Nehodnotím, protože jsem Fallout hrál jen krátce. I tak bych ale rád pár řádek napsal.
Tahle hra potřebuje remaster. Zkusil jsem ji poprvé v životě, a přestože chápu čím všechny tak okouzlila, ovládání je strašně frustrující. Ještě teď mě bolí ruka z klikání na ty piditlačítečka. A překlikávání mezi předměty v inventáři. Jejichž váhu neznám, takže nevím, co vyhodit jako první. Ku vlastní škodě jsem brzy zjistil, že můžu společníky používat jako nosiče všeho, co najdu. To ale znamenalo neuvěřitelné množství dalšího a dalšího klikání.
Dost mě taky mátlo, jak se všechny informace zobrazují v jedné malé obrazovečce, což vzhledem k množství informací často způsobuje, že mi spousta věcí unikne. Také se mi často ukončovaly rozhovory po výběru jedné z možností, přestože jsem ještě s danou postavou všechny možnosti nevyčerpal.
Trochu mě taky zklamalo, jak v mnoha lokacích všechny budovy nebo vybavení místností vypadaly stejně - vůbec mě to nemotivovalo něco prozkoumat, protože rozdíl mezi interaktivním a neinteraktivním předmětem není viditelný. A jediný způsob, jak na ně přijít, je klikat na všechny ty stejně vypadající předměty.
A friendly fire. Ó bože to utrpení. Já si bláhově myslel, že spousta společníků udělá souboje jednodušší. Ne, oni se postřílí navzájem, nebo zastřelí mě, nebo se jen tak z ničeho nic rozhodnou bojovat pěstmi, přestože mají v inventáři tři prdele zbraní a munice.
Je to škoda, protože i za tu krátkou chvíli, kterou jsem hru hrál, jsem v ní zažil spoustu zábavných situací. Třeba když jsem v Hubu vlezl do domku, kde na mě ihned začali střílet a snadno mě zabili. A já se tam pak později vrátil s combat armor a .223, půlka jich popadala na první ránu. To byl pocit zadostiučinění! Hudba je také skvělá, obecně atmosféra se mi moc líbila. Ale prošel jsem teď několika téměř identickými patry v Glow a tak mě bolí ruka, že jsem to sotva zvládl vypnout.
Tak třeba zas někdy.
Tahle hra potřebuje remaster. Zkusil jsem ji poprvé v životě, a přestože chápu čím všechny tak okouzlila, ovládání je strašně frustrující. Ještě teď mě bolí ruka z klikání na ty piditlačítečka. A překlikávání mezi předměty v inventáři. Jejichž váhu neznám, takže nevím, co vyhodit jako první. Ku vlastní škodě jsem brzy zjistil, že můžu společníky používat jako nosiče všeho, co najdu. To ale znamenalo neuvěřitelné množství dalšího a dalšího klikání.
Dost mě taky mátlo, jak se všechny informace zobrazují v jedné malé obrazovečce, což vzhledem k množství informací často způsobuje, že mi spousta věcí unikne. Také se mi často ukončovaly rozhovory po výběru jedné z možností, přestože jsem ještě s danou postavou všechny možnosti nevyčerpal.
Trochu mě taky zklamalo, jak v mnoha lokacích všechny budovy nebo vybavení místností vypadaly stejně - vůbec mě to nemotivovalo něco prozkoumat, protože rozdíl mezi interaktivním a neinteraktivním předmětem není viditelný. A jediný způsob, jak na ně přijít, je klikat na všechny ty stejně vypadající předměty.
A friendly fire. Ó bože to utrpení. Já si bláhově myslel, že spousta společníků udělá souboje jednodušší. Ne, oni se postřílí navzájem, nebo zastřelí mě, nebo se jen tak z ničeho nic rozhodnou bojovat pěstmi, přestože mají v inventáři tři prdele zbraní a munice.
Je to škoda, protože i za tu krátkou chvíli, kterou jsem hru hrál, jsem v ní zažil spoustu zábavných situací. Třeba když jsem v Hubu vlezl do domku, kde na mě ihned začali střílet a snadno mě zabili. A já se tam pak později vrátil s combat armor a .223, půlka jich popadala na první ránu. To byl pocit zadostiučinění! Hudba je také skvělá, obecně atmosféra se mi moc líbila. Ale prošel jsem teď několika téměř identickými patry v Glow a tak mě bolí ruka, že jsem to sotva zvládl vypnout.
Tak třeba zas někdy.
Pro: atmosféra, hudba
Proti: ovládání