Rozšíření Hellfire přidává do hry dvě nové oblasti, jednu hratelnou postavu, pár věcí a kouzel. Obě nové oblasti jsou umístěny zcela mimo původní hru, díky čemuž se nijak nenarušuje klasický flow. Na druhou stranu je škoda, že plnění nových oblastí není nějak vynucené. Například přístup k finálnímu patru s Diablem v pekle by mohlo chránit nějaké kouzlo, které jde zlomit jen zabitím Na-Krula. Ve výsledku to zase tak moc nevadí.

Asi nejvíce mě svým designem potěšila oblast hnízda, která působí organickým dojmem, včetně těch broukoidních potvor. Krypta mi pak připadala spíše jako temnější varianta původní katedrály, kde jde ale obtížnost o něco nahoru. A zde jsem doslova nesnášel liche. Ne že by mi nějak významně zatápěli, ale hlavně proto, že obvykle zdrhají, když se k nim přiblížím. A protože mají stejnou rychlost jako moje postava, změnilo se jejich následné zabíjení v logickou hru, protože jsem je musel nahnat někam do rohu a tam teprve dorazit. Co ale zamrzí, je absence dalších mini questů tak, jak je tomu v původních úrovních.

Nová postava v podobě Monka se specializací na tyče mě moc nezaujala, ani jsem to za něj nikdy nedohrál. Ale zkoušel jsem hrát za skrytou postavu Barda, který umožňuje mít dvě jednoruční zbraně najednou, to bylo fajn.

Z nových předmětů a kouzel mě zaujalo především kouzlo Search, které umožňuje vidět ležící předměty. Z ostatních kouzel byl pro mě zajímavý asi jen Berserk, pomocí kterého jsem nechal monstra bojovat proti ostatním. Smysl pastí jsem buď vůbec nepochopil a nebo jsem nenašel žádné vhodné užití, takže jediné smysluplné nové předměty byly oleje zvyšující damage zbraní. U nich jsem se pak často rozhodoval, jestli je aplikovat na aktuální zbraň a nebo raději počkat a použít je až získám něco lepšího.

Hellfire mám zaškatulkované jako rozšíření typu: "Aby se neřeklo". Kdo chce, může si jím hraní zpestřit, ale nenabízí nic, z čeho bych spadl ze židle nebo něco, bez čeho by hraní původní samostatné hry ztrácelo na kráse.