Wow. Neuvěřitelné.
Hogwarts Legacy normálně fakt úplně přesně do puntíku naplnil mé nejhorší a nejčernější obavy, které jsem dostal poté, co jsem se dozvěděl, že ta hra bude fakin open world. Ale i tak jsem se na to musel vrhnout krátce po vydání, protože jsem prostě HP fanatik, který na původních knihách vyrůstal a celý ten svět dodnes zbožňuje. Navíc jakožto hrdý člen Zmijozelu jsem vyloženě prahnul zahrát si za nějakého slušného studenta této koleje, kterou Rowlingová v předlohách tak trochu pohnojila.
Nejdříve začnu pozitivními věcmi. V první řadě strašně oceňuji, že i přestože Bradavice silně vycházejí z filmové podoby a některá místa v interiéru vypadají stejně, našlo se tu i tak nějaké místo pro inovaci, v rámci které si tvůrci hrad přetvořili podle svého. Rázem tak mělo celé místo svou vlastní unikátní atmosféru, díky které jsem častokrát měl pocit, že nejsem v těch filmových Bradavicích, ale v nějaké zcela odlišné verzi, což je rozhodně super.
Souboje měly setsakramentsky dobrou šťávu, přičemž pokud hrajete na Hard, mnohdy to opravdu skvěle otestuje vaše hráčské reflexy a rychlost. Obzvlášť to ale platí během boje s dalšími kouzelníky, protože v případě skřetů, neživých a pavouků (kterými je ta hra z nějakého důvodu vyloženě posedlá) se po nějaké době může dostavit určitá omrzelost. Navíc lokace jako noční Zapovězený les, zasněžené Prasinky a břeh jezera u Bradavic, za které zapadá slunce, mají úžasnou atmošku (obzvlášť během zábavného létání) a člověk se fakt rázem cítí, že se do onoho kouzelnického světa skutečně přemístil se vším všudy.
Jeden z největších failů celé hry je ale zcela jednoznačně samotné studenstvo, které je tak nudné, bezduché a mdlé, že i některá NPC z Oblivionu oproti nim působí, jako kdyby se jednalo o úžasné a propracované trojdimenzionální postavy. Všichni jsou tak nějak stejní. Vždy milí, zdvořilí a hlavně snadno zapomenutelní. Jediný študák, který má aspoň trochu hloubku a o jehož dějovou linii jsem se docela zajímal, byl můj zmijozelský parťák Sebastian Sallow. Hra se vás pak ještě snaží skamarádit se dvěma studentkami, ale jejich příběhové linky mi osobně přišly extrémně nezajímavé. Mrzimorská Poppy Sweeting má ráda zvířátka. Cute. Nebelvírská Natsai Onai je zvěromág z Ugandy. Cool.
A i přestože vnitřek Bradavic je působivý, samotné zdi působí... podivně chladně a opuštěně. Hlavně z toho důvodu, že se nemůžete téměř s nikým pustit do rozhovoru, pořádně někoho poznat, někoho si oblíbit, někoho si znepřátelit... You know, takové ty věci, ke kterým dochází třeba... ehm, ve škole! V tomto ohledu je nějaká imerze naprosto katastrofální. Je absolutně jedno, v jaké jste koleji, za prvé to vůbec nehraje roli v hlavním příběhu, který taky za moc nestojí, a za druhé se k vám všichni budou i tak chovat stejně. Vaše hlavní postava je naprosto tuctový ždímal bez pořádného charakteru, kterému jsem měl chuť dát pěstí pokaždé, když to na někoho vybalil s tou svou únavnou zdvořilostí. Ale aspoň jsem dbal na jeho hipsterský slytherin vzhled, to jako jo. A ten jeho "smug as fuck" výraz i v nepatřičných situacích jsem si i docela oblíbil.
Na aktivity v okolí Bradavic jsem hodně rychle rezignoval, protože po nějaké době se mě můj vlastní mozek ptal, co to sakra dělám, a já pro něj neměl dobrou odpověď. Proč taky ztrácet čas s tvorbou lepé napsaných postav, propracovaných side questů, famfrpálových zápasů(!) a zajímavějšího hlavního hrdiny, když můžu trávit hodiny zkoumáním identických pidi dungeonů s jednou zkurvenou truhlou, likvidování táborů, v nichž se nepřátelé respawnou sotva se k nim otočím zády, a samozřejmě patláním asi se 100 miliardami Merlin Trial´s.
Hogwarts Legacy je přesně ten smutný případ hry, kvůli kterým se k podobným open world projektům stavím velice skepticky, protože se vždy bojím, že kvantita zašlape kvalitu do země. A přitom ta hra má mnohdy fakt hezké pasáže! Zmíněný příběh Sebastiana, třetí zkouška Keeperů s Relikviemi smrti a i vtipná část s mnoholičným lektvarem, kdy se na čas změníte na ředitele školy. To mi dokazuje, že kdyby se tvůrci více zaměřili na (studentský) život uvnitř Bradavic a ne v jeho debilním okolí, mohla z toho být opravdu krásná a vtahující hra. Při představě, že by tvůrci třeba zcela vyškrtli tu nesmyslnou spodní polovinu světové mapy a místo toho se zaměřili ještě více na samotný hrad, tak úplně dostávám husinu.
Pochválit ale musím ještě velice hezkou hudbu, kterou evidentně dělal někdo, kdo má naposloucháné nejenom všechny filmové soundtracky, ale i skladby od Jeremyho Soula k předchozím HP hrám.
Ve výsledku je pro mě Hogwarts Legacy podobným zklamáním, kterým byla i filmová adaptace Prince dvojí krve, i přestože mě hraní mnohdy bavilo. Mělo to neskutečný potenciál být něčím parádním, ale ve výsledku je to spíše jen taková "not bad" hra. Stále tak budu (možná naivně) doufat, že se jednoho dne dočkám HP hry, která se bude odehrávat primárně v Bradavicích a maximálně v okolí Zapovězeného lesa a Prasinek. Ach jo...
Btw... Dolores Umbridgeová > Ignatia Wildsmith. Po určité době jsem na ni pokaždé, když otevřela držku, se zuřivým rozmachem namířil hůlkou a zakřičel: ,,BOMBARDA!"
Hogwarts Legacy normálně fakt úplně přesně do puntíku naplnil mé nejhorší a nejčernější obavy, které jsem dostal poté, co jsem se dozvěděl, že ta hra bude fakin open world. Ale i tak jsem se na to musel vrhnout krátce po vydání, protože jsem prostě HP fanatik, který na původních knihách vyrůstal a celý ten svět dodnes zbožňuje. Navíc jakožto hrdý člen Zmijozelu jsem vyloženě prahnul zahrát si za nějakého slušného studenta této koleje, kterou Rowlingová v předlohách tak trochu pohnojila.
Nejdříve začnu pozitivními věcmi. V první řadě strašně oceňuji, že i přestože Bradavice silně vycházejí z filmové podoby a některá místa v interiéru vypadají stejně, našlo se tu i tak nějaké místo pro inovaci, v rámci které si tvůrci hrad přetvořili podle svého. Rázem tak mělo celé místo svou vlastní unikátní atmosféru, díky které jsem častokrát měl pocit, že nejsem v těch filmových Bradavicích, ale v nějaké zcela odlišné verzi, což je rozhodně super.
Souboje měly setsakramentsky dobrou šťávu, přičemž pokud hrajete na Hard, mnohdy to opravdu skvěle otestuje vaše hráčské reflexy a rychlost. Obzvlášť to ale platí během boje s dalšími kouzelníky, protože v případě skřetů, neživých a pavouků (kterými je ta hra z nějakého důvodu vyloženě posedlá) se po nějaké době může dostavit určitá omrzelost. Navíc lokace jako noční Zapovězený les, zasněžené Prasinky a břeh jezera u Bradavic, za které zapadá slunce, mají úžasnou atmošku (obzvlášť během zábavného létání) a člověk se fakt rázem cítí, že se do onoho kouzelnického světa skutečně přemístil se vším všudy.
Jeden z největších failů celé hry je ale zcela jednoznačně samotné studenstvo, které je tak nudné, bezduché a mdlé, že i některá NPC z Oblivionu oproti nim působí, jako kdyby se jednalo o úžasné a propracované trojdimenzionální postavy. Všichni jsou tak nějak stejní. Vždy milí, zdvořilí a hlavně snadno zapomenutelní. Jediný študák, který má aspoň trochu hloubku a o jehož dějovou linii jsem se docela zajímal, byl můj zmijozelský parťák Sebastian Sallow. Hra se vás pak ještě snaží skamarádit se dvěma studentkami, ale jejich příběhové linky mi osobně přišly extrémně nezajímavé. Mrzimorská Poppy Sweeting má ráda zvířátka. Cute. Nebelvírská Natsai Onai je zvěromág z Ugandy. Cool.
A i přestože vnitřek Bradavic je působivý, samotné zdi působí... podivně chladně a opuštěně. Hlavně z toho důvodu, že se nemůžete téměř s nikým pustit do rozhovoru, pořádně někoho poznat, někoho si oblíbit, někoho si znepřátelit... You know, takové ty věci, ke kterým dochází třeba... ehm, ve škole! V tomto ohledu je nějaká imerze naprosto katastrofální. Je absolutně jedno, v jaké jste koleji, za prvé to vůbec nehraje roli v hlavním příběhu, který taky za moc nestojí, a za druhé se k vám všichni budou i tak chovat stejně. Vaše hlavní postava je naprosto tuctový ždímal bez pořádného charakteru, kterému jsem měl chuť dát pěstí pokaždé, když to na někoho vybalil s tou svou únavnou zdvořilostí. Ale aspoň jsem dbal na jeho hipsterský slytherin vzhled, to jako jo. A ten jeho "smug as fuck" výraz i v nepatřičných situacích jsem si i docela oblíbil.
Na aktivity v okolí Bradavic jsem hodně rychle rezignoval, protože po nějaké době se mě můj vlastní mozek ptal, co to sakra dělám, a já pro něj neměl dobrou odpověď. Proč taky ztrácet čas s tvorbou lepé napsaných postav, propracovaných side questů, famfrpálových zápasů(!) a zajímavějšího hlavního hrdiny, když můžu trávit hodiny zkoumáním identických pidi dungeonů s jednou zkurvenou truhlou, likvidování táborů, v nichž se nepřátelé respawnou sotva se k nim otočím zády, a samozřejmě patláním asi se 100 miliardami Merlin Trial´s.
Hogwarts Legacy je přesně ten smutný případ hry, kvůli kterým se k podobným open world projektům stavím velice skepticky, protože se vždy bojím, že kvantita zašlape kvalitu do země. A přitom ta hra má mnohdy fakt hezké pasáže! Zmíněný příběh Sebastiana, třetí zkouška Keeperů s Relikviemi smrti a i vtipná část s mnoholičným lektvarem, kdy se na čas změníte na ředitele školy. To mi dokazuje, že kdyby se tvůrci více zaměřili na (studentský) život uvnitř Bradavic a ne v jeho debilním okolí, mohla z toho být opravdu krásná a vtahující hra. Při představě, že by tvůrci třeba zcela vyškrtli tu nesmyslnou spodní polovinu světové mapy a místo toho se zaměřili ještě více na samotný hrad, tak úplně dostávám husinu.
Pochválit ale musím ještě velice hezkou hudbu, kterou evidentně dělal někdo, kdo má naposloucháné nejenom všechny filmové soundtracky, ale i skladby od Jeremyho Soula k předchozím HP hrám.
Ve výsledku je pro mě Hogwarts Legacy podobným zklamáním, kterým byla i filmová adaptace Prince dvojí krve, i přestože mě hraní mnohdy bavilo. Mělo to neskutečný potenciál být něčím parádním, ale ve výsledku je to spíše jen taková "not bad" hra. Stále tak budu (možná naivně) doufat, že se jednoho dne dočkám HP hry, která se bude odehrávat primárně v Bradavicích a maximálně v okolí Zapovězeného lesa a Prasinek. Ach jo...
Btw... Dolores Umbridgeová > Ignatia Wildsmith. Po určité době jsem na ni pokaždé, když otevřela držku, se zuřivým rozmachem namířil hůlkou a zakřičel: ,,BOMBARDA!"
Pathfinder: Wrath of the Righteous
Pro: Bradavice, létání, hudba, Sebastian Sallow, soubojový systém
Proti: Studenstvo, hlavní hrdina, nezajímavý příběh, mdlá NCP