Během mého tažení 3D akčními hrami 90. let jsem se až doposud vyhýbal jednomu typu her, a to jsou buildovky. V době, kdy vyšel Ďuk Ňuk, kterého všechny herní časopisy velebily až do nebe, mi přišel jeho engine nekonečně zastaralý, protože jsme ve škole všichni hráli deathmatch Quake. Duke Nukem 3D sice měl vyvažovat Quakův 3D engine humorem, jenže ten mi bez zvukové karty byl platný asi jak mrtvému šála přežvýkaná krávou a vyválená v hnojišti. Rednecka jsem měl kdysi jako demo a neprošel jsem ani první level. Dodnes si pamatuji, že mi buildovky přišly těžké - hlavní postava nic nevydržela a levely byly jedno velké bludiště.

Redneck Rampage jsem si ale zapomatoval kvůli jeho atmosféře. Hra si nepokrytě dělá legraci z amerického Jihu, který je zde vykreslen "trochu" jinak než v seriálu Dukes of Hazzard (odkaz na něj a na závoďák General Lee je i v manuálu hry, ale předpokládám, že v ČR tento seriál skoro nikdo nezná). Hlavní hrdinové Leonard a Bubba dělají čest slovu redneck (red neck neboli červený krk od práce na poli). Hloupost a buranskost zde byla povýšena na umění. Menu hry krká a prdí, do reprobeden burácí jižanský agrorock, hlavní hrdina se doléčuje alkoholem a chipsy a level končí většinou poté, co nebohého bratra Bubbu praštíte páčidlem do hlavy. Příběh hry se týká ufonů, respektive záchrany prasete Bessie z jejich nenechavých pracek. A to mě baví. Proč pořád zachraňovat svět? Co je mi do nějakého světa? Ale vepřové, to já rád :).

Poučen minulými nezdary s tímto typem her jsem obtížnost nastavil na minimum a brzy jsem si za to mohl blahořečit. Na rozdíl od Doomguye není Leonard žádný Rambo a i základní smeták s Magnumem sundá hlavního hrdinu ze stovky na nulu na tři rány (což trvá asi 2-3 vteřiny). Takže bez krytí ani ránu a umírat budete hodně často. Tak jako minule jsem zakysl v prvním levelu a musel jsem si pomoct návodem, který ještě několikrát přišel ke slovu.

Ze svých dávných pokusů s buildem jsem si pamatoval, že mi vše přišlo jak vyrobené z papundeklu. Po dohrání ale musím říct, že grafika (byť do velké míry 2D) nebyla vůbec špatná a některé levely se výtvarně opravdu povedly. Hudebně je hra výrazná. Melodie jsou chytlavé, ale jelikož je jich málo, během poloviny první epizody začnou lézt krkem. Zvukově hra není špatná, ale většinu zvuků přehluší právě herní hudba.

Co by to bylo za akční hru bez zbraní? A tentokrát se zbraně opravdu povedly. Hra nemá jednu ultimátní bouchačku, ale použitelná je většina z nich. Už počáteční Magnum je skvělá volba pro velkou část hry. Pistolka je to průrazná a hlavně přesná na dálku. Naopak na blízko dobře slouží brokovnice. Samopal jsem většinu hry nevyužil, ale skvěle se s ním zabíjejí šerifové a hafíci. Dynamitová kuše a podprda také přišly vhod a s výjimkou bleskometu a nepoužitelného sudu výbušnin jsem zbraně pravidelně střídal.

Ani nepřátelé nejsou marní. Zabojujeme si proti domácí zvířeně, třem lidským nepřátelům (opakování ksichtů je vysvětleno klonováním - celkem dobrý nápad), třem ufonům (zejména vixen - lištička je k nakousnutí) a každá ze dvou epizod je zakončena finálním bossem.

Zatím jsem hru téměř jen chválil, přesto jsem jí ohodnotil "jen" 65%. Původně jsem chtěl dát ještě o 5 bodů míň, ale rozmyslel jsem si to, protože během hraní jsem se většinou dobře bavil. A proč jen většinou? Protože kvalita levelů je mimořádně proměnlivá. První epizoda je čirý průměr, ze kterého ční pouze mizerné "Sewers" včetně nehorázného tlačítka na jejich konci (navíc z hlediska užitné hodnoty nesmyslně umístěného). Druhá epizoda je ale výrazně lepší. Svatou trojici "The nut house", "The mansion" a zejména ikonickou "The mortuary" doplňují neustálým respawnem otravující "Uranium mines" a šílenými skoky oplývající "The ruins". Nutno dodat, že nahlédnutí do návodu bylo na 3D akci neobvykle časté a na některé hádanky bych nepřišel ani za milion let.

Redneck Rampage je má první dohraná buildovka v životě. Hra nikdy neaspirovala na to stát se hrou roku, ale případnému hráči nabídne spoustu stupidní zábavy (v dobrém slova smyslu), povedené zbraně a nepřátele na zabití. Nemáte-li do čeho píchnout, určitě stojí za to proběhnout se po polích, "na kterých Jih vždy zvítězí" a kde místo MF Děs vycházejí noviny Hickston Hog.