Druhý díl Vesmírného questu na sebe nenechal v mém počítači dlouho čekat. Byl jsem zvědavý, co slovutný hrdina Roger a spasitel národů zažije dál za trampoty. Z obyčejného technika - uklízeče - čtvrté cenové třídy s diletantismem sobě vlastním, v hrdinu, kterému na konci prvního dílu děkovaly hordy vojáků jak ve scéně z Hvězdných válek? To přece nemůže dopadnout jinak, než dalším zajímavým hrdinským příběhem, no posuďte sami...
...a ejhle. Na záchranu světa se překvapivě rychle zapomnělo, Roger zase zametá podlahu nějaké vesmírné korábky, uvědomuje si, že sejde z očí, sejde z mysli, a doléhá na něj řev ze všech směrů - hlavně tedy od kontra admirála, který má jeho přístupu k pracovní zodpovědnosti akorát tak dost. Navíc mu zase uteklo koště do vesmíru - tento týden už čtvrté. Roger cítí, že tentokrát už to opravdu nebude dobré a historická záchrana světa před arci démonem Vohaulem už ho tady asi opravdu nespasí.
Při cestě do šéfovy kajuty ho ale unese Vohaul. Jeho návrat je epický, uznává v něm, že ho Roger svým přístupem k záchraně světa zaskočil. Samozřejmě si to nenechá líbit a tak ho nezabije, ale pošle na nehostinnou planetu, aby se mohl bavit tím, jak ho tamní rostlinná popř. nerostlinná společnost sežere.
Druhý díl této série se nese přesně v totožném duchu, jako díl první. Jen výrazná výhoda tohoto dílu je absence mini her, které v prvním díle hraní dokázaly sem tam dost otrávit. Také bych řekl, že herní doba se mírně prodloužila, ale jinak je koncept naprosto totožný. EGA grafika dobová, místy v podstatě velice pěkná, v džungli dokonce i plná solidní atmosféry.
Postupem času cítíte, že se blíží konec hry. To Vám ostatně přibližuje i skóre v horní liště hry, které odpočítává získané body hraním hry až do výsledného finálního čísla. Tedy to, čím adventury ze Sierry byly tak specifické. Jakmile ale hra končí a vy děkujete bohu, že i zde existovala možnost ukládat hru každý hráčův pohyb, protože jinak byste se do finále v životě nedostali, hra v poslední herní scéně hodí slušnou berličku na třetí díl, takže Vám nezbyde nic jiného, než se do něj obratem pustit.
Tyhle nečekané konce mám rád i v knihách. A ještě raději mám, když se do příběhu můžu rovnou pustit dál a nečekat tak dlouhá léta...To je, řekl bych, nesporná výhoda těchto přes 25 let starých adventur.
...a ejhle. Na záchranu světa se překvapivě rychle zapomnělo, Roger zase zametá podlahu nějaké vesmírné korábky, uvědomuje si, že sejde z očí, sejde z mysli, a doléhá na něj řev ze všech směrů - hlavně tedy od kontra admirála, který má jeho přístupu k pracovní zodpovědnosti akorát tak dost. Navíc mu zase uteklo koště do vesmíru - tento týden už čtvrté. Roger cítí, že tentokrát už to opravdu nebude dobré a historická záchrana světa před arci démonem Vohaulem už ho tady asi opravdu nespasí.
Při cestě do šéfovy kajuty ho ale unese Vohaul. Jeho návrat je epický, uznává v něm, že ho Roger svým přístupem k záchraně světa zaskočil. Samozřejmě si to nenechá líbit a tak ho nezabije, ale pošle na nehostinnou planetu, aby se mohl bavit tím, jak ho tamní rostlinná popř. nerostlinná společnost sežere.
Druhý díl této série se nese přesně v totožném duchu, jako díl první. Jen výrazná výhoda tohoto dílu je absence mini her, které v prvním díle hraní dokázaly sem tam dost otrávit. Také bych řekl, že herní doba se mírně prodloužila, ale jinak je koncept naprosto totožný. EGA grafika dobová, místy v podstatě velice pěkná, v džungli dokonce i plná solidní atmosféry.
Postupem času cítíte, že se blíží konec hry. To Vám ostatně přibližuje i skóre v horní liště hry, které odpočítává získané body hraním hry až do výsledného finálního čísla. Tedy to, čím adventury ze Sierry byly tak specifické. Jakmile ale hra končí a vy děkujete bohu, že i zde existovala možnost ukládat hru každý hráčův pohyb, protože jinak byste se do finále v životě nedostali, hra v poslední herní scéně hodí slušnou berličku na třetí díl, takže Vám nezbyde nic jiného, než se do něj obratem pustit.
Tyhle nečekané konce mám rád i v knihách. A ještě raději mám, když se do příběhu můžu rovnou pustit dál a nečekat tak dlouhá léta...To je, řekl bych, nesporná výhoda těchto přes 25 let starých adventur.
Paradigm