Tento komentář píšu brzy. Příliš brzy. Stále na Free Trial účtu a před dokončením ARR. Přesto i potřeba tento komentář napsat tak brzy mluví za své. A tak za zvuku Canticle napíšu pár řádek o této naprosto fantastické hře.
JRPG mě vždy obcházela obloukem, což byla škoda, ale většinou tam byl problém s jazykovou bariéru. Angličtina, nikoliv japonština. A když už to možné bylo, zkrátka mě k tomu nic nelákalo. Final Fantasy jsem samozřejmě, jako každý hráč co za něco stojí, znal, ale vlastně jen podle několika pojmů a skvělých OST. A náhle všude čtu, jak hráči World of Warcraft prchají. Zaujalo mě to, na moment, ale nakonec jsem jen pokrčil rameny. Nepřišlo mi, že se to mě příliš týká.
A pak jsem v březnu zažil nejtěžší případ nudy v mém životě. Zkusil jsem toho hodně, hrál hodně her, a nakonec vyzkoušel i nějaká MMO. Nově třeba Neverwinter (nope), či se vrátit ke Guild Wars 2. Nuda, nuda, nuda. A nakonec jsem si tedy je povzdychl a poté co jsem zjistil, že Final Fantasy XIV má velmi bohatý Free Trial, jsem se rozhodl.
Nuda zmizela a už víc jak týden zažívám jeden z největších herních zážitků svého života.
Já to nedovedu plně vysvětlit, vše co píšu je zcela subjektivní, ale ta hra mě nesmírně pohltila. Od tvorby postavy, přes skvělou hudbu, až po sympatický příběh. Já nikdy nezažil takové pohlcení v žádném MMO které jsem kdy hrál, včetně zmíněného World of Warcraftu. Ve Final Fantasy jsem součástí toho velkého, dýchajícího, žijícího světa. Svou postavu jsem od jisté chvíle miloval tak moc, že nebylo cesty zpět.
Například jsem udělal menší RP chybu. Nic velkého, ale pro mě zásadního, tak moc, že v jiné hře by mě to donutilo postavu smazat a začít znova. Tady jsem ale zkrátka nemohl a raději si začal vymýšlet lore okecání proč se to stalo. On tohle je ten zásadní důvod, proč mě Final Fantasy XIV tak moc baví a proč všechna ostatní MMO blednou. Bohužel to je něco, co nemůžu zaručit každému.
V čem hra vyniká poměrně nesubjektivně je systém povolání. Tohle zřejmě ví každý, kdo o FFXIV četl i jen něco málo. Na počátku hru si zvolíte jedno povolání. To určí vaší úvodní lokaci a počáteční roli. Nicméně, už na levelu 10 můžete své povolání změnit. Každé se leveluje zvlášť a je spojeno s cechy a osobním příběhem povolání.
Takto můžete kdykoliv být čím chcete. Každé základní povolání (Class) pak získá na levelu 30 upgrade a novou, pokročilejší specializací (Job). Vyjímkou je v tom Arcanist (aka my beloved Class), který získá dvě specializace, rozdělené na damagera a healere, které leveluje simultánně). Zde nutno dodat, že systém je bohužel méně kreativní než bych si přál a podobných dvoj-specializací mohlo být více. Co jsem četl, autoři to vzdali kvůli náročnosti, ale stejně. Novější povolání z DLC lze navíc začít trénovat až později, bez návaznosti na vaše základní povolání, což je ještě smutnější. Ale co už.
Fakt, že s jednou postavou můžete udělat doslova cokoliv, vede k další libůstce, jejíchž negativní či pozitivní hodnotu musíte rozhodnout vy sami. Hra je absolutně anti-alts. Jakože téměř totálně. Přístup k sekundárním charakterům má každé MMO odlišné. U World of Warcraft to byla téměř nutnost, ať už s ohledem na mnoho kombinací race/class nebo čistě z taktických důvodů. Guild Wars 2 je naopak velmi alt-friendly, včetně společné měny a banky. Final Fantasy jsi díky svému systému může dovolit naprostý opak. Počítá se s tím, že budete mít jen jednu postavu. Pokud máte víc charakterů, nemohou spolu nijak komunikovat, sdílet předměty či zlato, zkrátka nic. Takže důvody do toho jít jsou vlastně dva. Z herního hlediska možnost chodit více raidů v deep endgame nebo zkrátka pro RP.
Hodně mě překvapilo, jak moc mě baví dungeony. Ačkoliv jsem samozřejmě ve World of Warcraft nakonec chodil, nikdy mě to moc nebavilo, což bylo o to smutnější proto, že jsem vždy byl healer. Důvodů, proč ve Final Fantasy XIV fungují mnohem lépe je mnoho. Jako healer oceňuji, že hra otevřeně podporuje aby i healeři útočili. Často totiž jinak nebudete mít co dělat. Dungeony jsou zároveň velmi lineální což tak trochu limituje úzkost. Ale hlavně komunita Final Fantasy je neskutečně přátelská.
Tohle je asi největší plus který hra sama o sobě má. Lidé jsou k sobě vážně milí, hodní a snaží se aby to tak zůstalo. Platí to jak ve hře tak na fórech. Někdo chytře poznamenal, že je to zkrátka vlivem toho světa. Hra vás na začátku nehodí do situace konce světa a zrádců, ale laskavých a sympatických NPC kteří vás podporují a pomáhají. A člověk se tím zkrátka nakazí. Samozřejmě také pomáhá, že do hry je poněkud složitější se dostat, Free Trial hráči nemůžou moc komunikovat, a celkově je hra takovým ostrůvkem. Ale je to fajn.
Na závěr ještě dodám, že vážně miluji svůj Job, Scholar. Healer který je upgradem Arcanisty. Koncept healera s petem jsem vždycky vyhledával, ale jen málo her to nabízelo, protože po vzoru World of Warcraft dávali pety zásadně černokněžníkům nebo lovcům. Tohle je první hra, kde je vážně pet součástí healerské sestavy. Nedám na to dopustit.
A to je vše. Jak jsem zmínil na začátku, prostě jsem to musel napsat. Nemyslím, že se něco změní. Jsem teprve na začátku ještě dlouhé cesty, ale naprosto nečekané mám pocit, že jsem našel to pravé MMORPG.
JRPG mě vždy obcházela obloukem, což byla škoda, ale většinou tam byl problém s jazykovou bariéru. Angličtina, nikoliv japonština. A když už to možné bylo, zkrátka mě k tomu nic nelákalo. Final Fantasy jsem samozřejmě, jako každý hráč co za něco stojí, znal, ale vlastně jen podle několika pojmů a skvělých OST. A náhle všude čtu, jak hráči World of Warcraft prchají. Zaujalo mě to, na moment, ale nakonec jsem jen pokrčil rameny. Nepřišlo mi, že se to mě příliš týká.
A pak jsem v březnu zažil nejtěžší případ nudy v mém životě. Zkusil jsem toho hodně, hrál hodně her, a nakonec vyzkoušel i nějaká MMO. Nově třeba Neverwinter (nope), či se vrátit ke Guild Wars 2. Nuda, nuda, nuda. A nakonec jsem si tedy je povzdychl a poté co jsem zjistil, že Final Fantasy XIV má velmi bohatý Free Trial, jsem se rozhodl.
Nuda zmizela a už víc jak týden zažívám jeden z největších herních zážitků svého života.
Já to nedovedu plně vysvětlit, vše co píšu je zcela subjektivní, ale ta hra mě nesmírně pohltila. Od tvorby postavy, přes skvělou hudbu, až po sympatický příběh. Já nikdy nezažil takové pohlcení v žádném MMO které jsem kdy hrál, včetně zmíněného World of Warcraftu. Ve Final Fantasy jsem součástí toho velkého, dýchajícího, žijícího světa. Svou postavu jsem od jisté chvíle miloval tak moc, že nebylo cesty zpět.
Například jsem udělal menší RP chybu. Nic velkého, ale pro mě zásadního, tak moc, že v jiné hře by mě to donutilo postavu smazat a začít znova. Tady jsem ale zkrátka nemohl a raději si začal vymýšlet lore okecání proč se to stalo. On tohle je ten zásadní důvod, proč mě Final Fantasy XIV tak moc baví a proč všechna ostatní MMO blednou. Bohužel to je něco, co nemůžu zaručit každému.
V čem hra vyniká poměrně nesubjektivně je systém povolání. Tohle zřejmě ví každý, kdo o FFXIV četl i jen něco málo. Na počátku hru si zvolíte jedno povolání. To určí vaší úvodní lokaci a počáteční roli. Nicméně, už na levelu 10 můžete své povolání změnit. Každé se leveluje zvlášť a je spojeno s cechy a osobním příběhem povolání.
Takto můžete kdykoliv být čím chcete. Každé základní povolání (Class) pak získá na levelu 30 upgrade a novou, pokročilejší specializací (Job). Vyjímkou je v tom Arcanist (aka my beloved Class), který získá dvě specializace, rozdělené na damagera a healere, které leveluje simultánně). Zde nutno dodat, že systém je bohužel méně kreativní než bych si přál a podobných dvoj-specializací mohlo být více. Co jsem četl, autoři to vzdali kvůli náročnosti, ale stejně. Novější povolání z DLC lze navíc začít trénovat až později, bez návaznosti na vaše základní povolání, což je ještě smutnější. Ale co už.
Fakt, že s jednou postavou můžete udělat doslova cokoliv, vede k další libůstce, jejíchž negativní či pozitivní hodnotu musíte rozhodnout vy sami. Hra je absolutně anti-alts. Jakože téměř totálně. Přístup k sekundárním charakterům má každé MMO odlišné. U World of Warcraft to byla téměř nutnost, ať už s ohledem na mnoho kombinací race/class nebo čistě z taktických důvodů. Guild Wars 2 je naopak velmi alt-friendly, včetně společné měny a banky. Final Fantasy jsi díky svému systému může dovolit naprostý opak. Počítá se s tím, že budete mít jen jednu postavu. Pokud máte víc charakterů, nemohou spolu nijak komunikovat, sdílet předměty či zlato, zkrátka nic. Takže důvody do toho jít jsou vlastně dva. Z herního hlediska možnost chodit více raidů v deep endgame nebo zkrátka pro RP.
Hodně mě překvapilo, jak moc mě baví dungeony. Ačkoliv jsem samozřejmě ve World of Warcraft nakonec chodil, nikdy mě to moc nebavilo, což bylo o to smutnější proto, že jsem vždy byl healer. Důvodů, proč ve Final Fantasy XIV fungují mnohem lépe je mnoho. Jako healer oceňuji, že hra otevřeně podporuje aby i healeři útočili. Často totiž jinak nebudete mít co dělat. Dungeony jsou zároveň velmi lineální což tak trochu limituje úzkost. Ale hlavně komunita Final Fantasy je neskutečně přátelská.
Tohle je asi největší plus který hra sama o sobě má. Lidé jsou k sobě vážně milí, hodní a snaží se aby to tak zůstalo. Platí to jak ve hře tak na fórech. Někdo chytře poznamenal, že je to zkrátka vlivem toho světa. Hra vás na začátku nehodí do situace konce světa a zrádců, ale laskavých a sympatických NPC kteří vás podporují a pomáhají. A člověk se tím zkrátka nakazí. Samozřejmě také pomáhá, že do hry je poněkud složitější se dostat, Free Trial hráči nemůžou moc komunikovat, a celkově je hra takovým ostrůvkem. Ale je to fajn.
Na závěr ještě dodám, že vážně miluji svůj Job, Scholar. Healer který je upgradem Arcanisty. Koncept healera s petem jsem vždycky vyhledával, ale jen málo her to nabízelo, protože po vzoru World of Warcraft dávali pety zásadně černokněžníkům nebo lovcům. Tohle je první hra, kde je vážně pet součástí healerské sestavy. Nedám na to dopustit.
A to je vše. Jak jsem zmínil na začátku, prostě jsem to musel napsat. Nemyslím, že se něco změní. Jsem teprve na začátku ještě dlouhé cesty, ale naprosto nečekané mám pocit, že jsem našel to pravé MMORPG.
Alan Wake II: The Lake House