Jako první se při hodnocení Witch on the Holy Night patří upozornit, že se jedná o součást univerza čítajícího desítky her, seriálů a filmů. Jeho tvůrcem je Kinoko Nasu a dá rozum, že nemůže osobně stát za každým z těchto děl. Právě tuto kinetickou novelu však přímo napsal a je to znát.
Předně se jedná rozsahem o kratší hru, než bývá v žánru zvykem (cca 20 hodin) a obsahuje tak menší množství postav i dějových zápletek. Nabízí však další z mnoha pohledů na nejednu z otázek proplétajících nesčetné množství organizací operujících v tomto světě. Ústřední dvojice hrdinů, mág-učednice Aoko a naivní venkovan Sizuki, se vzájemně doplňuje a zastupuje zcela opačné pohledy na takřka každou ze situací, ve kterých se ocitnou.
Příběh jako celek není nijak originální a poměrně předvídatelný, avšak provedení a spisovatelské umění z něj dělají záležitost nutící k zamyšlení i opakovanému hraní, jelikož porozumět všem nuancím není napoprvé vůbec snadné. Brán samostatně navíc překypuje zdánlivě zbytečnými informacemi, nicméně v rámci celku zapadá do složité a členité mozaiky.
Technicky se jedná pravděpodobně o nejlépe prezentovanou vizuální novelu současnosti. Sice se stále skládá z převážně statických obrázků, ale jejich podání, plné přechodů i menších animací, ukazuje, že si s podáním každé scény dal někdo zatraceně záležet. Společně s hudebním doprovodem a vynikajícím japonský namluvením pak vzniká jedinečná atmosféra.
Určitě bych Mahotsukai no Yoru doporučil fanouškům ostatní tvorby daného univerza. Ostatním pak může zprostředkovat poměrně zajímavý zážitek a možná i vstup do poměrně náročného, ač odměňujícího, světa.
Předně se jedná rozsahem o kratší hru, než bývá v žánru zvykem (cca 20 hodin) a obsahuje tak menší množství postav i dějových zápletek. Nabízí však další z mnoha pohledů na nejednu z otázek proplétajících nesčetné množství organizací operujících v tomto světě. Ústřední dvojice hrdinů, mág-učednice Aoko a naivní venkovan Sizuki, se vzájemně doplňuje a zastupuje zcela opačné pohledy na takřka každou ze situací, ve kterých se ocitnou.
Příběh jako celek není nijak originální a poměrně předvídatelný, avšak provedení a spisovatelské umění z něj dělají záležitost nutící k zamyšlení i opakovanému hraní, jelikož porozumět všem nuancím není napoprvé vůbec snadné. Brán samostatně navíc překypuje zdánlivě zbytečnými informacemi, nicméně v rámci celku zapadá do složité a členité mozaiky.
Technicky se jedná pravděpodobně o nejlépe prezentovanou vizuální novelu současnosti. Sice se stále skládá z převážně statických obrázků, ale jejich podání, plné přechodů i menších animací, ukazuje, že si s podáním každé scény dal někdo zatraceně záležet. Společně s hudebním doprovodem a vynikajícím japonský namluvením pak vzniká jedinečná atmosféra.
Určitě bych Mahotsukai no Yoru doporučil fanouškům ostatní tvorby daného univerza. Ostatním pak může zprostředkovat poměrně zajímavý zážitek a možná i vstup do poměrně náročného, ač odměňujícího, světa.
