Detektivních adventur, v nichž rozplétám zamotaný případ, aniž bych byl tradičně nucen řešit různorodé nezáživné hádanky všeho druhu, bohužel není mnoho a po dohrání L.A. Noire jsem nevěřil, že se ještě s nějakou podobnou setkám. O Heavy Rain už vím nějaký ten pátek, ale teprve nedávno na něj přišla řada. A že to sakra stálo za to!

První asociací po spuštění je jednoznačně titul Detroit: Become Human , který stejně jako v případě Heavy Rain má poněkud krkolomnější konzolové ovládání, tudíž hra na klávesnici s myší, kterou jsem zvolil u obou titulů, je občas značně o nervy a některá kombinace kláves, kterou jsem byl nucen v některých složitějších pasážích použít, mi občas přišla při používání pěti prstů jedné ruky takřka nemožná. Toto ale nemíním hře nikterak vyčítat a důvod je velice prostý. Vše ostatní hra totiž splňuje na výbornou a to doslova!

Někomu se sice možná může zdát, že úvodní kapitoly hry o pátrání po Origami vrahovi otvírají příběhy postav, které s příběhem nemohou mít vůbec nic společného, ale právě tato zdánlivá nelogičnost se nakonec brzy ukáže, že je jednou z genialit, kterou hra nabízí a elegantně tak servíruje příběh po pomalých dávkách. Samotná pátrání po vrahovi, který si s jednou z klíčových postav hraje jako kočka s myší a nutí jej takřka k šílenostem, je zpracováno parádně a spouštění každé kapitoly tak u mne způsobovalo nejedno mnutí rukou, jak vše bude dále pokračovat včetně milostných osudů některých postav, které hru příjemně oživí a alespoň pro mě ji tak dělaly mnohem poutavější a do jisté míry i oddychovější.

Co dodat? Sice jsem čekal, že Heavy Rain je spíše tím lepším, co herní scéna může nabídnout, ale že mu podlehnu natolik, abych jej ocenil takhle vysoko, to by mne opravdu ve snu nenapadlo. Na mysl mi pouze přichází otázka, proč podobných titulů není více. Ale možná o to víc budu na tuto hru vzpomínat a myslím, že to bude trvat opravdu hodně dlouho.