Z hlavní čtveřice her postavených na Doom enginu je Strife nejopomíjenější. Původní verzi jsem dohrál zhruba v době vydání, ale na rozdíl od ostatních tří titulů se k němu nikdy nevrátil. A to ani prostřednictvím rozšíření, která u Dooma nebo Heretica sem tam hraji. K zopakování tedy došlo až dnes a díky Veteran Edition i trochu komfortněji. Strife se od většiny tehdejších FPS her liší klidnějším tempem, důrazem na příběh a postupně se otevírajícím světem. Systém levelů je trochu podobný jako huby v Hexenovi, ale zde zůstane většina levelů přístupná do konce hry. Hlavním centrem je malé město s obchody, starostou nebo třeba hospodou. Hráč postupně dostává úkoly a jejich plněním, plus získáváním klíčů a karet, se odemykají další lokace. V několika případech není postup lineární a příběh se může odvíjet jinak. Špatné rozhodnutí sice znepřístupní celkem dost lokací, ale hru lze stále dokončit.

Příběh a design jednotlivých lokací je na hře to nejpovedenější. Rozhovory nejsou pro doomovky obvyklé a dost jsem si tento jiný přístup užíval. Díky čím dál větší rozlehlosti přístupné oblasti jsem se vyřádil i v hledání cest a skrytých oblastí. Co je pro Doom engine neobvyklé, je slabší pocit z akce. Většina zbraní není moc povedená, pocit ze střelby zkrátka nic moc. Nepřátelé také moc nepotěší, jde jen o pár nepříliš zajímavých kousků. Povedenější jsou jen bossové a souboje s nimi většinou stojí za to. Také postupné skládání ultimátní zbraně není špatné, i když ji využijete primárně na bossy. Technické zpracování vzhledem k enginu nemá moc jak překvapit, zaujmou jen trochu živější a proměnlivé lokace. Potěší i možnost vylepšení postavy ve formě zvýšení zdravý a přesnosti.

Samotná Veteran Edition přináší několik vylepšení a novinek. Na první pohled je znatelné vylepšení grafiky a ovládání. Vše je ale velmi věrné, jde pouze o vyšší rozlišení. Hra je postavena na portu Chocolate Strife. Celá řada Chocolate se zaměřuje na věrnost a to až po úroveň kompatibility uložených pozic a bugů. VE se toho dále drží, chyby jsou sice opraveny, ale v lze si je volitelně zapnout, spolu s novým obsahem. Pro mě jde o skvělý přístup, každý hráč si takto může hru nastavit podle svých představ a zvolit si míru věrnosti originálu. Péče byla věnována i hudební stránce a lze si volit mezi variantou OPL2 a Roland SC-55. Bohužel není možné použít originál hardware.

Přítomny jsou i nějaké obsahové novinky. Tři mapy pro multiplayer mě nezajímaly, ale nová úroveň v základní hře je fajn. Takovéhle nenásilné rozšiřování obsahu v nových verzích velmi vítám. Nově jsou ve hře ukryty i tři talismany, jejichž nalezení vaší postavě jen prospěje. Malým bonusem je možnost samostatně odehrát i obsah původní demoverze. Celkově jde o velmi pěkně zpracovanou modernizaci už tak zajímavé a povedené hry. Hraní bych doporučil jak těm, co původní Strife minuly, tak i znalcům originálu.