Díl Three Houses byl mým prvním vstupem do série Fire Emblem. O hře jsem věděla jen to, že je tam velké množství postav a že souboje jsou tahové. Prvotní dojmy byly lehce zmatené, když jsem poprvé vstoupila na půdu kláštera a nahrnulo se na mě strašně moc věcí a dialogů, ale velice rychle jsem různé mechaniky pochopila a začala je využívat ke zlepšení mého týmu spolubojovníků.
Nejprve k postavám, které tvoří podstatnou část hry a určitě dělají tu hru takovou, jaká je. Postav je fakt hodně. Navíc ty postavy jsou i propracované, každá z nich sleduje jiné cíle v životě, má jiné hodnoty, názory a záliby. Za těch několik desítek hodin jsem je poznala opravdu hodně, avšak i ke konci jsem o nich stále zjišťovala něco nového. Co mě na tomhle systému interakcí s jinými postavami bavilo asi nejvíce, tak byly rozhovory těch postav mezi sebou. Jak jsem zmínila, ty postavy jsou dost odlišené od sebe, takže jejich dialogy (ve hře označené jako support), které prohlubují jejich vztahy, mě hodně bavily a vždy jsem se těšila na novou dávku interakcí. Některé byly dojemné, u některých jsem se zasmála a jiné byly zase vážné a spíše smutné. Protože jsem hrála za "červené", tak jsem si užívala dialogy s Bernadettou nebo třeba Dorothea je měla skvělé. Dalším plusem bylo to, že ty postavy se nejen rozvíjely mezi sebou, ale každá z nich zažila nějaký větší či menší osobnostní růst a bylo příjemné vidět, jak postupně dospěly (na začátku hry jsou to vlastně studenti). Myslím, že hodně těmto rozhovorům napomáhal i naprosto perfektní japonský dabing, kdy jsem některé postavy poslouchala přímo s radostí (například Hubertův tajemno-cynický hlas nebo Petra, u které bylo znát že s jazykem země Fódlan bojuje, neboť to není její rodilá řeč). Samozřejmě je možné s jednou vámi vybranou postavou (s jistými omezeními) začít i romantický vztah a také některé postavy na základě hloubky vztahu mohou na konci hry skončit spolu jako pár.
Druhá polovina hry obsahovala jistý zvrat (zvratů je tam teda více), se kterým přišla i počáteční depka z toho, co se v následujících měsících bude dít a co bude zřejmě nevyhnutelné. Myslím to, jak se moje strana obrátila proti zbylým dvěma a stali se z nás protivníci. A jelikož jsem nedokázala moc studentů přebrat v první polovině hry na moji stranu, tak mě čekalo velmi smutné zabíjení studentů, se kterými jsem si vybudovala trochu vztah. Jistě, jen výjimečně je nutné je zabít, když cílem v boji je commander, ale někdy nebylo zbytí a to ticho, které nastalo, když jsem zabila nějakého studenta, bylo ohlušující a bylo mi z toho hrozně (já vím, jsou to jedničky a nuly, ale i tak).
Hra ovšem není jen simulátorem socializace, a tak jsem podstatnou část herní doby strávila na bojišti. Jak jsem zmínila, boje probíhají na tahy a jelikož mám ráda tahové souboje, tak jsem si i tuto část užívala. Zpočátku jsou postavy jen málo specializované a liší se v podstatě jen typem používané zbraně. Ale postupem času, jak jsem těch bitev odehrála více, jsem je mohla začít více zaměřovat na určitý typ povolání a zvolit, čím se stanou. Některé jsem tak dopracovala na ozbrojené rytíře na koních či wyverně, ale trochu jsem podcenila dovednost "riding", na kterou jsem se měla začít zaměřovat u všech i dříve. Až později jsem totiž zjistila, že tato dovednost je třeba u většiny povolání v master ranku, a tak velká část mých bojovníků stejně chodila po bojišti pěšky. Ne, že by to až tak vadilo (na mojí obtížnosti určitě ne), ale zase jsem přišla o všechny ty dark knighty a jim podobné.
Samotná bojiště nabízela několik typů map, kdy některé z nich obsahovaly různá políčka, která poskytovala těm, kteří na ně stouply, výhody, ale i nevýhody. Takže někdy bylo třeba dopředu dost přemýšlet, kam si moje postavy stoupnou a také brát v potaz dosah nepřítele. V průběhu hry jsem narazila i na několik bossů, kteří měli trochu jiné systém v jejich zabíjení (aspoň co se týká bossů typu beast). Občas se na dané mapě vyskytovala i zamčená truhla nebo třeba políčka s teleportací či zamčené dveře. Jen je škoda, že tyto prvky obsahovaly většinou jen příběhové mapy a že jinak nebyly více využity. Zábavné mi přišly mise, které mi zadali přímo moje spolubojovníci a které se týkali jich osobně. Ty právě často obsahovaly nějaký nový prvek na bojišti.
Celý tento skvělý základ doplňuje hudba, která se mi za ty desítky hodin neoposlouchala, již zmíněný japonský dabing, zajímavý příběh, zvraty v něm a také činnosti, které hráč může vykonávat v rámci průzkumu kláštera a školy. Třeba výuka se mi dost líbila, i když šlo jen o rozdělování bodů do schopností a jejich levelování, ale to piplání těch postav a jejich vylepšování mě moc bavilo. Dobré bylo také odpovídání na zvídavé dotazy mých studentů a nutnost trefit se do té odpovědi, které by se jim líbila. Což se mi teda moc nedařilo, protože buď jsem vůbec nevěděla, co na tu otázku odpovědět, nebo když už jsem byla přesvědčená, že je to dobrá odpověď, tak byla špatná.
Hra nabízí velkou znovuhratelnost, protože jsem ji zatím prošla jen za jednu stranu a tedy i z jejího úhlu pohledu na dění. Ale zatím mám trochu problém se do hry pustit právě kvůli tomu, co jsem popsala ve spoileru.
Nejprve k postavám, které tvoří podstatnou část hry a určitě dělají tu hru takovou, jaká je. Postav je fakt hodně. Navíc ty postavy jsou i propracované, každá z nich sleduje jiné cíle v životě, má jiné hodnoty, názory a záliby. Za těch několik desítek hodin jsem je poznala opravdu hodně, avšak i ke konci jsem o nich stále zjišťovala něco nového. Co mě na tomhle systému interakcí s jinými postavami bavilo asi nejvíce, tak byly rozhovory těch postav mezi sebou. Jak jsem zmínila, ty postavy jsou dost odlišené od sebe, takže jejich dialogy (ve hře označené jako support), které prohlubují jejich vztahy, mě hodně bavily a vždy jsem se těšila na novou dávku interakcí. Některé byly dojemné, u některých jsem se zasmála a jiné byly zase vážné a spíše smutné. Protože jsem hrála za "červené", tak jsem si užívala dialogy s Bernadettou nebo třeba Dorothea je měla skvělé. Dalším plusem bylo to, že ty postavy se nejen rozvíjely mezi sebou, ale každá z nich zažila nějaký větší či menší osobnostní růst a bylo příjemné vidět, jak postupně dospěly (na začátku hry jsou to vlastně studenti). Myslím, že hodně těmto rozhovorům napomáhal i naprosto perfektní japonský dabing, kdy jsem některé postavy poslouchala přímo s radostí (například Hubertův tajemno-cynický hlas nebo Petra, u které bylo znát že s jazykem země Fódlan bojuje, neboť to není její rodilá řeč). Samozřejmě je možné s jednou vámi vybranou postavou (s jistými omezeními) začít i romantický vztah a také některé postavy na základě hloubky vztahu mohou na konci hry skončit spolu jako pár.
Druhá polovina hry obsahovala jistý zvrat (zvratů je tam teda více), se kterým přišla i počáteční depka z toho, co se v následujících měsících bude dít a co bude zřejmě nevyhnutelné. Myslím to, jak se moje strana obrátila proti zbylým dvěma a stali se z nás protivníci. A jelikož jsem nedokázala moc studentů přebrat v první polovině hry na moji stranu, tak mě čekalo velmi smutné zabíjení studentů, se kterými jsem si vybudovala trochu vztah. Jistě, jen výjimečně je nutné je zabít, když cílem v boji je commander, ale někdy nebylo zbytí a to ticho, které nastalo, když jsem zabila nějakého studenta, bylo ohlušující a bylo mi z toho hrozně (já vím, jsou to jedničky a nuly, ale i tak).
Hra ovšem není jen simulátorem socializace, a tak jsem podstatnou část herní doby strávila na bojišti. Jak jsem zmínila, boje probíhají na tahy a jelikož mám ráda tahové souboje, tak jsem si i tuto část užívala. Zpočátku jsou postavy jen málo specializované a liší se v podstatě jen typem používané zbraně. Ale postupem času, jak jsem těch bitev odehrála více, jsem je mohla začít více zaměřovat na určitý typ povolání a zvolit, čím se stanou. Některé jsem tak dopracovala na ozbrojené rytíře na koních či wyverně, ale trochu jsem podcenila dovednost "riding", na kterou jsem se měla začít zaměřovat u všech i dříve. Až později jsem totiž zjistila, že tato dovednost je třeba u většiny povolání v master ranku, a tak velká část mých bojovníků stejně chodila po bojišti pěšky. Ne, že by to až tak vadilo (na mojí obtížnosti určitě ne), ale zase jsem přišla o všechny ty dark knighty a jim podobné.
Samotná bojiště nabízela několik typů map, kdy některé z nich obsahovaly různá políčka, která poskytovala těm, kteří na ně stouply, výhody, ale i nevýhody. Takže někdy bylo třeba dopředu dost přemýšlet, kam si moje postavy stoupnou a také brát v potaz dosah nepřítele. V průběhu hry jsem narazila i na několik bossů, kteří měli trochu jiné systém v jejich zabíjení (aspoň co se týká bossů typu beast). Občas se na dané mapě vyskytovala i zamčená truhla nebo třeba políčka s teleportací či zamčené dveře. Jen je škoda, že tyto prvky obsahovaly většinou jen příběhové mapy a že jinak nebyly více využity. Zábavné mi přišly mise, které mi zadali přímo moje spolubojovníci a které se týkali jich osobně. Ty právě často obsahovaly nějaký nový prvek na bojišti.
Celý tento skvělý základ doplňuje hudba, která se mi za ty desítky hodin neoposlouchala, již zmíněný japonský dabing, zajímavý příběh, zvraty v něm a také činnosti, které hráč může vykonávat v rámci průzkumu kláštera a školy. Třeba výuka se mi dost líbila, i když šlo jen o rozdělování bodů do schopností a jejich levelování, ale to piplání těch postav a jejich vylepšování mě moc bavilo. Dobré bylo také odpovídání na zvídavé dotazy mých studentů a nutnost trefit se do té odpovědi, které by se jim líbila. Což se mi teda moc nedařilo, protože buď jsem vůbec nevěděla, co na tu otázku odpovědět, nebo když už jsem byla přesvědčená, že je to dobrá odpověď, tak byla špatná.
Hra nabízí velkou znovuhratelnost, protože jsem ji zatím prošla jen za jednu stranu a tedy i z jejího úhlu pohledu na dění. Ale zatím mám trochu problém se do hry pustit právě kvůli tomu, co jsem popsala ve spoileru.
