Diamond Rush od Gameloft jsem si zahrála jen díky Retro Klubu. Nakonec se mi však hodila i do výzvy, takže win-win situace. Ze začátku se mi do hraní moc nechtělo. Jednak proto, že grafika je zastaralá a nijak mě nelákalo hrát hru, která sice lze hrát na tabletu, ale místo klasického ovládání musím náš obří tablet držet jako ovladač konzole s obrazovkou. A pak také proto, že jsem se několik večerů předtím, než jsem se do hraní pustila já, dívala na to, jak se u toho rozčiluje manžel.

Nicméně zahrát jsem si to chtěla, takže když se u toho Jumas dovztekal a vše mi vysvětlil pustila jsem se do hraní. Měla jsem to o dost jednodušší, protože já nemám potřebu sbírat vše, co jde. Prvními koly jsem tak proplula celkem bez obtíží. Jsem zvyklá na logické hry a neměla jsem problém přijít na řešení většiny kol. Ovládání občas nebylo přívětivé, takže jsem se zabila vícekrát, než by se slušelo. Sem tam jsem se zasekla a musela použít záchytný bod.

Hra má tři světy a s každým světem roste obtížnost, ale i dovednosti. Takže o zábavu jsem měla postaráno. Dokonce se měnily i příšery a bossové na konci každého světa mi také dávali víc a víc zabrat.

Zmíněné záchytné boby jsou skvělé, ale jednou jsem dělala zvláště obtížnou pasáž, kdy jsem posunovala několik věcí v určitém sledu, abych dostala kámen tam, kde ho bylo potřeba a u posledního posunu jsem si neuváženě stoupla přímo do záchytného bodu a zmáčkla A, takže místo toho abych si přitáhla kámen a dala ho dál, jsem si to celé restartovala. To jsem se na sebe hodně zlobila. Hra Diamon Rush mě příjemně překvapila a možná si podobnou ještě někdy zahraji.