Další hrou Retro klubu je tentokrát hra Jet Set Radio, o které si myslím, že bych si ji za normálních okolností nejspíše nezahrál. Ale když jsem viděl první videa z gameplaye, celkem jsem se zaradoval. Viděl jsem v tom zajímavou alternativu na oblíbený Tony Hawk Pro Skater. A částečně tomu tak je. Nejezdí se sice na skatu, ale na bruslích, ale skáče se po zábradlích a dělají se nejrůznější triky. Rozdíl je ale v tom, že o ty triky tolik nejde. Zde je potřeba získat určitý počet sprejů, na bruslích se dostat na příslušné místo a to otagovat.
Nuže dobrá, i tak byla hra pro mě v první misi zábavná. Objevila se tu policie společně se střílejícím kapitánem, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Druhá mise se však změnila v horor. Začal jsem bojovat s ovládáním a nemožnou kamerou, takže jsem často skákal jinam, než jsem chtěl. Policie nasadila jakýsi plyn a po asi šestém neúspěšném skoku přes rozbitý most jsem už nešel pro nadávku daleko. Naštěstí pár dalších úrovní již bylo celkem v pohodě, ale čas od času jsem narazil zase na nějakou tu zákeřnou, u které jsem si dost zanadával. A přesně tyto pocity mě doprovázely prakticky celou hru. Nejhorší pak bylo nahánění nepřátel a sprejování na jejich záda, než jsem objevil tu správnou taktiku a pak vyhýbání se nepřátel, s mnohem lepšími zbraněmi. Obzvláště v závěru těch nepřátel na jetpacku se samopalem, kteří byli snad všude.
V jednotlivých mapách jsem se z počátku celkem ztrácel, zvláště když jsem nemohl najít tu jednu poslední červenou šipku. Naštěstí jsem se s nimi postupem času sžil, zvláště když se některé oblasti ve výsledku spojily do jedné mapy.
Příběh hry je vyprávěn moderátorem rádia a není to nic extra složitého, ale ke stylizaci hry to sedí. Ta je komixová a i v dnešní době mi s přihlédnutím na stáří hry přijde celkem fajn. Animace pohybu jsou plynulé a do toho hraje fajn hudba. Ta se mi teda časem trošku ohrála, ale to bylo naštěstí až když jsem se blížil ke konci hry.
Upřímně nechápu, proč je tato hra zařazena mezi 1001 her, které si musíte zahrát před smrtí, protože její hraní bylo pro mě slušné peklíčko, hlavně kvůli zmíněnému ovládání a kameře. Chápu ale, že tehdy to mohlo být vnímáno dost odlišně. Nicméně v mém případě jsem si po úspěšném dosažení konce hry utřel pot z čela a řekl, že tohle už nikdy víc.
Nuže dobrá, i tak byla hra pro mě v první misi zábavná. Objevila se tu policie společně se střílejícím kapitánem, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Druhá mise se však změnila v horor. Začal jsem bojovat s ovládáním a nemožnou kamerou, takže jsem často skákal jinam, než jsem chtěl. Policie nasadila jakýsi plyn a po asi šestém neúspěšném skoku přes rozbitý most jsem už nešel pro nadávku daleko. Naštěstí pár dalších úrovní již bylo celkem v pohodě, ale čas od času jsem narazil zase na nějakou tu zákeřnou, u které jsem si dost zanadával. A přesně tyto pocity mě doprovázely prakticky celou hru. Nejhorší pak bylo nahánění nepřátel a sprejování na jejich záda, než jsem objevil tu správnou taktiku a pak vyhýbání se nepřátel, s mnohem lepšími zbraněmi. Obzvláště v závěru těch nepřátel na jetpacku se samopalem, kteří byli snad všude.
V jednotlivých mapách jsem se z počátku celkem ztrácel, zvláště když jsem nemohl najít tu jednu poslední červenou šipku. Naštěstí jsem se s nimi postupem času sžil, zvláště když se některé oblasti ve výsledku spojily do jedné mapy.
Příběh hry je vyprávěn moderátorem rádia a není to nic extra složitého, ale ke stylizaci hry to sedí. Ta je komixová a i v dnešní době mi s přihlédnutím na stáří hry přijde celkem fajn. Animace pohybu jsou plynulé a do toho hraje fajn hudba. Ta se mi teda časem trošku ohrála, ale to bylo naštěstí až když jsem se blížil ke konci hry.
Upřímně nechápu, proč je tato hra zařazena mezi 1001 her, které si musíte zahrát před smrtí, protože její hraní bylo pro mě slušné peklíčko, hlavně kvůli zmíněnému ovládání a kameře. Chápu ale, že tehdy to mohlo být vnímáno dost odlišně. Nicméně v mém případě jsem si po úspěšném dosažení konce hry utřel pot z čela a řekl, že tohle už nikdy víc.
