Do dospělého RPG typu Witcher 3 má tedy Hogwarts Legacy hodně daleko, ale jako rozsáhlá sbírka jednoduchých puzzlů a zábavné akce s rpg prvky, a hlavně propojené známým, velmi okouzlujícím, a dost rozsáhlým openworld světem, je ve výsledku dost fajn.
Potterovský svět Bradavic a blízkého okolí tu ožívá velmi pěkným způsobem, i příběh k duchu knih dobře sedí. Spousta hodně hezkých detailů a věcí které se dějí kolem hlavních postav, obyvatel v Prasinkách, a studentů hašteřících se mezi sebou na chodbách... všechno jako z pera Rowlingové (tedy až na tu nemalou diverzitu postav, která je tady ve hře snad jí vyloženě natruc). Prostě bavilo mě zkoumat to prostředí školy přecpané hravými nápady, zvlášť když jsem si nedávno po mnoha letech od dětství znovu přečetl i předlohy, a měl tak tenhle svět opravdu aktuálně "v krvi".
Tedy bavilo mě to aspoň ze začátku.
Čím dál v příběhu a taky čím dál od školy, tím víc hra začíná připomínat generickou Ubisoftinu: Herní svět kolem Bradavic je velký, ale většina toho je jen vyprázdněná slepenina z prefabrikátů, puzzly jsou čím dál repetivnější, akce otravnější, a k detailnímu zkoumání čehokoli pak už neláká vůbec nic, krom odškrtnutí v seznamu collectibles... takže jen hezká kulisa k rychlému prolétnutí na koštěti, ale jinak není radno se zastavovat, jen svištět hlavním příběhem. Zabavit se ještě i u těch pár propracovanějších vedlejších questů, a ignorovat ubíjející zbytek.
Což je škoda, kdyby všeho toho x-krát opakovaného obsahu byla ve hře jen třetina, užíval bych si ho víc.
Naštěstí do sbírání všeho hra (na rozdíl od těch Ubisoftin) nijak zásadně nenutí, jen na začátku se projevuje nezkušenost studia s velmi nevyladěným počátečním odemykání základních vlastností postavy, problematicky nadesignované a hlavně velmi špatně komunikované hráči, což může vést v určitých momentech ke zbytečné frustraci.
Zvlášť když se hru opravdu snaží hrát jako RPG - chce řešit gear (na kterém přitom vůbec nezáleží, ani na jeho vzhledu), zlepšování postavy (taky žádný efekt, level scalling všechen vývoj neguje), jít po každém subquestu (krom pár nejdůležitějších jen fetch-questy na x variací), nebo snažit se hrát nějakou roli (ne, volnost neexistuje, i možnosti v dialozích jsou jen kosmetické).
Potenciál na mnohem komplexnější hru tu vidět je zatraceně silně, jenže tahle je ve výsledku mnohem víc jednoduchou arkádou.
Na druhou stranu, je to nějak zásadně špatně?
I když je to jen sbírka puzzlů a arénové akce, cílená na konzole a na děti, co na tom, když ty puzzly jsou ve své jednoduchosti promyšlené a zábavné, a systém akce s vhodným kombinováním mnoha různých kouzel mě chytnul velmi, jakmile jsem se jich naučil dost a jejich ovládání mi přešlo do krve. Malý kouzelníček se rychle změní v brutálního řezníka který obratně a nápaditě anihiluje armády nepřátel, a ještě je při jejich skonu sarkasticky stírá, a to je velká zábava... jakkoli zrovna z tohohle by Rowlingová asi nemálo zvracela.
Sice je mi pořád trochu líto že nepoužili systém kouzelní z Arx Fatalis, který by k Potterovskému světu perfektně seděl, ale to by asi zásadně utrpěla dynamika hry.
A ta bude trpět i když se hráč bude vehementně snažit sbírat systematicky úplně všechno... ale to už je ve výsledku fakt čistě jen na jeho uvážení.
Potterovský svět Bradavic a blízkého okolí tu ožívá velmi pěkným způsobem, i příběh k duchu knih dobře sedí. Spousta hodně hezkých detailů a věcí které se dějí kolem hlavních postav, obyvatel v Prasinkách, a studentů hašteřících se mezi sebou na chodbách... všechno jako z pera Rowlingové (tedy až na tu nemalou diverzitu postav, která je tady ve hře snad jí vyloženě natruc). Prostě bavilo mě zkoumat to prostředí školy přecpané hravými nápady, zvlášť když jsem si nedávno po mnoha letech od dětství znovu přečetl i předlohy, a měl tak tenhle svět opravdu aktuálně "v krvi".
Tedy bavilo mě to aspoň ze začátku.
Čím dál v příběhu a taky čím dál od školy, tím víc hra začíná připomínat generickou Ubisoftinu: Herní svět kolem Bradavic je velký, ale většina toho je jen vyprázdněná slepenina z prefabrikátů, puzzly jsou čím dál repetivnější, akce otravnější, a k detailnímu zkoumání čehokoli pak už neláká vůbec nic, krom odškrtnutí v seznamu collectibles... takže jen hezká kulisa k rychlému prolétnutí na koštěti, ale jinak není radno se zastavovat, jen svištět hlavním příběhem. Zabavit se ještě i u těch pár propracovanějších vedlejších questů, a ignorovat ubíjející zbytek.
Což je škoda, kdyby všeho toho x-krát opakovaného obsahu byla ve hře jen třetina, užíval bych si ho víc.
Naštěstí do sbírání všeho hra (na rozdíl od těch Ubisoftin) nijak zásadně nenutí, jen na začátku se projevuje nezkušenost studia s velmi nevyladěným počátečním odemykání základních vlastností postavy, problematicky nadesignované a hlavně velmi špatně komunikované hráči, což může vést v určitých momentech ke zbytečné frustraci.
Zvlášť když se hru opravdu snaží hrát jako RPG - chce řešit gear (na kterém přitom vůbec nezáleží, ani na jeho vzhledu), zlepšování postavy (taky žádný efekt, level scalling všechen vývoj neguje), jít po každém subquestu (krom pár nejdůležitějších jen fetch-questy na x variací), nebo snažit se hrát nějakou roli (ne, volnost neexistuje, i možnosti v dialozích jsou jen kosmetické).
Potenciál na mnohem komplexnější hru tu vidět je zatraceně silně, jenže tahle je ve výsledku mnohem víc jednoduchou arkádou.
Na druhou stranu, je to nějak zásadně špatně?
I když je to jen sbírka puzzlů a arénové akce, cílená na konzole a na děti, co na tom, když ty puzzly jsou ve své jednoduchosti promyšlené a zábavné, a systém akce s vhodným kombinováním mnoha různých kouzel mě chytnul velmi, jakmile jsem se jich naučil dost a jejich ovládání mi přešlo do krve. Malý kouzelníček se rychle změní v brutálního řezníka který obratně a nápaditě anihiluje armády nepřátel, a ještě je při jejich skonu sarkasticky stírá, a to je velká zábava... jakkoli zrovna z tohohle by Rowlingová asi nemálo zvracela.
Sice je mi pořád trochu líto že nepoužili systém kouzelní z Arx Fatalis, který by k Potterovskému světu perfektně seděl, ale to by asi zásadně utrpěla dynamika hry.
A ta bude trpět i když se hráč bude vehementně snažit sbírat systematicky úplně všechno... ale to už je ve výsledku fakt čistě jen na jeho uvážení.
