Nejsem fanda hororů, zejména tedy nenacházím relaxaci v tekoucích střevech a pop-up zombících. SOMA jsem dal šanci kvůli vysokému hodnocení, a udělal jsem dobře -- hra totiž umí děsivost budovat i kreativnějšími způsoby než "baf!". Pro toto hovoří i fakt, že hra vás nechá na začátku vybrat, zda chcete hrát "safe mode" kde vás monstra jen děsí ale nežerou vás, a i v tomto režimu si užijete skvělý horor. (Tested by yours truly.)

Atmosféra desolátní podmořské stanice je těžká jako tlak vodního sloupce, koncept kopírování mozků je vděčný trope sci-fi mindfucků, a nepříjemné situace, do kterých vás hra záměrně staví, do důsledků prozkoumají všechny implikace této fantastické technologie.

SOMA nicméně z velké části je "klasický horor", a v těchto částech originalitou zrovna nesrší. Koncept "zlého černého slizu" je v každé druhé hře, a "vágní zmutovaný humanoid před kterým se musíte schovávat za rohem" taky není zrovna převrat v dizajnu nepřátel.

Všechno to podrží chemie dvou hlavních postav, kterou se odvážím přirovnat k Firewatch. To vede i k velice povedenému konci, hořkosladké tečce za touto krátkou hororovkou. SOMA doporučuji, zejména pokud frekventujete /r/submechanophobia.