Nízké hodnocení se týká závěrečné epizody, jež neuzavřela témata a symboliku rozehranou prvními dvěma výbornými epizodami, spíše působila jako když do intimního dialogu o voze začne blábolit někdo třetí o koze, což vyznělo obzvlášť špatně proti původní hře, která nabídla závěrem ultimátní střet romantismu vs utilitarismu (a pokud by někoho náhodou zajímalo, co jsem tehdy zvolil, tak samozřejmě romantismus ;)).
Jinak je mi ale Before the Storm bližší než originální Life is Strange. Už jen protože Chloe má mnohem barvitější charakter než Max, nedefinovaný žádnými trhlými superschopnostmi jako cestování časem nebo úchylnou vlídností, nýbrž tragickou ztrátou otce a související posttraumatickou stresovou poruchou a rebelií vůči autoritám, a nadto oplývá velmi důvtipnou vyřídilkou.
Zároveň ve mně Before the Storm až surreálně rezonuje na základě vlastních životních zkušeností a ve chvíli, kdy Chloe impulsivně utíká za školu na výlet vláčkem po boku strhující femme fatale, pravděpodobně trpící narcistní poruchou osobnosti, vrátil jsem se na okamžik časem jako to uměla Maxine a něco mě tedy hodně silně stisklo za srdce.
Dialogy mi přišly pod taktovkou studia Deck Nine Games znatelně kvalitnější a přirozenější v porovnání s původní sérií. Bohužel hodně chudé, často zcela absentující jako v nějakém vzduchoprázdnu, jsou ruchy prostředí, možná protože se na hře dělalo v době voice actor strike, což je ovšem definitivně důvod, proč známé postavy dabují jiní herci, s čímž se až na výjimku popasovali tito umělci znamenitě.
BTS v úvodních dvou epizodách rozehrává dojemný, krásný a přirozený příběh, jehož středobodem jeví se být Rachel - Chloeina destruktivní láska a člověk magického charisma; symbolika vzlétá na křídlech ponurého krkavce a oheň jako vášeň hoří, aby pohltil všechny, kdo se s očima ukradenýma jeho tancem zapomněli... Načež snad žádná stříbrná nitka nenalezne své místo, význam, pointu a třetí epizodou se všechno neuceleně bortí, aniž by dokonce spoutáno povahou prologu dokázalo nějak opravdu smysluplně navázat na originální příběh.
Je to škoda, nicméně do jisté míry to celku na základě výše vyřčeného a i díky fantastickému soundtracku odpouštím.
Jinak je mi ale Before the Storm bližší než originální Life is Strange. Už jen protože Chloe má mnohem barvitější charakter než Max, nedefinovaný žádnými trhlými superschopnostmi jako cestování časem nebo úchylnou vlídností, nýbrž tragickou ztrátou otce a související posttraumatickou stresovou poruchou a rebelií vůči autoritám, a nadto oplývá velmi důvtipnou vyřídilkou.
Zároveň ve mně Before the Storm až surreálně rezonuje na základě vlastních životních zkušeností a ve chvíli, kdy Chloe impulsivně utíká za školu na výlet vláčkem po boku strhující femme fatale, pravděpodobně trpící narcistní poruchou osobnosti, vrátil jsem se na okamžik časem jako to uměla Maxine a něco mě tedy hodně silně stisklo za srdce.
Dialogy mi přišly pod taktovkou studia Deck Nine Games znatelně kvalitnější a přirozenější v porovnání s původní sérií. Bohužel hodně chudé, často zcela absentující jako v nějakém vzduchoprázdnu, jsou ruchy prostředí, možná protože se na hře dělalo v době voice actor strike, což je ovšem definitivně důvod, proč známé postavy dabují jiní herci, s čímž se až na výjimku popasovali tito umělci znamenitě.
BTS v úvodních dvou epizodách rozehrává dojemný, krásný a přirozený příběh, jehož středobodem jeví se být Rachel - Chloeina destruktivní láska a člověk magického charisma; symbolika vzlétá na křídlech ponurého krkavce a oheň jako vášeň hoří, aby pohltil všechny, kdo se s očima ukradenýma jeho tancem zapomněli... Načež snad žádná stříbrná nitka nenalezne své místo, význam, pointu a třetí epizodou se všechno neuceleně bortí, aniž by dokonce spoutáno povahou prologu dokázalo nějak opravdu smysluplně navázat na originální příběh.
Je to škoda, nicméně do jisté míry to celku na základě výše vyřčeného a i díky fantastickému soundtracku odpouštím.
