Gordon Freeman má opravdu hodně špatný den. Ráno zaspal a přišel pozdě do práce. Při rutinním experimentu zničil vědecké zařízení za několik miliard. Tahle havárie nejspíš otevřela nějakou časoprostorovou trhlinu, protože se po celém komplexu Black Mesa začaly objevovat mimozemské příšery. Vojáci, co měli zajistit evakuaci vědeckého personálu, místo toho střílejí po všem živém. A kvůli tomu všemu si Gordon ještě nestačil dát ani jedno kafe...
Už uplynulo skoro 25 let od chvíle, kdy brýlatý vědátor vzal do ruky páčidlo a udělal díru do světa 3D stříleček. Half-Life měl totiž něco, co tenkrát bylo ve 3D střílečkách naprosto nevídané - propracovaný příběh vyprávěný pomocí skriptovaných sekvencí přímo v průběhu hry. Do mnoha z nich jste navíc mohli přímo zasáhnout a zachránit své kolegy vědce před jistou smrtí, pokud vám zrovna nestálo v cestě třeba neprůstřelné sklo. Desítky drobných skriptovaných sekvencí pak skvěle dotvářely atmosféru postupné zkázy a neustálého nebezpečí.
Oproti dřívějším střílečkám není hra rozdělena do samostatných levelů, ale do série kapitol skládajících se ze skupiny map, mezi kterými můžete více méně volně přecházet tam a zpět. Někdy se můžete vrátit i do předchozí kapitoly. Záleží jen na tom, kde se tvůrci rozhodli fyzicky zatarasit cestu zpět. Cesta vědeckým komplexem Black Mesa navíc není přímá a některé mapy jsou jen slepé uličky, které musíte navštívit kvůli zmáčknutí pár tlačítek, aby se otevřel nový průchod v jiné mapě. A i když to asi nezní moc zábavně, určitě se nebudete nudit ani cestou tam, ani zpět.
Netradiční je i boj nepřátel mezi sebou, především vojáků proti mimozemšťanům. Jednotlivé typy nepřátel se navíc liší umělou inteligencí. Malí mimozemští krabi nejsou nijak chytří. Mimozemští dělníci metající blesky se umí obstojně krýt, když je zraníte. Vojáci pak spolupracují jako tým a hází granáty, takže ve větších počtech jsou extrémně nebezpeční. Navíc často můžete narazit na přeživší vědce a pracovníky ochranky, kteří vám mohou pomoct v boji a otevřít cestu dál nebo alespoň k zásobám munice.
Arzenál zbraní se většinu hry drží reality, takže zezačátku budete používat jen lehce přikrášlené skutečné pistole, samopal, brokovnici a granáty. V druhé polovině hry ale přijdou na řadu i sci-fi zbraně jak z tajného výzkumu vašich kolegů, tak od mimozemšťanů. Všechny zbraně mají své využití a v boji působí přesně tak, jak by měly. Samotný boj vyžaduje opatrnější přístup než je ve střílečkách obvyklé, protože palbě některých nepřátel nejde uhnout, dá se před ní jen schovat. Ale když máte dost munice a granátů do samopalu s podvěšeným granátometem, můžete si občas dovolit i přestřelku v Rambo stylu.
Původní Half-life za 25 let graficky zastaral, ale na skvělé hratelnosti nic neztratil. Jediná zásadní vada jsou závěrečné levely na mimozemském Xenu, které se autorům opravdu nepovedly. Celkově si tuhle hru musí zahrát každý správný milovník 3D stříleček.
Už uplynulo skoro 25 let od chvíle, kdy brýlatý vědátor vzal do ruky páčidlo a udělal díru do světa 3D stříleček. Half-Life měl totiž něco, co tenkrát bylo ve 3D střílečkách naprosto nevídané - propracovaný příběh vyprávěný pomocí skriptovaných sekvencí přímo v průběhu hry. Do mnoha z nich jste navíc mohli přímo zasáhnout a zachránit své kolegy vědce před jistou smrtí, pokud vám zrovna nestálo v cestě třeba neprůstřelné sklo. Desítky drobných skriptovaných sekvencí pak skvěle dotvářely atmosféru postupné zkázy a neustálého nebezpečí.
Oproti dřívějším střílečkám není hra rozdělena do samostatných levelů, ale do série kapitol skládajících se ze skupiny map, mezi kterými můžete více méně volně přecházet tam a zpět. Někdy se můžete vrátit i do předchozí kapitoly. Záleží jen na tom, kde se tvůrci rozhodli fyzicky zatarasit cestu zpět. Cesta vědeckým komplexem Black Mesa navíc není přímá a některé mapy jsou jen slepé uličky, které musíte navštívit kvůli zmáčknutí pár tlačítek, aby se otevřel nový průchod v jiné mapě. A i když to asi nezní moc zábavně, určitě se nebudete nudit ani cestou tam, ani zpět.
Netradiční je i boj nepřátel mezi sebou, především vojáků proti mimozemšťanům. Jednotlivé typy nepřátel se navíc liší umělou inteligencí. Malí mimozemští krabi nejsou nijak chytří. Mimozemští dělníci metající blesky se umí obstojně krýt, když je zraníte. Vojáci pak spolupracují jako tým a hází granáty, takže ve větších počtech jsou extrémně nebezpeční. Navíc často můžete narazit na přeživší vědce a pracovníky ochranky, kteří vám mohou pomoct v boji a otevřít cestu dál nebo alespoň k zásobám munice.
Arzenál zbraní se většinu hry drží reality, takže zezačátku budete používat jen lehce přikrášlené skutečné pistole, samopal, brokovnici a granáty. V druhé polovině hry ale přijdou na řadu i sci-fi zbraně jak z tajného výzkumu vašich kolegů, tak od mimozemšťanů. Všechny zbraně mají své využití a v boji působí přesně tak, jak by měly. Samotný boj vyžaduje opatrnější přístup než je ve střílečkách obvyklé, protože palbě některých nepřátel nejde uhnout, dá se před ní jen schovat. Ale když máte dost munice a granátů do samopalu s podvěšeným granátometem, můžete si občas dovolit i přestřelku v Rambo stylu.
Původní Half-life za 25 let graficky zastaral, ale na skvělé hratelnosti nic neztratil. Jediná zásadní vada jsou závěrečné levely na mimozemském Xenu, které se autorům opravdu nepovedly. Celkově si tuhle hru musí zahrát každý správný milovník 3D stříleček.
Marathon 2: Durandal
Pro: Design levelů, nepřátelé a jejich umělá inteligence, arzenál zbraní, obrovské množství fanouškovských modifikací
Proti: Dnes už značně zastaralá grafika, Xen