Po skvělé NFS: Shift, která značně arkádovou sérii přiblížila mnohem více realistickému pojetí simulovaného profesionálního závodění, se série opět vrací zpět ke svým kořenům, ve kterých hrají prim honičky s policií. Hra je více než podobná svému předchůdci z roku 2002 s trochu ošemetným názvem NFS: Hot Pursuit 2, což je pro mě v této sérii dosud nejhorší díl - především kvůli extrémně nízké obtížnosti a nezáživně zpracovanému modu kariéry.
Hot Pursuit z roku 2010 naštěstí napravuje ty nejpodstatnější neduhy výše zmíněného jmenovce. Obtížnost je zde poměrně vybalancovaná a dost se přizpůsobuje hráči, což je na jednu stranu dobře, protože hráč musí být stále ve střehu a po celý průběh závodu je tak o napětí a zábavu postaráno, na druhou stranu si však hráč může dovolit i několikrát za sebou fatálně bourat, protože i poté je schopen své protivníky díky jejich umělému zpomalení dohnat. Zní to sice hloupě, ale kupodivu to funguje dobře.
Hra opět zaujme na svou svou dobu skvělým audiovizuálním zpracováním (nebýt absence antialiasingu) zcela vyhovujícím i dnešním standardům. Máme zde pestrý výběr licencovaných sporťáků téměř všech významných automobilových značek. Sice se téměř všechny ovládají úplně stejně a pocit z jízdy se tak při jejich změně moc nemění, i tak je ale na tyto modely radost pohledět a na krásných tratích je na plno prohánět.
Kariéra je zde rozdělena na dvě části - v první hráč hraje za klasického padoucha, kde nechybí kromě časovek a klasických závodů také pro sérii tolik typické honičky s policií, kdy hráč postupně sbírá nejrůznější vychytávky, které mu v likvidaci nebo ujíždění policii pomáhají. V té druhé části pak naopak hráč v kůži policisty pomocí jejich vychytávek pronásleduje a likviduje ilegální závodníky. I když je kariéra zpracována dost jednoduše, prakticky bez příběhu, postupovat v ní mě bavilo.
Závěrem lze říci, že NFS: Hot Pursuit určitě potěší každého fanouška série, kromě audiovizuálního zpracování sice v ničem nevyniká, i tak se ale jedná o solidní a zábavnou arkádovou závodní hru. Ideální oddechová záležitost. Ty otravné cutscény po likvidaci soupeře nebo policajta, často v ten nejméně vhodný moment, si ale autoři opravdu mohli odpustit.
Hot Pursuit z roku 2010 naštěstí napravuje ty nejpodstatnější neduhy výše zmíněného jmenovce. Obtížnost je zde poměrně vybalancovaná a dost se přizpůsobuje hráči, což je na jednu stranu dobře, protože hráč musí být stále ve střehu a po celý průběh závodu je tak o napětí a zábavu postaráno, na druhou stranu si však hráč může dovolit i několikrát za sebou fatálně bourat, protože i poté je schopen své protivníky díky jejich umělému zpomalení dohnat. Zní to sice hloupě, ale kupodivu to funguje dobře.
Hra opět zaujme na svou svou dobu skvělým audiovizuálním zpracováním (nebýt absence antialiasingu) zcela vyhovujícím i dnešním standardům. Máme zde pestrý výběr licencovaných sporťáků téměř všech významných automobilových značek. Sice se téměř všechny ovládají úplně stejně a pocit z jízdy se tak při jejich změně moc nemění, i tak je ale na tyto modely radost pohledět a na krásných tratích je na plno prohánět.
Kariéra je zde rozdělena na dvě části - v první hráč hraje za klasického padoucha, kde nechybí kromě časovek a klasických závodů také pro sérii tolik typické honičky s policií, kdy hráč postupně sbírá nejrůznější vychytávky, které mu v likvidaci nebo ujíždění policii pomáhají. V té druhé části pak naopak hráč v kůži policisty pomocí jejich vychytávek pronásleduje a likviduje ilegální závodníky. I když je kariéra zpracována dost jednoduše, prakticky bez příběhu, postupovat v ní mě bavilo.
Závěrem lze říci, že NFS: Hot Pursuit určitě potěší každého fanouška série, kromě audiovizuálního zpracování sice v ničem nevyniká, i tak se ale jedná o solidní a zábavnou arkádovou závodní hru. Ideální oddechová záležitost. Ty otravné cutscény po likvidaci soupeře nebo policajta, často v ten nejméně vhodný moment, si ale autoři opravdu mohli odpustit.
Mass Effect: Andromeda
Pro: audiovizuální zpracování, licencovaná auta, zvuky, zábavná arkáda
Proti: AI, otravné cutscény v těch nejméně vhodných momentech, nezáživná kariéra, absence pohledu z kokpitu