Pomalu se nám blíží léto. To znamená doba, kdy vyjde Baldur´s Gate 3, kterou je mou nejsvatější povinností si prostě zahrát. Ale ještě předtím jsem si chtěl trochu posvítit na to, co jsou vlastně ti kucí z Larianu zač a jak dobře umí dělat RPGčka, abych pak mohl trochu porovnávat. A zatím jsem opatrně optimistický.

Řekl jsem si, že budu trochu roleplayovat sám se sebou a z oné základní dvojce jsem si vytvořil ušlechtilou, milou a idealistickou rytířku, která chtěla každému pomáhat, a vedle ní pragmatického, sobeckého a bezcitného mága, jenž se zas ke všemu staví s nedůvěrou. A překvapivě se vlastně skvěle doplňovali. Ano, samozřejmě by bylo asi lepší, kdyby za obě postavy hráli dva různí hráči, ale i tak vybírání dialogů u každého z nich na základně jejich charakteru, který jsem si pro ně předem určil, dodalo celé hratelnosti takovou zajímavou náplň, i přestože ve výsledku vždy záleželo na mně, komu z nich dám v určitých situacích přednost. A když už mluvíme o dialozích, klobouk dolů za to, že fakt všechny postavy mají kompletní voice acting. Ne snad, že bych byl líný číst (však jsem odchovanec Infinity enginu, cywe!), ale vidět něco takového v izometrickém RPG, které navíc vyšlo před Pillary, pro mě byla příjemná novinka.

Co se týče soubojového systému… (sigh) Oukej, dobře, uznávám. Něco na tom turned-based combatu přece jenom je. I přestože v některých chvílích mi přišel až příliš zdlouhavý, nakonec jsem mu (alespoň tedy v této hře) přišel na chuť a na jednotlivé konfrontace s nepřáteli se těšil. Kombinace různých elementů, využití prostředí ve svůj vlastní prospěch, to vše dodávalo různým šarvátkám skvělou šťávu. Akorát mě krapet zaskočilo, když jsem zjistil, že můžu během soubojů ukládat, což značně ulehčilo celkovou obtížnost. Možná až příliš. Já vím, že se můžu rozhodnout zkrátka… ehm, neukládat. Ale když mi to ta hra prostě takhle otevřeně nabízí, tak sorry, ale moje síla vůle v tomhle ohledu prostě není dostatečně silná.

Jistým zklamáním však byli parťáci, u kterých jsem doufal, že si s nimi Lariani trochu více pohrají. Ne snad, že by to byly nějaké bezduché podržtašky, například král Jahan mi přišel fakt suprově napsaný (plus má rád kočky, což je mega plus), ale oproti hrám od Bioware a Obsidianu působili spíše jen jako takoví skoro až lhostejní žoldáci, kteří se jen čas od času k něčemu vyjádří. Ale hej. Když zahlédnou past, tak je nemusím vést za ručičku, aby se jí vyhnuli. Před tím se klaním.

Musím ale velice pochválit questy, především tedy ty vedlejší. Nejenže jsou mnohdy zajímavé a dobře napsané, ale hlavně spousta z nich má onen old school feeling, kdy hráč musí při jejich plnění přemýšlet, ne pouze sledovat ukazatel na minimapě. Deník se k vám nechová jako k mentálně postiženému, aby vám doslova a do písmene řekl, co přesně máte dělat, pouze zrekapituluje, co jste se vlastně dozvěděli, zanechá určité indicie a zbytek nechá na vás. A když pak onen quest skutečně splníte, je to sakra dobrý pocit! Hlavní dějová linie je Ok. V podstatě typický příběh o záchraně světa, ale vcelku hezky napsaný.

I hudba byla fajn, především tedy v hubech a lesích. Obzvlášť se mi líbil track Flutter of a Butterfly, přičemž je neuvěřitelný hřích, že to hrálo jenom na úplném začátku hry. Vždyť část od 0:45 dál je naprosto kouzelná!

Celkově jsem si svůj první výlet do Rivellonu užil, tudíž jsem moc zvědavý na to, co nabídne ještě slavnější dvojka. A nakonec ta hra nebyla ani tak trhlá, jak jsem původně čekal! Ne snad, že bych měl něco proti humoru v RPG hrách, ale trochu jsem se obával, že hra začne být ve stylu vožralého studenta činohry DAMU (příšerný to zjev) až moc žoviální a afektovaná. Jsem moc rád, že se ony obavy nenaplnily.