Hra byla pro mě na první pohled poněkud zvláštní. Přeci jen, malá postavička, co před sebou válí kouli, na kterou se lepí některé předměty, to se jinde zase tak často nevidí. Při hraní jsem se pak ale nejprve nudil, ale po několika úrovních jsem se přistihl, s jakou radostí směřuji kouli přímo na skupinku lidí, abych si tu kouli zase o pár centimetrů zvětšil. Někdy v té době se v mé hlavě slovo 'zvláštní' začalo měnit v 'originální' a 'zábavné'.

Ze začátku jsem měl ještě problémy i s ovládáním, které mi na první dobrou přišlo neintuitivní. Hned v tutoriálu jsem pochopil, že se tohle bude na klávesnici ovládat příšerně, tak jsem sáhl po gamepadu. Ale i s ním mi trvalo několik úrovní, než jsem se naučil kouli směřovat tam, kam potřebuji. Ale dodnes jsem pořádně nepochopil, jak se dělá dash, protože se mi ta koule vždycky roztočila opačným směrem. Naštěstí tato schopnost není k dohrání hry potřeba.

Vizuální zpracování není nijak extra realistické, ale tak nějak mi k té hře perfektně sedí a jsem s ním spokojený. Hudba se pak příjemně poslouchá a to říkám jako někdo, kdo japonskou hudbu moc nezná. Jen škoda, že není pro každou úroveň jedna samostatná píseň, místo toho se pak některá hudba později opakuje. Mimochodem, právě díky hudbě jsem se dozvěděl, jaká je správná výslovnost názvu hry, protože se o Katamari v písních zpívá.

Gamedesign pak jde ruku v ruce s originalitou konceptu. Hodně mě bavilo řídit obří kouli, která nabírá lidi, auta, domy, lodě, atd. Úrovněmi jsem pak procházel celkem snadno, jediný problém jsem měl v misi Make the Moon, kterou jsem nestíhal kvůli časovému limitu. Jen škoda, že se některé městské úrovně opakují, alespoň že předměty v nich umístěné jsou různé. Dobrou výzvou pak bylo získávání královských dárků, zvláště v úrovních, kde je potřeba se vyhýbat určitým předmětům, jejichž nabalení na Katamari okamžitě ukončuje misi. Nakonec i ty jsem zvládl zkompletovat.

Jak už jsem zmínil v úvodu, hra mě nejdříve moc nebavila, později se mi ale dostala pod kůži a hraní tak bylo slušnou zábavou.