Nevím, jak na ostatní, ale na mě středověké prostředí vždycky hodně fungovalo. A je úplně jedno kde se odehrává. Prostě ta temnota, špína a všudepřítomná smrt, to je něco, co stojí za zájem. A to i vzhledem k dnešní době, kdy se máme jak prasata v žitě a mnohdy nevíme, co se sebou.

Hlavní postavy této francouzské delikatesy s názvem A Plague Tale: Innocence by nám to s radostí okamžitě vysvětlili. Je totiž úplně jedno, že jsou dětmi nějakého francouzského rytíře, když jim v krvi koluje prokletí, které si konečně začíná vybírat svoji daň. Prokletí, inkvizice a všudy přítomný mor, které mají ve všech ohledech něco společného s hlavním příběhem. Ten je navíc středobodem celé této akční adventury. Tím nejdůležitějším a nejzásadnějším, co tato hra může nabídnout. Jedná se totiž o opravdu promakaný nápad, který jak kdyby vypadl z pera Kena Folletta. Pravda, sice trošičku jednoduší na pochopení, ale o to chytlavější a zábavnější na seznámení s tímto světem.

Hra totiž začíná v prologu, kdy se zhostíte role Amicie, dcery slovutného rytíře, který si konečně na svoji dceru udělal čas, aby ji naučil pár bojových tríčků s prakem. Jenže ve stejnou chvíli na rodové sídlo zaútočí inkvizice a vy jste se svým bratrem Hugem, který je nemocný neznámou nemocí, vrženi do centra dění, kdy Vašim jediným cílem je utéct a prokličkovat nejenom vojáky, ale i všudypřítomnými krysami, které rozsévají mor - tedy smrt. V tu ránu nezačíná jen cesta za přežitím, ale i za poznáním prokletí, které nad šlechtický rod postavilo svá mračna temnoty a zmaru. Počítejte tedy s tím, že ač se jedná o příběhovou akční adventuru, hra je hodně založena na stealth prvcích, kde v sedmnácti kapitolách je Vašim nejhlavnějším úkolem procházet prostředím nepoznán, a když už poznán, tak s prakem v ruce, který v rukách Amicie dokáže neuvěřitelné divy.

Sympatické na hře je nejenom grafické zpracování, které je úchvatné, ale i celý bojový systém. V průběhu hry postupně objevujete nové akční pokroky. Začínáte tím, že umíte házet kamení. To Vás ostatně naučí otec už v prologu. Postupem času se ale přiučíte i ždibec alchymie, naučíte se sbírat různé předměty a z nich pak vyrábět různé vyfikundace, které nejenom, že přivolají krysy na konkrétní místo, ale třeba i docela vhodně uspí nepřítele. No a takových vychytávek je ve hře celá řada a jak hrou procházíte, stále se učíte dalším a dalším, tudíž nikdy nedojde ke stereotypu a neustále budete mít pocit, že je stále se co učit. Což je vlastně pravda i v realitě.

Přes to všechno je ale hra pořád silná hlavně v příběhu, atmosféře středověku, krásně nasnímaném prostředí, ale i v postavách, ke kterým si ihned vytvoříte úzký vztah, který Vás bude těšit, ale zároveň i trápit. Osobně jsem pak neváhal a okamžitě si hru nastavil na francouzský dabing, takže jsem si na autenticitě krásně dopřál a bylo to opravdu pěkné zpestření. A Plague Tale: Innocence je opravdu vydařený kousek. V žánru akčních adventur neotřelý, ale nápaditý natolik, že až budu mít příležitost zahrát si pokračování s názvem Requiem, určitě váhat nebudu a moc rád se do něj pustím.