Herní výzva 2023 - Karbaník
Yakuza počtvrté! Vlastně už po páté, jelikož tu máme ještě (zatím nejlepší) Zero. Je to stále zábava, má ta série pořád co nabídnout nebo se již vyčerpala, jak tomu nasvědčovala Yakuza 3? Toť otázka, kterou jsem si před rozehráním kladl a na kterou jsem našel odpověď…
Tato série se rozhodně ještě nevyčerpala a pořád má co nabídnout. Je mi jasné, že hráči, kteří od každého dílu čekají velké množství změn a neustálý posun série (ideálně do jiných sfér) budou dost zklamaní, ale fanoušci série budou mít naopak radost, že se série vrací s velmi dobrou kvalitou (znovu opakuji, po velmi slabém třetím díle). Změn zde je na tuto sérii poměrně dost, ale okem průměrného hráče skoro žádné.
Opět našim hlavním písečkem bude Kamurocho, kde se již budeme orientovat poslepu. Ale o to krásnější je zjištění, že tahle budova tu nebyla a tady bylo něco jiného. Těch změn je opravdu málo, ale to je vlastně kouzlo série samotné, ona totiž tahá zájem hráčů na něčem jiném, ale o tom za chvilku. Nicméně jedna výrazná změnu tu je, Kamurocho má nyní tři úrovně – klasické ulice, podzemí a střechy. Zdá se to jako maličkost, ale i tato maličkost ukazuje, že série může ještě hráče překvapit a mě osobně to hru dokázalo osvěžit.
Nicméně hlavním tahounem celé série byl vždycky velmi silný hlavní příběh. A já musím spokojeně pokývat hlavou a uznat, že tu opět máme silný příběhový díl s mnoha plot twisty, postavami a klasickým yakuzáckým mišmašem, kdy po prvních hodinách nebudete tušit kdo s kým, kde a proč a jak… Je tu opět opravdu slušná nálož postav a různých vazeb mezi nimi, nicméně tohle bylo vždy také jedním z hlavních znaků série a pokud nejste v sérii nováčkem, tak se vám jednotlivé uzly bude dařit mnohem lépe rozvazovat.
Co ovšem sérii neskonale osvěžilo je to, že hlavní příběh nabízí 4 hratelné postavy. Je to velké osvěžení, protože každý z nich má jiný background, jiný bojový styl a především absolutně jinou osobnost. Nicméně všechny spojuje jeden cíl. Pokud se příliš nebudete zdržovat různými minihrami, ale rádi se pozdržíte u sidestories, tak každá postava vás bude zabavovat zhruba 10 hodin, což je ideální doba na udržení pozornosti a nenudu! V Yakuze si totiž poměrně rychle osvojíte jednotlivé bojové styly a pokud bychom hráli za jednu postavu 40 hodin, tak se souboje stanou opravdu nudnou záležitostí, takhle to bylo ideálně vybalancované.
Na 4. díle mě ještě velmi potěšil návrat k silnějším a rozvinutějším (no, návrat, naposledy tomu tak bylo v nové Yakuza Zero) vedlejším příběhům. Pár z nich jsou klasickým japonským bizárem, ale většina z nich obsahuje silné příběhy s pointou a hlavně nám opět dávají možnost nakouknout do japonské kultury a způsobu života. To samozřejmě umocňují i různé minihry, některé šílenější, jiné oddychovější a pár z nich dokonce i velmi zábavných. Obecně je fajn mít možnost si trochu odpočnout od hlavního příběhu nebo substories a jen si prostě dát dobrý drink a u toho si zahrát třeba šipky a tohle Yakuza prostě umí. Nenásilně, zábavně. Jsou zde staří známí, ale i pár novinek. Osobně bych vypíchnul Fighter maker.
U Yakuzy prostě víte, co očekávat a moc se toho nemění. Nicméně o to je těší udržet si fanoušky a nezahnat je k nějaké jiné sérii či hře. Udržet balanc toho, kdy přicházíte s novinkami a změnami, zároveň zachováváte tvář série, je velmi těžké, nicméně této sérii se to stále daří (především díky silnému writingu) a já mám rozhodně motivaci se vrhnout na díl pátý.
Yakuza počtvrté! Vlastně už po páté, jelikož tu máme ještě (zatím nejlepší) Zero. Je to stále zábava, má ta série pořád co nabídnout nebo se již vyčerpala, jak tomu nasvědčovala Yakuza 3? Toť otázka, kterou jsem si před rozehráním kladl a na kterou jsem našel odpověď…
Tato série se rozhodně ještě nevyčerpala a pořád má co nabídnout. Je mi jasné, že hráči, kteří od každého dílu čekají velké množství změn a neustálý posun série (ideálně do jiných sfér) budou dost zklamaní, ale fanoušci série budou mít naopak radost, že se série vrací s velmi dobrou kvalitou (znovu opakuji, po velmi slabém třetím díle). Změn zde je na tuto sérii poměrně dost, ale okem průměrného hráče skoro žádné.
Opět našim hlavním písečkem bude Kamurocho, kde se již budeme orientovat poslepu. Ale o to krásnější je zjištění, že tahle budova tu nebyla a tady bylo něco jiného. Těch změn je opravdu málo, ale to je vlastně kouzlo série samotné, ona totiž tahá zájem hráčů na něčem jiném, ale o tom za chvilku. Nicméně jedna výrazná změnu tu je, Kamurocho má nyní tři úrovně – klasické ulice, podzemí a střechy. Zdá se to jako maličkost, ale i tato maličkost ukazuje, že série může ještě hráče překvapit a mě osobně to hru dokázalo osvěžit.
Nicméně hlavním tahounem celé série byl vždycky velmi silný hlavní příběh. A já musím spokojeně pokývat hlavou a uznat, že tu opět máme silný příběhový díl s mnoha plot twisty, postavami a klasickým yakuzáckým mišmašem, kdy po prvních hodinách nebudete tušit kdo s kým, kde a proč a jak… Je tu opět opravdu slušná nálož postav a různých vazeb mezi nimi, nicméně tohle bylo vždy také jedním z hlavních znaků série a pokud nejste v sérii nováčkem, tak se vám jednotlivé uzly bude dařit mnohem lépe rozvazovat.
Co ovšem sérii neskonale osvěžilo je to, že hlavní příběh nabízí 4 hratelné postavy. Je to velké osvěžení, protože každý z nich má jiný background, jiný bojový styl a především absolutně jinou osobnost. Nicméně všechny spojuje jeden cíl. Pokud se příliš nebudete zdržovat různými minihrami, ale rádi se pozdržíte u sidestories, tak každá postava vás bude zabavovat zhruba 10 hodin, což je ideální doba na udržení pozornosti a nenudu! V Yakuze si totiž poměrně rychle osvojíte jednotlivé bojové styly a pokud bychom hráli za jednu postavu 40 hodin, tak se souboje stanou opravdu nudnou záležitostí, takhle to bylo ideálně vybalancované.
Na 4. díle mě ještě velmi potěšil návrat k silnějším a rozvinutějším (no, návrat, naposledy tomu tak bylo v nové Yakuza Zero) vedlejším příběhům. Pár z nich jsou klasickým japonským bizárem, ale většina z nich obsahuje silné příběhy s pointou a hlavně nám opět dávají možnost nakouknout do japonské kultury a způsobu života. To samozřejmě umocňují i různé minihry, některé šílenější, jiné oddychovější a pár z nich dokonce i velmi zábavných. Obecně je fajn mít možnost si trochu odpočnout od hlavního příběhu nebo substories a jen si prostě dát dobrý drink a u toho si zahrát třeba šipky a tohle Yakuza prostě umí. Nenásilně, zábavně. Jsou zde staří známí, ale i pár novinek. Osobně bych vypíchnul Fighter maker.
U Yakuzy prostě víte, co očekávat a moc se toho nemění. Nicméně o to je těší udržet si fanoušky a nezahnat je k nějaké jiné sérii či hře. Udržet balanc toho, kdy přicházíte s novinkami a změnami, zároveň zachováváte tvář série, je velmi těžké, nicméně této sérii se to stále daří (především díky silnému writingu) a já mám rozhodně motivaci se vrhnout na díl pátý.
The Last Guardian
Pro: 4 hratelné postavy, writing, substories, Fighter maker, rozšíření Kamurocha
Proti: ustřelený závěr příběhu, velké množství nudných soubojů