Příběh s velkým P, to je to, oč u Wanton Destruction jde. Ne že bych byl tolik nadšen z finálního střetnutí Lo Wanga a Mistra Zilly, ale příběh o znovuobjevení druhého datadisku k Shadow Warrior bych řadil k jedněm z nejšťastnějších objevů v poměrně krátké historii herního průmyslu. Pozdě ale přece se dostal tento datadisk k pařbychtivým hráčům a pro mě jde o to nejlepší, co hraní Shadow Warriora nabízí.
Datadisk vytvořili moji oblíbenci SunStorm, autoři vynikajícího datadisku Redneck Rampage: Suckin' Grits on Route 66 a údajně stejně skvělého Cryptic Passage for Blood, jehož kvality však zatím potvrdit nemohu. Hra nabízí něco málo nových textur. Nejviditelnější je zřejmě přeskinování některých nepřátel, takže z Guardiana je nyní stylový čínský čaroděj (změna k lepšímu), ale z ninjy se stalo něco připomínající policistu z baru Modrá Ústřice. Na chování nepřátel tato změna neměla žádný dopad, ale přesto jde o příjemnou změnu. Zbraně a vybavení zůstává při starém.
Levely jsou kratší, nejsou tak zamotané, autoři vynechávají ošklivé lesní pasáže a věnují se hektické akci ve skladištích, mrakodrapech a městech, což jde buildu viditelně k duhu. Nejoriginálnější level se odehrává v letadle a hráče čeká i pobíhání po křídlech a trupu letadla. Lo Wang je prostě tvrďák a nezalekne se ničeho. Level mne ale bavil ze všech nejméně, protože obsahoval závěsy, přes které nepřátelé zjevně viděli, ale hráč ne. To považuji za slušný designérský faul. Jinak mne level design ničím příliš nepřekvapil. Na hře je skvělé právě to, že nabízí to osvědčené - rychlou akci, drsné hlášky a zástupy nepřátel. Levely jsou vyrovnané, z žádného mi nespadla brada, ale žádný nebyl vyloženě průserový. Jediné nahlédnutí do návodu přišlo již v prvním levelu, kde jsem se nemohl dostat do kanálu. To však bylo způsobeno jen mou nepozorností.
O hře koluje informace, že v pátém levelu (Skyscraper) se na první dvě obtížnosti nespawnuje miniboss. Jako pravý průzkumník slepých uliček potvrzuji, že je tomu tak. Následovalo rozhodování rozehrát hru na třetí obtížnost, nebo ji smazat. Nikdy by mne nenapadlo, že bych dokázal uhrát buildovku na třetí obtížnost, ale nakonec se ukázalo, že to není problém. Koneckonců raketě je jedno, jestli sejme jednoho nepřítele nebo čtyři a každý nepřítel nabídne hráči zlomek vteřiny, než začne pálit, který ho většinou stojí jeho bitmapový život. Hra je zakončena podobně jako původní Shadow Warrior. Po obligátním odpravení obou minibossů nás čeká konečný střet s Mistrem Zillou. Hlavní záporák byl ale extrémně slabý. Dokázal sice hráče oddělat jediným zásahem rakety, ale pomalejšího bosse jsem snad v žádné hře ještě neviděl.
Wanton Destruction je dobrá řemeslná práce. Hlavní změnou oproti předchůdcům je nová grafika některých nepřátel a level design preferující akci před blouděním. Jsem rád, že se CD se hrou nakonec objevilo a ze světa tak definitivně nezmizel jeden z těch kvalitnějších devadesátkových datadisků. Svou kvalitu dostatečně prokázal v 10+2 levelech a střelcům umožnil konečné doručení pracovní výpovědi do rukou nadřízeného.
Datadisk vytvořili moji oblíbenci SunStorm, autoři vynikajícího datadisku Redneck Rampage: Suckin' Grits on Route 66 a údajně stejně skvělého Cryptic Passage for Blood, jehož kvality však zatím potvrdit nemohu. Hra nabízí něco málo nových textur. Nejviditelnější je zřejmě přeskinování některých nepřátel, takže z Guardiana je nyní stylový čínský čaroděj (změna k lepšímu), ale z ninjy se stalo něco připomínající policistu z baru Modrá Ústřice. Na chování nepřátel tato změna neměla žádný dopad, ale přesto jde o příjemnou změnu. Zbraně a vybavení zůstává při starém.
Levely jsou kratší, nejsou tak zamotané, autoři vynechávají ošklivé lesní pasáže a věnují se hektické akci ve skladištích, mrakodrapech a městech, což jde buildu viditelně k duhu. Nejoriginálnější level se odehrává v letadle a hráče čeká i pobíhání po křídlech a trupu letadla. Lo Wang je prostě tvrďák a nezalekne se ničeho. Level mne ale bavil ze všech nejméně, protože obsahoval závěsy, přes které nepřátelé zjevně viděli, ale hráč ne. To považuji za slušný designérský faul. Jinak mne level design ničím příliš nepřekvapil. Na hře je skvělé právě to, že nabízí to osvědčené - rychlou akci, drsné hlášky a zástupy nepřátel. Levely jsou vyrovnané, z žádného mi nespadla brada, ale žádný nebyl vyloženě průserový. Jediné nahlédnutí do návodu přišlo již v prvním levelu, kde jsem se nemohl dostat do kanálu. To však bylo způsobeno jen mou nepozorností.
O hře koluje informace, že v pátém levelu (Skyscraper) se na první dvě obtížnosti nespawnuje miniboss. Jako pravý průzkumník slepých uliček potvrzuji, že je tomu tak. Následovalo rozhodování rozehrát hru na třetí obtížnost, nebo ji smazat. Nikdy by mne nenapadlo, že bych dokázal uhrát buildovku na třetí obtížnost, ale nakonec se ukázalo, že to není problém. Koneckonců raketě je jedno, jestli sejme jednoho nepřítele nebo čtyři a každý nepřítel nabídne hráči zlomek vteřiny, než začne pálit, který ho většinou stojí jeho bitmapový život. Hra je zakončena podobně jako původní Shadow Warrior. Po obligátním odpravení obou minibossů nás čeká konečný střet s Mistrem Zillou. Hlavní záporák byl ale extrémně slabý. Dokázal sice hráče oddělat jediným zásahem rakety, ale pomalejšího bosse jsem snad v žádné hře ještě neviděl.
Wanton Destruction je dobrá řemeslná práce. Hlavní změnou oproti předchůdcům je nová grafika některých nepřátel a level design preferující akci před blouděním. Jsem rád, že se CD se hrou nakonec objevilo a ze světa tak definitivně nezmizel jeden z těch kvalitnějších devadesátkových datadisků. Svou kvalitu dostatečně prokázal v 10+2 levelech a střelcům umožnil konečné doručení pracovní výpovědi do rukou nadřízeného.
Pro: Dokončíte to, co vám v původním Shadow Warrioru zbaběle uteklo. Nová grafika některých nepřátel, více akce a méně bloudění, obsahuje outro.
Proti: Slabý závěrečný boss, nové zbraně či předměty by nezaškodily.