Téma druhé světové války je v oblasti popkultury natolik prozkoumané, že už jen stěží lze přicházet s něčím novým. Zároveň je to ale období, stejně jako aktuálně poslední rok, tak hojné na silné lidské osudy, že je na příběhy v podstatě nevyčerpatelné. A Attentat 1942, ač jsou postavy v něm zcela fiktivní, je na těchto příbězích založený. Pokud není hráč vyloženě historik nebo nadšenec do druhé světové války, svým českým zasazením dokáže zápletka působit dostatečně zajímavě neokoukaně a příjemnou zábavnou formou vzdělávat. Asi nepřináší věci doposud vyloženě neviděné, ale v mnohem si může dovolit jít daleko více do hloubky, než by bylo možné třeba v případě filmu.

Jedno je ale nutné říci: Attentat 1942 není dobrá hra. Žánrově by se dal přiblížit k vizuálnímu románu, ale na ten nemá až tak propracovaný příběh. Síla titulu tkví v tom, že je to dokument. Dobrý dokument nutno podotknout a daleko raději bych byl, kdyby jím šlo svobodně lineárně projít, než aby se mě snažil tlačit, abych „hrál“. Těch pár průměrných až podprůměrných miniher to jako hru taky nespasí, systém mincí je nedomyšlený, zbytečný a spíše otravný a nutnost procházet rozhovory znovu a znovu, aby člověk vyzobal všechny střípky informací, je taky spíše pruda než zábava. Na jejich opakování jsou potřeba mince, které hráč získá v minihrách. Ovšem ve chvíli, kdy mince hráči dojdou, spustí se bad ending a závěrečné titulky, což mě zprvu vyděsilo. Naštěstí není potřeba rozjet příběh odznova, ale lze naskočit zpátky, za což jsem osobně fakt rád, ale zároveň tím postrádá systém mincí úplně smysl a akorát hráče prudí tím, že musí neustále přeskakovat bad ending animaci a vracet se z menu zpátky do hry.

Další věc, co mě rozčilovala, jsou informace vyskakující během rozhovorů, které se řadí do seznamu záznamů v encyklopedii. Stává se, že během rozhovorů vyskakují na hráče třeba 4 hesla naráz. Hráč má tedy na výběr: z rozhovoru neustále vyskakovat a pročítat si dodatečné vysvětlující info anebo si nechat tyto záznamy uniknout, což ale zejména v pozdější fázi způsobuje to, že si hráč nepamatuje, co mu během rozhovoru vyskočilo a zároveň i to, co už četl a co ne. Problém totiž je, že v encyklopedii není absolutně nijak značeno, které záznamy jsou nové.

Titul taky trochu klame tělem. O operace Silver A a Anthropoid se jenom tak zlehka otře, ale spíše se jedná o komorní osobní příběh skupinky lidí, kteří si na pozadí hrůzných událostí nedobrovolně, leč do jisté míry společně, prošli útrapami druhé světové války. To mi ale nevadí, naopak. Příběh je vyprávěn jednak formou FMV sekvencí, které jsou fajn a až na to, že někteří (ne)herci absolutně neumí artikulovat a mluvit v plynulých větách, tak jsou v rámci možností slušně a civilně odehrané. Druhou části jsou atmosférické komiksové flashbacky, které parádně dokreslují, jak obrazem, tak i zvukem, pochmurnou atmosféru tehdejší doby.

Pokud vás tohle období zajímá, Attentat 1942 je i navzdory kritice vůči herním nedostatkům velice zajímavým interaktivním dokumentem, který je pro našince o to atraktivnější tím, že se zabývá osudy Čechů. V tom tkví jeho největší síla. Ale pokud vás toto období, potažmo válečná tématika obecně nebere a chcete prostě jen hrát zábavnou hru, vzrušující příběhovou adventuru, tak raději ruce pryč a mrkněte po něčem jiném.