Obsahuje drobný spoilery
Z her, který jsem měl možnost odehrát na Switchi, je pro mě Breath of the Wild Top 2 ve velmi těsnym závěsu za skákačkovym klenotem Super Mario Odyssey (top 3 uzavírá Luigi's Mansion 3).
Zelda mě před pár lety zkrátka okouzlila - objevování velerozsáhlýho openworldovýho Hyrule s několika unikátními rasami, next-level hrátky s fyzikou, paragliding a šplhání po všem, co roste i neroste, pestrost regionů (poušť, tropy, ledový hory, sopečná oblast...) z nichž každej má své vlastní klima, kouzelný městečka, puzzly ve formě Shrines jak z Portalu, wow pocit kdykoli jsem na obzoru nahlédl COSI obrovskýho...
Explorace světa je tu na prvním místě - pokud chcete silnej a nekonvenční příběh, hledejte jinde, v BoTW je až na druhý koleji (a určitejm klišé se nevyhnete). BoTW je taky docela kritizovanym dílem co se týče "zeldích" kritérií - otevřenej sandbox byl pro tuhle herní sérií velkou revolucí a vedle spousty pozitiv znamenal i negativa: Divine Beasts jsou na jednu stranu velmi působivý novátorský dungeony, ale ke konci už jsou trochu repetivní a žádná se jako samostatná herní 'kobka' tak úplně nevyrovná těm nejlepším ze zeldí série (Skyward Sword, Ocarina of Time, Twilight Princess). Pro hardcore hráče může být i zklamáním, že oproti třeba Skyward Sword můžete kdykoli otevřít inventář, sežrat tunu jablek a banánů a vycheesovat tak jakejkoli těžkej souboj nebo se z jakýhokoli souboje kdykoli teleportovat (tohle mi osobně přijde v BoTW i ToTK dost meh a rozbíjející atmosféru).
Ke konci hraní na mě taky už přece jen začala doléhat určitá formulaičnost, předvítatelnost a poloprázdnost herního světa - unikátních artefaktů je striktně omezenej počet (v random nepřátelskejch táborech je nehledejte), i za komplikovanou hádankou většinou najdete jen další Shrine, bohužel prakticky zcela chyběj jeskyně/podzemí a až na finální epickej Hyrule Castle i interiérový dungeony.
Ale po velkou část hraní jsem se vcelku nemohl odtrhnout a těch wow momentů pamatuju nemálo. Moment, kdy se pode mnou z random vodopádu vynořil obrovskej elektrickej drak. Naprosto hororová sekvence, kdy se máte proplížit kolem prvotřídní beast jménem Lynel. Kdykoli jsem si na obzoru všiml draka nebo majestátní Divine Beast - vrcholem bylo setkání s pouštním mecha-velbloudem Van Naboris, kterej po mě v zuřící písečný bouři začal metat blesky... nějakým štěstím (kompas v bouři nefunguje!) jsem se doškrábal do krásnýho Gerudo Town a zhluboka vydechl. Herní moment k nezaplacení. Velmi působivý bylo i balancování na obří ptačí Divine Beast vysoko v obloze. Jakási kostka na obzoru z níž se vyklubal tuhej labyrint. Nádherná tropická Lurelin Village s azurovym oceánem.
Special shoutout to Great Fairy - doteď nechápu, jak animace, kdy vám upgraduje váš gear na maximum nebyla "cancelled" protože pokud tohle (https://www.youtube.com/watch?v=BEw3t1yE0Yw&ab_channel=Jacien) není sexual assault... :DD (viz komentář pod videem - 'What happens in the waterhole, stays in the watterhole.')
A celkově těch panoramat se západem/rozbřeskem slunce, co skončilo v mý switchový fotobance... :-))
Finální dungeon ve formě Hyrule Castle pak dobře shrnuje pozitiva i určitý negativa "nový Zeldy" - konečně jde opravdu o rozsáhlej komplex se spoustou pater, nepřátel a skrytejch secretů. Ale zároveň nic z toho není povinný, teoreticky můžete jednou z mnoha cest obejít všechny enemies a došplhat/doskákat/doletět až k hlavnímu bossákovi (hlavním faktorem skutečnost, že Link doslova jako ještěrka vyleze prakticky po čemkoli kromě kovů plus v dešti mu kloužou packy). Na jednu stranu svoboda, na druhou pak chybí pocit z pečlivě vystavěnýho dungeonu, kde vás autoři sice mnohem víc limitujou, ale zároveň dokáží představit mnohem strukturovanější puzzles (byť Shrines a Divines Beasts tenhle přístup do určitý míry kompenzujou - a v něčem naopak posouvaj dál, hlavně co se hraní s fyzikou týče).
Komentář píšu v době hraní pokračování Tears of the Kingdom u nějž mám jeden docela zásadní problém - z velký části kopíruje základní mapu Hyrule, takže objevování již objeveného většinou nemá zdaleka takovej náboj. Pokud se něco výrazně nezmění, doporučil bych tudíž novejm hráčům vybrat si BoTW nebo ToTK, ale nehrotit nutně oboje - je slušná šance, že první objevování switchovýho Hyrule bude patřit mezi vaše výrazný herní zážitky.
Z her, který jsem měl možnost odehrát na Switchi, je pro mě Breath of the Wild Top 2 ve velmi těsnym závěsu za skákačkovym klenotem Super Mario Odyssey (top 3 uzavírá Luigi's Mansion 3).
Zelda mě před pár lety zkrátka okouzlila - objevování velerozsáhlýho openworldovýho Hyrule s několika unikátními rasami, next-level hrátky s fyzikou, paragliding a šplhání po všem, co roste i neroste, pestrost regionů (poušť, tropy, ledový hory, sopečná oblast...) z nichž každej má své vlastní klima, kouzelný městečka, puzzly ve formě Shrines jak z Portalu, wow pocit kdykoli jsem na obzoru nahlédl COSI obrovskýho...
Explorace světa je tu na prvním místě - pokud chcete silnej a nekonvenční příběh, hledejte jinde, v BoTW je až na druhý koleji (a určitejm klišé se nevyhnete). BoTW je taky docela kritizovanym dílem co se týče "zeldích" kritérií - otevřenej sandbox byl pro tuhle herní sérií velkou revolucí a vedle spousty pozitiv znamenal i negativa: Divine Beasts jsou na jednu stranu velmi působivý novátorský dungeony, ale ke konci už jsou trochu repetivní a žádná se jako samostatná herní 'kobka' tak úplně nevyrovná těm nejlepším ze zeldí série (Skyward Sword, Ocarina of Time, Twilight Princess). Pro hardcore hráče může být i zklamáním, že oproti třeba Skyward Sword můžete kdykoli otevřít inventář, sežrat tunu jablek a banánů a vycheesovat tak jakejkoli těžkej souboj nebo se z jakýhokoli souboje kdykoli teleportovat (tohle mi osobně přijde v BoTW i ToTK dost meh a rozbíjející atmosféru).
Ke konci hraní na mě taky už přece jen začala doléhat určitá formulaičnost, předvítatelnost a poloprázdnost herního světa - unikátních artefaktů je striktně omezenej počet (v random nepřátelskejch táborech je nehledejte), i za komplikovanou hádankou většinou najdete jen další Shrine, bohužel prakticky zcela chyběj jeskyně/podzemí a až na finální epickej Hyrule Castle i interiérový dungeony.
Ale po velkou část hraní jsem se vcelku nemohl odtrhnout a těch wow momentů pamatuju nemálo. Moment, kdy se pode mnou z random vodopádu vynořil obrovskej elektrickej drak. Naprosto hororová sekvence, kdy se máte proplížit kolem prvotřídní beast jménem Lynel. Kdykoli jsem si na obzoru všiml draka nebo majestátní Divine Beast - vrcholem bylo setkání s pouštním mecha-velbloudem Van Naboris, kterej po mě v zuřící písečný bouři začal metat blesky... nějakým štěstím (kompas v bouři nefunguje!) jsem se doškrábal do krásnýho Gerudo Town a zhluboka vydechl. Herní moment k nezaplacení. Velmi působivý bylo i balancování na obří ptačí Divine Beast vysoko v obloze. Jakási kostka na obzoru z níž se vyklubal tuhej labyrint. Nádherná tropická Lurelin Village s azurovym oceánem.
Special shoutout to Great Fairy - doteď nechápu, jak animace, kdy vám upgraduje váš gear na maximum nebyla "cancelled" protože pokud tohle (https://www.youtube.com/watch?v=BEw3t1yE0Yw&ab_channel=Jacien) není sexual assault... :DD (viz komentář pod videem - 'What happens in the waterhole, stays in the watterhole.')
A celkově těch panoramat se západem/rozbřeskem slunce, co skončilo v mý switchový fotobance... :-))
Finální dungeon ve formě Hyrule Castle pak dobře shrnuje pozitiva i určitý negativa "nový Zeldy" - konečně jde opravdu o rozsáhlej komplex se spoustou pater, nepřátel a skrytejch secretů. Ale zároveň nic z toho není povinný, teoreticky můžete jednou z mnoha cest obejít všechny enemies a došplhat/doskákat/doletět až k hlavnímu bossákovi (hlavním faktorem skutečnost, že Link doslova jako ještěrka vyleze prakticky po čemkoli kromě kovů plus v dešti mu kloužou packy). Na jednu stranu svoboda, na druhou pak chybí pocit z pečlivě vystavěnýho dungeonu, kde vás autoři sice mnohem víc limitujou, ale zároveň dokáží představit mnohem strukturovanější puzzles (byť Shrines a Divines Beasts tenhle přístup do určitý míry kompenzujou - a v něčem naopak posouvaj dál, hlavně co se hraní s fyzikou týče).
Komentář píšu v době hraní pokračování Tears of the Kingdom u nějž mám jeden docela zásadní problém - z velký části kopíruje základní mapu Hyrule, takže objevování již objeveného většinou nemá zdaleka takovej náboj. Pokud se něco výrazně nezmění, doporučil bych tudíž novejm hráčům vybrat si BoTW nebo ToTK, ale nehrotit nutně oboje - je slušná šance, že první objevování switchovýho Hyrule bude patřit mezi vaše výrazný herní zážitky.
Crash Bandicoot 4: It's About Time
Pro: velmi rozsáhlej openworld/sandbox, explorace, hrátky s fyzikou a počasím, majestátní moderní dungeony (Divine Beasts), Shrine puzzles, spousta wow momentů
Proti: ke konci repetivní, občas velkej ale prázdnej svět, příběhově spíš průměr, žádný jeskyně, lineární puzzly starších Zeld občas scházej, i těžký souboje lze "vo**at"