Metroid Dread pro mě bylo první setkání se sérií Metroid, takže jsem moc nevěděl, co od toho čekat. A hra mě bavila, opravdu bavila. Vlastně mě bavila tak, že jsem ji dohrál dvakrát na obtížnost normal, z toho jednou se 100% itemů. Rozhodně bych někdy rád zkusil ještě obtížnost hard a boss rush.
Co se obtížnosti týče, tak už obtížnost normal je celkem výzva. Bossové vám v souboji žádnou chybu neodpustí, stačí pár zásahů a můžete souboj opakovat znovu. Naštěstí je hra celkem benevolentní v rozmístění checkpointů a za neúspěch vás nijak moc netrestá. Také musím zmínit, že ovládání je velmi dobře zvládnuté. Hlavní hrdinka velmi plynule reaguje na vstupy z ovladače a člověk má pocit, že ji má opravdu plně pod kontrolou. Každému útoku ve hře se dá vyhnout, chce to jen přijít na způsob jak, a umět ve správnou chvíli správně zareagovat. Nebude to asi pro každého, ale mě bavilo tyto způsoby hledat a překonávat překážky, které před vás hra staví. Se ztrácením v úrovních jsem problém neměl. Přišlo mi, že vás hra vždy chytře ale nenápadně vede tam, kam máte zrovna jít. Jediné s čím jsem trochu bojoval byly shinespark hádanky, které hra moc dobře nevysvětlí a samy o sobě jsou celkem hardcore. Ale zase jsou nepovinné.
Kromě klasických bossů se ve hře nachází opakující se pasáže s roboty E.M.M.I. Tito roboti mají sice roztomilé jméno, ale střety s nimi mají spíše horrorovou atmosféru a mě vždy dokázaly spolehlivě zvednout tepovou frekvenci. Ne nadarmo má hra podtitul "Dread". Tito roboti vždy stráží předem dané oblasti, ve kterých vás nelítostně nahání a vám nezbývá nic jiného než utíkat. Naštěstí se karta vždy obrací a z lovce se stává kořist. Když pak E.M.M.I. vyřadíte, je to super pocit a vy si můžete zase na chvíli vydechnout.
Ačkoliv nejsem žádný fanoušek sci-fi, tak se mi příběh překvapivě líbil. Je sice dost jednoduchý a cutscén je tu pár, ale ono to úplně stačí. Naopak je vidět, že těch pár cutscén je velmi dobře zpracováno a působí opravdu filmově. Taky určitě stojí za zmínku způsob, jak hra při boji s bossy plynule přechází do in-game cutscén, ve kterých ale neztrácíte kontrolu a můžete pořád střílet rakety. Přišlo mi to jako super způsob, jak ukázat cool cutscénu a zároveň nenarušit tempo souboje s bossem.
Metroid Dread se mi opravdu trefil do noty. Už chápu, proč je Metroid tak populární série, a těším se až si vyzkouším nějaký další díl.
Co se obtížnosti týče, tak už obtížnost normal je celkem výzva. Bossové vám v souboji žádnou chybu neodpustí, stačí pár zásahů a můžete souboj opakovat znovu. Naštěstí je hra celkem benevolentní v rozmístění checkpointů a za neúspěch vás nijak moc netrestá. Také musím zmínit, že ovládání je velmi dobře zvládnuté. Hlavní hrdinka velmi plynule reaguje na vstupy z ovladače a člověk má pocit, že ji má opravdu plně pod kontrolou. Každému útoku ve hře se dá vyhnout, chce to jen přijít na způsob jak, a umět ve správnou chvíli správně zareagovat. Nebude to asi pro každého, ale mě bavilo tyto způsoby hledat a překonávat překážky, které před vás hra staví. Se ztrácením v úrovních jsem problém neměl. Přišlo mi, že vás hra vždy chytře ale nenápadně vede tam, kam máte zrovna jít. Jediné s čím jsem trochu bojoval byly shinespark hádanky, které hra moc dobře nevysvětlí a samy o sobě jsou celkem hardcore. Ale zase jsou nepovinné.
Kromě klasických bossů se ve hře nachází opakující se pasáže s roboty E.M.M.I. Tito roboti mají sice roztomilé jméno, ale střety s nimi mají spíše horrorovou atmosféru a mě vždy dokázaly spolehlivě zvednout tepovou frekvenci. Ne nadarmo má hra podtitul "Dread". Tito roboti vždy stráží předem dané oblasti, ve kterých vás nelítostně nahání a vám nezbývá nic jiného než utíkat. Naštěstí se karta vždy obrací a z lovce se stává kořist. Když pak E.M.M.I. vyřadíte, je to super pocit a vy si můžete zase na chvíli vydechnout.
Ačkoliv nejsem žádný fanoušek sci-fi, tak se mi příběh překvapivě líbil. Je sice dost jednoduchý a cutscén je tu pár, ale ono to úplně stačí. Naopak je vidět, že těch pár cutscén je velmi dobře zpracováno a působí opravdu filmově. Taky určitě stojí za zmínku způsob, jak hra při boji s bossy plynule přechází do in-game cutscén, ve kterých ale neztrácíte kontrolu a můžete pořád střílet rakety. Přišlo mi to jako super způsob, jak ukázat cool cutscénu a zároveň nenarušit tempo souboje s bossem.
Metroid Dread se mi opravdu trefil do noty. Už chápu, proč je Metroid tak populární série, a těším se až si vyzkouším nějaký další díl.
Toy Story 2: Action Game
Pro: ovládání, bossové, E.M.M.I., cutscény
Proti: nevysvětlený shinespark