V rámci dubnové výzvy Retro klubu jsem si na konec nechal "za odměnu" Gold Rush, což je variace na hru Boulder Dash, kterou jsem rád hrával na Atari. A kupodivu mě tyto mechaniky hraní chytly i zde.

Hra má celkem 3 oblasti, kdy dochází na postupné navyšování obtížnosti. Největší zábavu přinesla pochopitelně právě ta poslední, která obsahovala více mechanik. Poslední úroveň před závěrečným bossem pak byla největší lahůdkou, protože obsahuje několik náročnějších puzzlů, které se dají velmi snadno pokazit. Při jejím řešení a několikátém pádu nevhodně posunuté krychličky jsem si zase vzpomněl na podobné patálie ve slovenské hře Quadrax. Ale ten úplně poslední puzzle před exitem byl slušný fuckup. Moji radost, že jsem zvládl ten předchozí náročný puzzle, vystřídal rychle rostoucí vztek při ubývání životů během nezvládání přesného načasování s padající krychličkou. Naštěstí se mi to povedlo načasovat snad na poslední život.

Graficky na mě působila příjemným retro stylem. Vzhled jednotlivých oblastí je mírně pozměněný, vše je obvykle dobře přehledné. Celkem jsem si zvykl i na vzhled tajných chodeb, takže mi jejich nalézání obvykle nedělalo problém.

Co mi ale problém dělalo bylo opět ovládání na portu na Android. Šipky a klávesa X, způsobující smrt a návrat na checkpoint, jsou až nebezpečně blízko, takže jsem občas nechtěně přehmátl a následně se dost divil, proč jsem umřel. Naštěstí jsem si po pár úrovních zkusil dát mobil do horizontální pozice, kdy jsou tyto prvky na opačných stranách telefonu a s herní plochou mezi nimi. I tak jsem ale občas při pohybu šmátral prstem mimo a zbytečně přicházel o životy.

Jak jsem už z popisu a předešlých komentů predikoval, Gold Rush mi udělal velkou radost. Dostal jsem přesně to, co jsem od hry očekával.