První Dishonored patří mezi mé oblíbené hry a dohrál jsem jej s chutí včetně datadisků. Na druhý díl jsem se těšil, ale hra už mi na počítači jela jen na nižší detaily, tak jsem hraní odložil. Až do roku 2023, kdy mi hra pěkně sedla do výzvy, jsem ji dohrál paradoxně na tom samém stroji. Ale i přes nižší grafické nastavení jsem si hru hodně užil.
Druhý díl jsem hrál za Emily, u které mi přišlo, že je to víc její příběh než Corvův. Je to velmi povedené zakončení točící se kolem císařské rodiny, samozřejmě záleží na způsobu hraní hráče, konců je opět několik. Hlavním tahounem je samozřejmě skvěle vystavěný svět. Opět jde o malé otevřené lokace s nějakými těmi skrytými tajemstvími, zkrátka radost prohledávat.
Stejně jako v prvním díle jsem se snažil zabíjet co nejméně a hru projít skrytý ve stínu a omračovat nebohé protivníky, chrnící posléze na hromadě v rohu předem vybrané místnosti. Takže i výběr schopností odpovídal tichošlápkovi. A čím více schopností hráč ovládá, tím je hra sice jednodušší, ale zároveň zábavnější. Což jistě platí i pro násilnější projití hrou. Je to zkrátka satisfakce zamést s protivníkem tak, že ani netuší blížící se pohromu a než se naděje, v lepším případě spí v příkopu, v tom horším si neuvědomí tikající bombu přilepenou na zádech. Fantazii se zkrátka meze nekladou a způsobů překonání protivníků je zábavná hromada.
I přesto, že mi hra na mém fousatém počítači nejela podle představ, musím ocenit grafiku i stylizaci, což napomáhá skvělé atmosféře ve hře. A vybudování parádní atmosféry umí v Arkane Studios skvěle.
A skvěle umí i design úrovní, který je stejně jako v prvním díle naprostá bomba. Potěší slušný počet způsobů jak se někam dostat (a pak se dostat zpátky ven), jen UI trochu pokulhává. Například nepřátelé reagují na hluk i v případě, že to nedává smysl - jednou přilákala vojáka chůze v místnosti jeho nadřízeného (který zrovna spal pod stolem). Proč by jeho šéf nemohl ve svém kanclu chodit? :)
Malou výtku mám jen ke scénáři, přestože mi přišel příběh fajn. Zkrátka si dokážu představit i filmovější a kvalitněji napsaný příběh z tohoto světa. Do kterého se doufám tvůrci ještě někdy vrátí. Je to prostě zábava v něm být.
Druhý díl jsem hrál za Emily, u které mi přišlo, že je to víc její příběh než Corvův. Je to velmi povedené zakončení točící se kolem císařské rodiny, samozřejmě záleží na způsobu hraní hráče, konců je opět několik. Hlavním tahounem je samozřejmě skvěle vystavěný svět. Opět jde o malé otevřené lokace s nějakými těmi skrytými tajemstvími, zkrátka radost prohledávat.
Stejně jako v prvním díle jsem se snažil zabíjet co nejméně a hru projít skrytý ve stínu a omračovat nebohé protivníky, chrnící posléze na hromadě v rohu předem vybrané místnosti. Takže i výběr schopností odpovídal tichošlápkovi. A čím více schopností hráč ovládá, tím je hra sice jednodušší, ale zároveň zábavnější. Což jistě platí i pro násilnější projití hrou. Je to zkrátka satisfakce zamést s protivníkem tak, že ani netuší blížící se pohromu a než se naděje, v lepším případě spí v příkopu, v tom horším si neuvědomí tikající bombu přilepenou na zádech. Fantazii se zkrátka meze nekladou a způsobů překonání protivníků je zábavná hromada.
I přesto, že mi hra na mém fousatém počítači nejela podle představ, musím ocenit grafiku i stylizaci, což napomáhá skvělé atmosféře ve hře. A vybudování parádní atmosféry umí v Arkane Studios skvěle.
A skvěle umí i design úrovní, který je stejně jako v prvním díle naprostá bomba. Potěší slušný počet způsobů jak se někam dostat (a pak se dostat zpátky ven), jen UI trochu pokulhává. Například nepřátelé reagují na hluk i v případě, že to nedává smysl - jednou přilákala vojáka chůze v místnosti jeho nadřízeného (který zrovna spal pod stolem). Proč by jeho šéf nemohl ve svém kanclu chodit? :)
Malou výtku mám jen ke scénáři, přestože mi přišel příběh fajn. Zkrátka si dokážu představit i filmovější a kvalitněji napsaný příběh z tohoto světa. Do kterého se doufám tvůrci ještě někdy vrátí. Je to prostě zábava v něm být.
