Na prvním díle si rozhodně nejvíce cením low level soubojů, které prostě mají v DnD svůj specifický feel a celkové atmosféry začínajícího hrdiny (což nabídne v takovém měřítku jen málo RPG). Na hráče se nesypou tuny lootu, většina nepřátel je schopna jej rozdrásat na pár zásahů, každá schopnost (i ty, které již pravděpodobně ve dvojce nikdy nepoužijete) se zde cení.
Zmínku si určitě zaslouží i téměř až "Falloutovská" volnost a návaznost lokací, což naopak ve dvojce bylo rozbito. Klidná atmosféra, klasické fantasy/středověké fádní lokace- lesíky, louky, ruiny, pevnosti mají své osobité kouzlo.

Zároveň má však jedinička i spoustu negativ... jako třebas dost slabé vedlejší questy (omezené na pouhopouhé najdi/přínes/zlikviduj), občas je vyloženě utahaná (poloprázdné lokace či celkem nudná města), má příliš vatových soubojů či strašně nízký level strop. Absenci nějakého komplexnějšího charakteru postav v partě a rozhovorů mezi jejími členy, bych asi nutně jako zápor nezmiňoval, neboť to v té době ještě nebyl standard a hra se v tomhle směru "vyvinula" až v druhém díle.
Jo a zasekávání členů o sebe byl nehorázný vopruz, pathfinding standardně v infinity engine hrách občas k zešílení.
Tak či onak se však postupem času hra stala, společně s druhým dílem, mým nejoblíbenějším RPG vůbec :).