Mé hardcorové vnitřní já mě donutilo si tuto hru nejprve zahrát v prapůvodní EGA verzi. Zpět na zem mě ale poslalo několik desítek minut hraní, lépe řečeno pokusů o hraní, kdy jsem dosáhl prakticky nulového postupu a umřel snad na každé dostupné obrazovce. O správně zadaném textovém příkazu jsem si pak mohl nechat jenom zdát. Tudy tedy cesta pro mě nevedla a tak jsem sáhl po tomto VGA remaku.
No ne, že by se v nějaké rozumné době dostavily nějaké relevantní úspěchy, protože smrt na mě číhala prakticky na každém kroku, takže se ukládání a následné nahrávání pozice stalo rutinní akcí. Hlavně si myslím, že řadu hráčů může odradit i ten časový limit v první oblasti, kdy se vlastně teprve seznamuje s ovládáním a způsobem hraní. Nebudu chodit kolem horké kaše a na rovinu přiznám, že jsem při hraní nakonec až nezdravě často nahlížel do návodu, jinak bych se moc daleko nedostal. Minimálně by mě nenapadlo, že pro postup ve hře je potřeba něco dohledávat v manuálu hry. Z dnešního pohledu věc nepředstavitelná, ale holt tohle je hra z jiné doby a s něčím takovým jsem měl počítat.
Rozhodně musím vyzdvihnout, že vývojáři do hry zakomponovali pro mě sympatický humor, který se projevoval hlavně při smrtích. Třeba havárie do středověkého hradu, což je nejspíš narážka na jinou adventuru od Sierry, zmačkání do kuličky a nebo smrt u výherního automatu, kdy následně robot vyhodí můj prach z okna. Tím se hned vysvětlilo, co to bylo venku za "prach" a proč v něm byly buckazoidy. Celkově se mi nejvíc líbila hlavně třetí oblast s barem. Potěšila i přítomnost kapely až příliš podobné ZZ Top, kterou ale museli vývojáři nakonec ze hry odstranit.
Celkově mám z hraní spíše rozporuplné pocity. Na jednu stranu je v ní super příběh a fajn humor, potěší i drobná minihra v poušti. Je mi ale jasné, že nebýt Retro klubu, asi bych hraní po čase vzdal, protože ta smrt na každém kroku je fakt otravná, plus často není moc poznat s čím se dá nebo nedá interagovat. A hra nemá problém mě pustit dál, i když u sebe nemám něco, co budu později potřebovat. Hraní bez návodu se tak dá označit jako slušné utrpení.
No ne, že by se v nějaké rozumné době dostavily nějaké relevantní úspěchy, protože smrt na mě číhala prakticky na každém kroku, takže se ukládání a následné nahrávání pozice stalo rutinní akcí. Hlavně si myslím, že řadu hráčů může odradit i ten časový limit v první oblasti, kdy se vlastně teprve seznamuje s ovládáním a způsobem hraní. Nebudu chodit kolem horké kaše a na rovinu přiznám, že jsem při hraní nakonec až nezdravě často nahlížel do návodu, jinak bych se moc daleko nedostal. Minimálně by mě nenapadlo, že pro postup ve hře je potřeba něco dohledávat v manuálu hry. Z dnešního pohledu věc nepředstavitelná, ale holt tohle je hra z jiné doby a s něčím takovým jsem měl počítat.
Rozhodně musím vyzdvihnout, že vývojáři do hry zakomponovali pro mě sympatický humor, který se projevoval hlavně při smrtích. Třeba havárie do středověkého hradu, což je nejspíš narážka na jinou adventuru od Sierry, zmačkání do kuličky a nebo smrt u výherního automatu, kdy následně robot vyhodí můj prach z okna. Tím se hned vysvětlilo, co to bylo venku za "prach" a proč v něm byly buckazoidy. Celkově se mi nejvíc líbila hlavně třetí oblast s barem. Potěšila i přítomnost kapely až příliš podobné ZZ Top, kterou ale museli vývojáři nakonec ze hry odstranit.
Celkově mám z hraní spíše rozporuplné pocity. Na jednu stranu je v ní super příběh a fajn humor, potěší i drobná minihra v poušti. Je mi ale jasné, že nebýt Retro klubu, asi bych hraní po čase vzdal, protože ta smrt na každém kroku je fakt otravná, plus často není moc poznat s čím se dá nebo nedá interagovat. A hra nemá problém mě pustit dál, i když u sebe nemám něco, co budu později potřebovat. Hraní bez návodu se tak dá označit jako slušné utrpení.
