Skyward Sword (switchovej HD remake) mě překvapil.
Na hru jsem trochu spontánně vyplácal kupón v rámci online předplatnýho a přiznám se, že jsem SS po chvíli hraní na pár měsíců odložil - po dohrání krásnýho a moderního Breath of the Wild mi tady najednou všechno přišlo trochu předpotopní - grafika, klišoidně působící příběh... a nepomohlo ani začtení se do starších recenzí a fan reakcí, který Skyward Sword v rámci zeldí série nehodnotily moc kladně.
Ale nakonec jsem se do toho zažral a jsem tomu velice rád :-)
Ano, BoTW je dle mnohých anket minimálně Top 3 Zelda všech dob a bylo výrazným krokem kupředu - ale až při hraní Skyward Sword mi došlo, že nejnovější díl znamenal v něčem velkej posun, ale taky ochuzení o ne úplně málo prvků KLASICKÝ Zeldy.
A Skyward Sword je zatím asi finální formou právě týhle klasický Zeldy.
A co je klasická Zelda oproti Breath of the Wild? Je mnohem lineárnější. Mnohem víc soustředěná na dungeony. Nemůžete v ní (aspoň teoreticky) hned zpočátku zamířit za hlavním bossákem a vyzvat ho.
A zhruba v půlce Skyward Swordu mi došlo, že tohle v případě SS nejsou negativa, ale vlastně pozitiva!
Totiž - miluju dobrej open-world a tím Breath of the Wild bezesporu (až na drobný negativa) je. Ale síla Skyward Swordu je jinde - v pečlivě navrženejch dungeonech a venkovních lokacích (který víceméně jako dungeony fungujou). Zatímco openworldy občas můžou mít problém se zachováním kvalitní difficulty curve, v lineárním titulu jako SS mají autoři hráče mnohem víc pod kontrolou, takže jsem se celou dobu nemusel bát, "jestli mě tohle nepřeleveluje" (zdravím moderní pokémony, i když ti jsou opravdu v tomhle ohledu totální dno).
A dungeony a hádanky s nimi spojený jsou tu zkrátka "vintage". Famózní je hlavně polo-vodní "Ancient Cistern" někde v půlce hry, kde si fakt řeknete "sakra tohle je TAK dobře navržený". Velmi povedená je i pirátská loď. Stejně jako v prehistorickejch Zeldách typu "Link's Awakening" (velmi kvalitní remaster na Switchi) tady postupně získáváte a upgradujete vychytávky typu prak/lesní roh/bič/hookshot/luk a ty vám v lokacích zpřístupňují stále větší počet secretů a zpestřují gameplay (takže po zpřístupnění hookshotu si např. užijete jednu vyloženě "horolezeckou" lokaci). Krásnym momentem byla taky fáze zaplavení faronských hvozdů, kdy jsem až čuměl, že celá rozsáhlá lokace je najednou přístupná úplně z jiné stránky - a i graficky je tady čím se kochat!
A říkáte si - no jo, ale proč teda SS nebyl až tak chválenym dílem a co je v HD remaku tak nový..? Grafickej overhaul, pokud vím, neproběhl nijak výraznej, ale poté, co jsem si zvykl, že nehraju moderní hru, jsem si vizuální stránku oblíbil, malovaný prostředí je mnohdy moc pěkný a nadčasovější, než jsem si v první moment myslel. Ale podle reakcí se remasteru hlavně podařilo odstranit prakticky všechny hlavní neduhy, který původní titul srážely, mj. ovládání (motion, ale dá se teď přehodit na čistě tlačítkový) a všudypřítomnou otravnou nápovědu. Na současný ovládání jsem si chvíli zvykal, ale ke konci hraní mě švihání mečem pomocí analogový páčky už vyloženě bavilo!
Vůbec jsem se nezmínil o příběhu, ale podle mě moc neni důvod - je to taková zeldí/rpg-čkovská klasika a z dnešního pohledu docela klišoidní záležitost (pro fanboys a fangirls nicméně důležitá z toho pohledu, že vypráví příběh ze samotnýho počátku storyline o princezně Zeldě a věrném panoši/rytíři/ultimate hero Linkovi :-) ).
No a pak je tu lítání - velkej trumf v době, kdy SS vyšel, ale už tehdy byl centrální "hub" s městem Skyloft kritizován, že se v něm nedalo zas tak moc kam doletět, což celkem platí i teď - nicméně opeřenec se ovládá velmi slušně a i dneska lítání v SS vůbec nepůsobí špatně (hlavně když k tomu hraje jako vždy prvotřídní orchestrální hudba).
Jo a potápění - supr. Vedle pořádnejch dungeonů jedna z top věcí, kterou se může Skyward Sword chlubit oproti Breath of the Wild - a moc doufám, že nástupce BoTW ho už mít bude.
Takže obzvlášť pokud SS ulovíte v nějaký slevě můžu tenhle herní zážitek doporučit - hlavní mouchy z originálu jsou pryč a člověk zažije tu pravou "klasickou" Zeldu a pozná její nesporný kvality :-)
Hodnocení někde mezi 80-85%, can't decide....
Na hru jsem trochu spontánně vyplácal kupón v rámci online předplatnýho a přiznám se, že jsem SS po chvíli hraní na pár měsíců odložil - po dohrání krásnýho a moderního Breath of the Wild mi tady najednou všechno přišlo trochu předpotopní - grafika, klišoidně působící příběh... a nepomohlo ani začtení se do starších recenzí a fan reakcí, který Skyward Sword v rámci zeldí série nehodnotily moc kladně.
Ale nakonec jsem se do toho zažral a jsem tomu velice rád :-)
Ano, BoTW je dle mnohých anket minimálně Top 3 Zelda všech dob a bylo výrazným krokem kupředu - ale až při hraní Skyward Sword mi došlo, že nejnovější díl znamenal v něčem velkej posun, ale taky ochuzení o ne úplně málo prvků KLASICKÝ Zeldy.
A Skyward Sword je zatím asi finální formou právě týhle klasický Zeldy.
A co je klasická Zelda oproti Breath of the Wild? Je mnohem lineárnější. Mnohem víc soustředěná na dungeony. Nemůžete v ní (aspoň teoreticky) hned zpočátku zamířit za hlavním bossákem a vyzvat ho.
A zhruba v půlce Skyward Swordu mi došlo, že tohle v případě SS nejsou negativa, ale vlastně pozitiva!
Totiž - miluju dobrej open-world a tím Breath of the Wild bezesporu (až na drobný negativa) je. Ale síla Skyward Swordu je jinde - v pečlivě navrženejch dungeonech a venkovních lokacích (který víceméně jako dungeony fungujou). Zatímco openworldy občas můžou mít problém se zachováním kvalitní difficulty curve, v lineárním titulu jako SS mají autoři hráče mnohem víc pod kontrolou, takže jsem se celou dobu nemusel bát, "jestli mě tohle nepřeleveluje" (zdravím moderní pokémony, i když ti jsou opravdu v tomhle ohledu totální dno).
A dungeony a hádanky s nimi spojený jsou tu zkrátka "vintage". Famózní je hlavně polo-vodní "Ancient Cistern" někde v půlce hry, kde si fakt řeknete "sakra tohle je TAK dobře navržený". Velmi povedená je i pirátská loď. Stejně jako v prehistorickejch Zeldách typu "Link's Awakening" (velmi kvalitní remaster na Switchi) tady postupně získáváte a upgradujete vychytávky typu prak/lesní roh/bič/hookshot/luk a ty vám v lokacích zpřístupňují stále větší počet secretů a zpestřují gameplay (takže po zpřístupnění hookshotu si např. užijete jednu vyloženě "horolezeckou" lokaci). Krásnym momentem byla taky fáze zaplavení faronských hvozdů, kdy jsem až čuměl, že celá rozsáhlá lokace je najednou přístupná úplně z jiné stránky - a i graficky je tady čím se kochat!
A říkáte si - no jo, ale proč teda SS nebyl až tak chválenym dílem a co je v HD remaku tak nový..? Grafickej overhaul, pokud vím, neproběhl nijak výraznej, ale poté, co jsem si zvykl, že nehraju moderní hru, jsem si vizuální stránku oblíbil, malovaný prostředí je mnohdy moc pěkný a nadčasovější, než jsem si v první moment myslel. Ale podle reakcí se remasteru hlavně podařilo odstranit prakticky všechny hlavní neduhy, který původní titul srážely, mj. ovládání (motion, ale dá se teď přehodit na čistě tlačítkový) a všudypřítomnou otravnou nápovědu. Na současný ovládání jsem si chvíli zvykal, ale ke konci hraní mě švihání mečem pomocí analogový páčky už vyloženě bavilo!
Vůbec jsem se nezmínil o příběhu, ale podle mě moc neni důvod - je to taková zeldí/rpg-čkovská klasika a z dnešního pohledu docela klišoidní záležitost (pro fanboys a fangirls nicméně důležitá z toho pohledu, že vypráví příběh ze samotnýho počátku storyline o princezně Zeldě a věrném panoši/rytíři/ultimate hero Linkovi :-) ).
No a pak je tu lítání - velkej trumf v době, kdy SS vyšel, ale už tehdy byl centrální "hub" s městem Skyloft kritizován, že se v něm nedalo zas tak moc kam doletět, což celkem platí i teď - nicméně opeřenec se ovládá velmi slušně a i dneska lítání v SS vůbec nepůsobí špatně (hlavně když k tomu hraje jako vždy prvotřídní orchestrální hudba).
Jo a potápění - supr. Vedle pořádnejch dungeonů jedna z top věcí, kterou se může Skyward Sword chlubit oproti Breath of the Wild - a moc doufám, že nástupce BoTW ho už mít bude.
Takže obzvlášť pokud SS ulovíte v nějaký slevě můžu tenhle herní zážitek doporučit - hlavní mouchy z originálu jsou pryč a člověk zažije tu pravou "klasickou" Zeldu a pozná její nesporný kvality :-)
Hodnocení někde mezi 80-85%, can't decide....
Crash Bandicoot 4: It's About Time
Pro: klasická Zelda v tom nejlepším slova smyslu, poctivý dungeony v čele s Ancient Cistern, krásná pohádkově-malovaná grafika, fajn ovládání (jakmile se ho naučíte) včetně nadstandartní kontroly meče, remaster opravil klíčový chyby originálu
Proti: klišoidní příběh, občas moc backtrackingu, opakovanej annoying souboj s Imprisoned bossákem