Pro hry ze světa Silent Hillu mám slabost. První tři hry pro mě byly stovkové záležitosti, které mě dokázali vyděsit svou atmosféru či příběhem. Silent Hill 4 je obtížná uchopitelná záležitost. Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, jestli se mi hra líbí nebo, jestli mě víc rozčiluje. Byli chvíle, kdy mě hra až frustrovala a měl jsem problémy donutit se do hraní. Dvou nebo třídenní pauzy v hraní byly běžné. Stalo se mi ale také, že po týdenní pauze mi hra nějak moc nechyběla. Je to způsobeno špatnou hrou? Nebo je to geniální záměr autorů udělat atmosféru tak dusivou a depresivní, že se to hráčům ani nebude chtít hrát?

První věc bylo nainstalování češtiny. Čeština bohužel downgradovala verzi z GOGU. Zmizelo díky ní ze hry širokoúhlé rozlišení a rychlost animací se snížila z 30 fps na 15 fps. Bohužel tím utrpěl zážitek z nehratelných částí hry. Naštěstí, samotná hra běžela ve standardních 30 fps. Ano, Silent Hill mi připravil můj osobní horor díky chabé znalosti angličtiny. Je to náhoda nebo cílené zlo? Je to neaktuální verzí češtiny nebo promyšlený očistec? Kdo ví. V Silent Hillu je možné všechno.

Po pětidenní pauze se vracím ke komentáři. Hned se mi tíseň a depresivní nálada z hry vrací. Na začátku to vypadalo tak snadně. Krátké herní úseky lemované častým výskytem děr ve kterých se dá uzdravit, pomalu svádí k tomu, nesbírat lékárny. Či jinou veteš proti duchům. Duchové jsou sice nesmrtelní a snaží se mi vytrhnout srdce, ale já mám díry, které mi hrdinu odnesou do ozdravného bytu. V první půlce to byly nepříjemné sny, které se daly přežít ve vycházkovém tempu.

V druhé půlce vás hra neprovede novými zákoutími Silent Hillu. Nýbrž vás potopí hlouběji do té samé noční můry. Do bytu se najednou nevracíte jako do lázní. Peklo už se dere i sem. Místo uzdravení zraňuje a deptá. Duchů je víc a jsou nebezpečnější. Lékárny padají jedna za druhou a nepotřebné svíčky se najednou sakra hodí. Odstup od třetího dílu není ani rok, takže se recyklace prostředí autorům hodí. Jak jinak ho ztvárnit, než stupňující se noční můrou. Princip podobný jako ve filmu Počátek. Musíte se dostat co nejhlouběji a najít pravdu. Co na tom, že nudné pasáže zůstávají stejně nudné. Že utíkání před duchy komplikuje úhly měnící kamera, díky čemuž se i často otáčí ovládání směru pohybu.

Je to přeci horor. Všechno špatné je vlastně cílené. Má navodit špatný pocit ve všech oblastech. Vlastně bych to mohl po první smrti zabalit s tím, že mám špatný sen za sebou a můžu spokojeně bdít. To má Henry a jeho kamarádka odepřené. Minimálně Eileen. Dopřál jsem jí konce: Matka.. Tohle nemá být šťastné. Vlastně, nejhorší konec by měl být největší úspěch.

Hra umí být stejně zoufalá jako má zoufalost při psaní tohoto výblitku.

,,Země vycházejícího slunce"