Volné pokračování Attentat 1942, které dle mého názoru částečně napravuje chyby svého předchůdce, "hraje se" o něco plynuleji a dokonce o něco lépe vypadá a zní.

Příběh se tentokrát nese v duchu konce války a nástupu komunistů k moci. Hlavní hrdina, památkář, se vydává do vesnice Svoboda na návštěvu místní školy s cílem napsat posudek o tom, zda je vhodné ji zachovat jako národní památku či ji nechat zbořit. Tentokrát se celá zápletka, odehrávající se v oblasti jedné malé vesnice, už netýká tolik války samotné, jako spíš tématiky odsunu Němců. Pro někoho možná ne až tak zajímavé téma, pro mě naopak příjemné překvapení a jsem rád, že se téhle relativně opomíjené problematice dostává pozornosti také. Jakkoli nacistické Německo za druhé světové války spáchalo neskutečná zvěrstva, mnohé a ne až tak dobře zdokumentované zločiny byly spáchány po válce i zpětně na Němcích. V kontextu současných událostí na Ukrajině a oblibě ruské propagandy zneužívat minulost k obhájení agresivní invaze, mě i zaujala část příběhu věnovaná problematice Volyňské oblasti, která je ukázkou, jak dokáže nekončící kolotoč násilí a ryzí nenávisti udělat z lidí vraždící zvířata. To je koneckonců motiv, který se prolíná celým titulem a ukazuje, co člověk dokáže napáchat nejen přímo v mezních situacích, ale i jak moc nezahojitelné rány na duši dokáže uštědřit válka a jak dlouho trvá, než se urovnají pošramocené vztahy nejen mezi lidmi, ale i celými národy.

FMW filmečky jsou tentokrát po řemeslné stránce daleko lepší, zejména co se hereckých výkonů, artikulace, ale i ozvučení týče. Naštěstí absentuje otravná hudba a naopak je atmosféra dokreslována více okolními ruchy, které jsou nahrané dobře, byť některé loopy působí seknuté dost nahrubo. Ale toho si člověk všimne až když během volby odpovědí se zájmem pozoruje, co dělají postavy na pozadí. Komiksové předěly jsou parádní stejně jako minule.

V porovnání s předchůdcem se mi zdály být o fous zajímavější jednotlivé minihry. Vyzdvihnout musím zejména jednu - spravování vlastních polí během nucené kolektivizace - jež naprosto ukázkově dokáže zprostředkovat bezmoc, kterou museli tehdejší farmáři cítit, když se je Sovětský svaz snažil hezky na Stalinův způsob doslova strhat z kůže a mazaně okrást o všechen zbývající majetek.

Svoboda 1945: Liberation je kratší a komornější než předchůdce, ale odsýpá rychleji a, i když nezpracovává možná zas až tak známou a obecně atraktivní část dějin, cením si tvůrců, že se snaží o problematice poválečných odsunů zvýšit povědomí. Škoda náhle useknutého konce, díky čemuž příběh hry vyšumí do ztracena. Doufám ale, že tvůrci plánují v sérii pokračovat. Tentokrát již plně v režii bolševika, který, byť trochu jinak, byl pro český stát v konečném důsledku neméně destruktivní.