Bývaly časy, kdy jsem si každý den zahrál alespoň jeden level v Zuma Deluxe. Později jsem si občas zahrál některý z klonů této hry na mobilu, ale samotný Abracadaball mne minul. Dostal jsem se k němu až díky Retro Klubu, kde jsem si zahrál port na android.
V prvé řadě je mi sympatické, že hra není pouze tupé střílení kuliček tak, aby byly 3 stejné barvy u sebe, ale že je na pozadí jednoduchý příběh. Ten se nese tak trochu ve stylu Harryho Pottera a pochopitelně od něj není možno očekávat nějakou větší hloubku. Na hraní ve výsledku nemá příběh vůbec vliv, takže kdo nechce, vůbec jej nemusí vnímat.
Jak už to u těchto her bývá, s postupem ve hře se zvyšuje obtížnost. Přibývají nové barvy kuliček, řady k likvidaci jsou delší a delší, kuličky samovolně mění barvu, apod. Celkem zábavné jsou pak souboje s bossy. Ty mi přišly z počátku celkem snadné, ale pozdější pekelný pes a hlavně finální čarodějka mi trošku zatopili. Ale nebylo to nic extrémně obtížného, protože jsem obvykle na druhý pokus objevil taktiku, jak na ně.
Zajímavým zpestřením je i možnost hrát za různé postavy, které mají odlišné speciální útoky. Ve výsledku jsem si ale nejvíce oblíbil dráčka a jeho větrné tornádo, které mi teda spíš připadalo jako taková vracející se koule na řetězu.
Po dokončení příběhu pak hra nabízí další mody, jako nekonečná hra nebo bojování s bossy, takže pokud by se někdo nechtěl se střílením kuliček rozloučit, může si hraní ještě prodloužit.
Co mi ale až tak nesedlo, bylo technické zpracování portu na Android. Problémy jsem měl především v ovládání, kdy jsem musel mačkat tlačítka na dotykovém displeji. Často mi v zápalu hry prst poodjel jinam a já pak zběsile ťukal do displeje na prázdno. I otáčení kanonu bylo někdy až moc zdlouhavé, jednoduché ťuknutí na displej by bylo pro mě přívětivější, ale chápu, že původní hra vznikla v době tlačítkových telefonů, takže to nebylo technicky možné.
Celkově jsem si při hraní skvěle zavzpomínal na časy se zmíněnou Zumou. K tomu jsem dostal navíc příběh a boss fighty. Hraní mě bavilo, hru tak můžu směle doporučit.
V prvé řadě je mi sympatické, že hra není pouze tupé střílení kuliček tak, aby byly 3 stejné barvy u sebe, ale že je na pozadí jednoduchý příběh. Ten se nese tak trochu ve stylu Harryho Pottera a pochopitelně od něj není možno očekávat nějakou větší hloubku. Na hraní ve výsledku nemá příběh vůbec vliv, takže kdo nechce, vůbec jej nemusí vnímat.
Jak už to u těchto her bývá, s postupem ve hře se zvyšuje obtížnost. Přibývají nové barvy kuliček, řady k likvidaci jsou delší a delší, kuličky samovolně mění barvu, apod. Celkem zábavné jsou pak souboje s bossy. Ty mi přišly z počátku celkem snadné, ale pozdější pekelný pes a hlavně finální čarodějka mi trošku zatopili. Ale nebylo to nic extrémně obtížného, protože jsem obvykle na druhý pokus objevil taktiku, jak na ně.
Zajímavým zpestřením je i možnost hrát za různé postavy, které mají odlišné speciální útoky. Ve výsledku jsem si ale nejvíce oblíbil dráčka a jeho větrné tornádo, které mi teda spíš připadalo jako taková vracející se koule na řetězu.
Po dokončení příběhu pak hra nabízí další mody, jako nekonečná hra nebo bojování s bossy, takže pokud by se někdo nechtěl se střílením kuliček rozloučit, může si hraní ještě prodloužit.
Co mi ale až tak nesedlo, bylo technické zpracování portu na Android. Problémy jsem měl především v ovládání, kdy jsem musel mačkat tlačítka na dotykovém displeji. Často mi v zápalu hry prst poodjel jinam a já pak zběsile ťukal do displeje na prázdno. I otáčení kanonu bylo někdy až moc zdlouhavé, jednoduché ťuknutí na displej by bylo pro mě přívětivější, ale chápu, že původní hra vznikla v době tlačítkových telefonů, takže to nebylo technicky možné.
Celkově jsem si při hraní skvěle zavzpomínal na časy se zmíněnou Zumou. K tomu jsem dostal navíc příběh a boss fighty. Hraní mě bavilo, hru tak můžu směle doporučit.
