Zvolit tuhle sérii tak brzy po dohrání Gabriela Knighta nebyl nejlepší nápad. Templáři vrací úder. Další hru s nimi už asi nedám, to je tak neskutečně ohraný. Ale ok, tenkrát to tak asi ještě nebylo. Příběh obecně není silnou stránkou hry. Je strašně plytký, a nedává úplně smysl. Hlavní postava se honí za historickými artefakty, pomocí kterých získává stopy a odemyká tajné vchody, abychom vzápětí pokaždé zjistili, že nepřítel už tam byl a dostal se tam jinou, jednodušší cestou. Největším překvapením pro mě asi bylo, že se po první PŮL HODINĚ hraní stane z hlavní postavy velmi pasivní vedlejší postava. Naivně jsem očekával, že budu hrát za obě. Nikoliv, ta nudnější přebere otěže, a novinářka celou hru sedí doma na prdeli.

Po grafické stránce nic převratného, ale dá se na to koukat. Nová grafika z remasteru se trochu bije se starou, ale není to nic hrozného. Nemusím moc tenhle cartoon styl, ale zvykl jsem si na to. Z hudby si nepamatuju nic. Na ozvučení hry je znát stáří, to nám ale nevadí, protože…

…dialogy jsou naprosto perfektní. Sice o ničem (viz příběh), jsou ale napsány neskutečně vtipně, a ty časté přízvuky tomu dodávají šmrnc. Moc mě bavilo ukazovat KAŽDÉMU zesranej šnuptychl, já bych snad dokonce bral i samostatnou hru, kde bych všem koho potkám ukazoval random shit, co jsem našel na ulici. Škoda, že vás hra vede za ruku a nenechá vás udělat chybu. Nekoná se žádná smrt neopatrnou interakcí se starodávným mechanismem, nelze nepříteli ukázat předmět, který hledá. Situací, kde jakože můžete umřít pár je, nevím ale jestli to vůbec jde podělat.

Ve fullscreenu se mi kravila myš, tak bylo nutné být na chvíli hackerman a v exe hry přepsat pár znaků dle rady na pcgamingwiki. Občas se v uložené pozici zbláznila procenta, a obnovovat uloženou pozici jsem musel ze savu, ne přes tlačítko Pokračovat – to mě vždy hodilo trochu dozadu, do místa, kde jsem save neměl. Divné. Jinak jsem žádné technické problémy nepozoroval.

Nu, za ty peníze, na to moje domácí klikání…