Zero Dawn vyjma nápaditého soubojového systému nenabídl nic, kvůli čemu bych měl potřebu volat domů. Nepřátelsky navržený, dotěrnými, zpovykanými stroji přeplněný otevřený svět, kterým bylo za trest se navigovat, odfláknuté questy dle mustru scan'n'follow, tupé aktivity, banální story o Vyvolené.
Frozen Wilds naznačily, že by šlo udělat víc, a tak Forbidden West udělal víc, mnohem víc, místy možná až příliš. Vše bylo najednou rozmáchlejší, nutno ale dodat, že také propracovanější, promyšlenější, pestřejší. Na jedné straně více možností, na druhé lehká rozhodovací paralýza, možná pocit zahlcenosti. K tomu ovšem bez debat jedna z nejkrásnějších her současnosti.
V tomto ohledu jsou Burning Shores posunem vytyčeným směrem. Nové dovednosti, z nichž některým jsem přišel na chuť okamžitě – schopnost přitáhnout se ke sraženému stroji a zasadit mu úder shora, jiné mi přišly příležitostné. Vedlejší mise, které nekřičí „tady jsem“, ale je nutné je nejdříve objevit, nechat se jimi příjemně zaskočit. Sběratelské předměty jakožto pomyslné dílky větší skládačky nebo takové, které vás alespoň zavedou na netušená místa, na kterých zasvrbí prst na spoušti virtuálního fotoaparátu.
Nově se lze vznést vysoko do načechraných mračen, impozantních cumulů, kdy máte celé, lávovými prameny protkané, apokalyptické město andělů jak na dlani. Stejně tak můžete na osedlaném waterwingovi zkoumat hluboké, temné rýhy v oceánském dně. Krůček od toho, abychom snad v nějakém dalším pokračování zažívali vzdušné dogfighty na celé vertikále – zatají se mi dech, jen na to pomyslím.
Příběhově navazuje na události z konce základní hry, tu je tedy třeba mít před spuštěním více méně dohranou. Výborného záporáka si tu k mému potěšení střihnul ostřílený Sam Witwer, o nic méně výtečnou parťačku debutantka Kylie Liya Page, jednu ze svých žel posledních rolí vždy dokonalý Lance Reddick. A jak to už tak bývá, letmý polibek vyhnal ze sklepů nemyté ochránce heteronormativních pořádků. Přitom je jenom dobře, že zrzavá Mary Sue se začíná vybarvovat, nabývat lidských rozměrů.
Frozen Wilds naznačily, že by šlo udělat víc, a tak Forbidden West udělal víc, mnohem víc, místy možná až příliš. Vše bylo najednou rozmáchlejší, nutno ale dodat, že také propracovanější, promyšlenější, pestřejší. Na jedné straně více možností, na druhé lehká rozhodovací paralýza, možná pocit zahlcenosti. K tomu ovšem bez debat jedna z nejkrásnějších her současnosti.
V tomto ohledu jsou Burning Shores posunem vytyčeným směrem. Nové dovednosti, z nichž některým jsem přišel na chuť okamžitě – schopnost přitáhnout se ke sraženému stroji a zasadit mu úder shora, jiné mi přišly příležitostné. Vedlejší mise, které nekřičí „tady jsem“, ale je nutné je nejdříve objevit, nechat se jimi příjemně zaskočit. Sběratelské předměty jakožto pomyslné dílky větší skládačky nebo takové, které vás alespoň zavedou na netušená místa, na kterých zasvrbí prst na spoušti virtuálního fotoaparátu.
Nově se lze vznést vysoko do načechraných mračen, impozantních cumulů, kdy máte celé, lávovými prameny protkané, apokalyptické město andělů jak na dlani. Stejně tak můžete na osedlaném waterwingovi zkoumat hluboké, temné rýhy v oceánském dně. Krůček od toho, abychom snad v nějakém dalším pokračování zažívali vzdušné dogfighty na celé vertikále – zatají se mi dech, jen na to pomyslím.
Příběhově navazuje na události z konce základní hry, tu je tedy třeba mít před spuštěním více méně dohranou. Výborného záporáka si tu k mému potěšení střihnul ostřílený Sam Witwer, o nic méně výtečnou parťačku debutantka Kylie Liya Page, jednu ze svých žel posledních rolí vždy dokonalý Lance Reddick. A jak to už tak bývá, letmý polibek vyhnal ze sklepů nemyté ochránce heteronormativních pořádků. Přitom je jenom dobře, že zrzavá Mary Sue se začíná vybarvovat, nabývat lidských rozměrů.
