Segovský Sonic pamatuju jako harant u kámošů na Sega MD, kdy to valili jako život, sbírali prsteny, ničili roztočenými bodlinami nepřátelské entity a snažili se prokousat jednotlivými zónami. Těch je o několik víc než v předchozím dílu, nicméně rozvětvené industriální prostředí s třemi podúrovněmi bylo za mě častokrát hodně nepřehledné.

Já se k pořádnému zažrání dostal až teď na mobilu a za týden ve volných chvilkách bylo hotovo s vyjímkou dvou zón ke konci a finálnímu souboji s bossem dr. Robotnikem se dalo projít celkem svižně. Pravdou je, že ovládání vyžaduje maximální přesnost v rámci skoků na plošiny, které mají zálibu mizet, propadat se nebo skrývat další různou havěť a v tomto díle dokonce i zlomyslného Metal Sonica, kterého porazit v rychlosti byla docela fuška což může ústit v utrousení nějakých těch nehezkých slovíček .-)

Hodnotím jako podobně laděného Jazze, pohodička na odreagování – 70 %