Vždy jsem obdivoval staré FPS jako Blood, Duke Nukem 3D a Shadow Warrior. To jak s velmi omezenými možnostmi dokázali vytvořit uvěřitelné a zajímavé prostředí, originální nepřátele i zbraně si myslím vyžadovalo nadšení ale i značné kreativní a technické úsilí. Byla to taková koncentrace toho nejlepšího co mohla druhá polovina devadesátek nabídnout. Jsem proto rád pokaždé, když vidím nějakou hru, která se snaží napodobovat staré žánry ať už grafickým zpracování, hratelností nebo herními mechanikami. Ion Fury dělá přesně tohle. Nebo alespoň se o to asi snaží.
Ion Fury následuje standardní pattern z devadesátkových FPS. Nedělá si moc starosti s příběhem a procházíte levely jeden po druhém, hledáte přístupové karty a sem-tam se objeví nějaký ten bossfight.
Je mi to líto, ale já bohužel nedokážu o Ion Fury říct nic moc hezkého. Mne v podstatě fascinuje, jak si někdo dokáže vzít jako předlohu sérii her (v tomto případě FPS postavené na build enginu) a vytvořit jejích klon, který je ale ve všech ohledech mnohem horší.
V dnešní době, kdy výkon PC není pro takovouto hru žádným omezením, tak nevím jak je možné vytvořit tak katastrofálně neoriginální levely. Já nechci trávit 1/3 hry prolézáním stok, které vypadají všude úplně stejně. Další 1/3 jsou jakési generické slumy a jenom 1/3 jsou levely, u kterých bych si řekl, že by mohly být z nějaké retro střílečky. Zbraně jsou takovým zprůměrovaným destilátem generických FPS. Variabilita nepřítel je ještě horší. Postava v hnědá kápi, postava v červené kápi a postava v černé bundě. Ani jeden z nich nejde v tmavých levelech pořádně vidět. Látající cosi, co nejde ani ze střední vzdálenosti pořádně vidět. A ještě pár dalších, které jsem ale měsíc po dohrání už zapomněl.
Já si nepamatuju, že bych u jakékoli FPS měl takový problém nepřátele ve hře vůbec spatřit, kvůli tomu jak splývají s okolím. Takže většiny nepřítel jsem si všiml až ve chvíli kdy po mne začali střílet. O to horší je třeba postava v červené kápi, která střílí jakési bílé šipky, které dávají obrovský damage, ale nejdou pořádně vidět. Ještě horší je látající cosi, co střílí malilililinkaté rakety, které ale letí strašně rychle a na místě vás rozsekají. Do toho přičtěte příšernou AI, kde se nepřátelé běžně zasekávají pod schody a designerské podrazy jako spawnující se nepřátele v místech kde už jste byli.
Nechápu jak v dnešní době, kdy pro tento typ FPS neexistuje prakticky žádné omezení a můžete vymyslet absolutně cokoli, tak autoři Ion Fury dokázali vytvořit něco tak zoufale neoriginálního s tak špatným level designem. Mne nenapadá jediný moment z celé hry, který bych si měsíc po dohrání pamatoval. Je to škoda, ale Ion Fury si zařazuji mezi tragicky nepovedené kopie svých předloh s nevyužitým potenciálem jako Xenonauts nebo Legend of Grimrock.
Snad jedinou kladnou věcí, kterou můžu s klidným svědomím zmínit je hrací doba. Mne trval úplný průchod hrou cca 12h, což je velice hezké a pokud vás netrápí nic z toho, co jsem zde popisoval, tak vás čeká spousta zábavy. Pro ostatní, ale doporučuju si spíš zahrát nějakou z klasik postavených na build enginu, protože není důvod proč Ion Fury hrát.
Ion Fury následuje standardní pattern z devadesátkových FPS. Nedělá si moc starosti s příběhem a procházíte levely jeden po druhém, hledáte přístupové karty a sem-tam se objeví nějaký ten bossfight.
Je mi to líto, ale já bohužel nedokážu o Ion Fury říct nic moc hezkého. Mne v podstatě fascinuje, jak si někdo dokáže vzít jako předlohu sérii her (v tomto případě FPS postavené na build enginu) a vytvořit jejích klon, který je ale ve všech ohledech mnohem horší.
V dnešní době, kdy výkon PC není pro takovouto hru žádným omezením, tak nevím jak je možné vytvořit tak katastrofálně neoriginální levely. Já nechci trávit 1/3 hry prolézáním stok, které vypadají všude úplně stejně. Další 1/3 jsou jakési generické slumy a jenom 1/3 jsou levely, u kterých bych si řekl, že by mohly být z nějaké retro střílečky. Zbraně jsou takovým zprůměrovaným destilátem generických FPS. Variabilita nepřítel je ještě horší. Postava v hnědá kápi, postava v červené kápi a postava v černé bundě. Ani jeden z nich nejde v tmavých levelech pořádně vidět. Látající cosi, co nejde ani ze střední vzdálenosti pořádně vidět. A ještě pár dalších, které jsem ale měsíc po dohrání už zapomněl.
Já si nepamatuju, že bych u jakékoli FPS měl takový problém nepřátele ve hře vůbec spatřit, kvůli tomu jak splývají s okolím. Takže většiny nepřítel jsem si všiml až ve chvíli kdy po mne začali střílet. O to horší je třeba postava v červené kápi, která střílí jakési bílé šipky, které dávají obrovský damage, ale nejdou pořádně vidět. Ještě horší je látající cosi, co střílí malilililinkaté rakety, které ale letí strašně rychle a na místě vás rozsekají. Do toho přičtěte příšernou AI, kde se nepřátelé běžně zasekávají pod schody a designerské podrazy jako spawnující se nepřátele v místech kde už jste byli.
Nechápu jak v dnešní době, kdy pro tento typ FPS neexistuje prakticky žádné omezení a můžete vymyslet absolutně cokoli, tak autoři Ion Fury dokázali vytvořit něco tak zoufale neoriginálního s tak špatným level designem. Mne nenapadá jediný moment z celé hry, který bych si měsíc po dohrání pamatoval. Je to škoda, ale Ion Fury si zařazuji mezi tragicky nepovedené kopie svých předloh s nevyužitým potenciálem jako Xenonauts nebo Legend of Grimrock.
Snad jedinou kladnou věcí, kterou můžu s klidným svědomím zmínit je hrací doba. Mne trval úplný průchod hrou cca 12h, což je velice hezké a pokud vás netrápí nic z toho, co jsem zde popisoval, tak vás čeká spousta zábavy. Pro ostatní, ale doporučuju si spíš zahrát nějakou z klasik postavených na build enginu, protože není důvod proč Ion Fury hrát.
Dex