Říká se, že třetí díl Space Questu je nejlepší, nejzábavnější, nejvtipnější a příběhově nejvděčnější. Po dohrání mohu konstatovat, že něco pravdy na tom určitě bude.
Třetí díl totiž začíná přesně tam, kde druhý skončil. V únikové kapsuli, se kterou se Roger Wilco dostává na náhodnou smeťařskou vesmírnou loď. Tedy přesně na místo, co mu, coby uklízeče vesmírného smetí, jednoznačně imponuje. Zde ale v návalu smetí musí objevit vesmírnou loď, opravit ji a v tu ránu začíná opravdové dobrodružství, které mě, opravdu to můžu říct fundovaně, zatím bavilo nejvíce. Roger totiž začne cestovat na rozličné planety, kde řeší rozličné úkoly. Dostává se tedy na vysloveně různá místa, mezi kterými je i vtipná parodie na McDonalds a celé to má takový krásný nádech filmu Spaceballs, kde Rogerovi chybí už jen nějaký psí parťák, který by mu v té samotě dokázal zvednout náladu nějakým pořádným osmdesátkovým rockecem.
Po grafické stránce je třetí díl této série klasickou EGA adventurou. Jen s tím rozdílem, že jak jsem na 16 barev z dětství nebyl úplně zvyklý, začíná se mi toto barevné prostředí líbit čím dál tím více. Dané to tedy bude asi i tím, že zde je kladen největší důraz na detaily a celkově si tu tvůrci s těmi rozličnými prostředími krásně vyhráli. Po herní stránce je to taktéž naprostá herní klasika doby. Jen v porovnání s předchozími díly je, řekl bych, delší a ukecanější.
To může být dobře, ale i se může stát, že tu budete mít více důvodů se u hry vyvztekat. Obtížnost je pořád poměrně vysoká. Na dnešní poměry řekněme až extrémní. To už ale ošlehaní adventuristi za ta léta jistě vědí a tak i tuší, že když se někde zaseknou, stačí na internetu napsat pár konkrétních znaků a znalost postupu ve hře máte prakticky zajištěnou.
I tak musím říct, že jsem se třetím dílem byl velice spokojený. Sic je to poslední díl s parserem (myš už je zde k dispozici, ale je, milostpán ráčí prominout, k úplnýmu hovnu), což na obtížnosti jednoznačně nepřidá. Na druhou stranu po dohrání předchozích dvou dílů si myslím, že už Vás také jen tak něco nerozhází. Navíc zde bych i řekl, že autoři ten popis prostředí dokonali do takového stavu, že si poměrně osvojíte nejen příkazy, ale i postupy ve hře. I proto tak tuto hru hodnotím vyšší známkou, než předchozí díly a už teď jsem velice zvědavý, jaký posun v sérii dokonali tvůrci se čtvrtým dílem.
Třetí díl totiž začíná přesně tam, kde druhý skončil. V únikové kapsuli, se kterou se Roger Wilco dostává na náhodnou smeťařskou vesmírnou loď. Tedy přesně na místo, co mu, coby uklízeče vesmírného smetí, jednoznačně imponuje. Zde ale v návalu smetí musí objevit vesmírnou loď, opravit ji a v tu ránu začíná opravdové dobrodružství, které mě, opravdu to můžu říct fundovaně, zatím bavilo nejvíce. Roger totiž začne cestovat na rozličné planety, kde řeší rozličné úkoly. Dostává se tedy na vysloveně různá místa, mezi kterými je i vtipná parodie na McDonalds a celé to má takový krásný nádech filmu Spaceballs, kde Rogerovi chybí už jen nějaký psí parťák, který by mu v té samotě dokázal zvednout náladu nějakým pořádným osmdesátkovým rockecem.
Po grafické stránce je třetí díl této série klasickou EGA adventurou. Jen s tím rozdílem, že jak jsem na 16 barev z dětství nebyl úplně zvyklý, začíná se mi toto barevné prostředí líbit čím dál tím více. Dané to tedy bude asi i tím, že zde je kladen největší důraz na detaily a celkově si tu tvůrci s těmi rozličnými prostředími krásně vyhráli. Po herní stránce je to taktéž naprostá herní klasika doby. Jen v porovnání s předchozími díly je, řekl bych, delší a ukecanější.
To může být dobře, ale i se může stát, že tu budete mít více důvodů se u hry vyvztekat. Obtížnost je pořád poměrně vysoká. Na dnešní poměry řekněme až extrémní. To už ale ošlehaní adventuristi za ta léta jistě vědí a tak i tuší, že když se někde zaseknou, stačí na internetu napsat pár konkrétních znaků a znalost postupu ve hře máte prakticky zajištěnou.
I tak musím říct, že jsem se třetím dílem byl velice spokojený. Sic je to poslední díl s parserem (myš už je zde k dispozici, ale je, milostpán ráčí prominout, k úplnýmu hovnu), což na obtížnosti jednoznačně nepřidá. Na druhou stranu po dohrání předchozích dvou dílů si myslím, že už Vás také jen tak něco nerozhází. Navíc zde bych i řekl, že autoři ten popis prostředí dokonali do takového stavu, že si poměrně osvojíte nejen příkazy, ale i postupy ve hře. I proto tak tuto hru hodnotím vyšší známkou, než předchozí díly a už teď jsem velice zvědavý, jaký posun v sérii dokonali tvůrci se čtvrtým dílem.
The Curse of Monkey Island