Již z intra hry se vybízí hlavní námět příběhu, tedy hrátky s pamětí, její modifikace, apod. I díky tomu, že jsem nedávno zhlédl seriál Black Mirror, který se v některých dílech podobným tématem také zabýval, jsem byl hodně zvědavý, jak se s příběhem poprali vývojáři této hry.
A řekl bych, že celkem obstojně. Nilin má vymazanou paměť a spousta věcí do sebe tak nějak nezapadá. Jak už to tak v příběhových hrách bývá, tak jejímu průvodci - tajemnému Edgeovi - jsem od začátku nevěřil nos mezi očima a očekával, že na konci bude všechno tak trochu jinak. No a tak trochu jsem měl pravdu, protože jde o hlavního záporáka hry H3O, ale vlastně také ne, protože samotný pomáhající Edge byl jen jeho odštěpenou součástí.
Hratelnost je pak postavena na nepříliš náročném parkouru a soubojích. Parkour spočívá především ve skákání přes nejrůznější římsy, kde bylo vždy celkem jasné, kam je potřeba se dostat. Souboje pak byly pro mě trošičku náročnější, než by bylo zdrávo. Ale to bylo způsobené tím, že jsem se na začátku hry rozhodl hrát kvůli achievementům hned na nejtěžší obtížnost. Došlo tedy na celkem časté umírání a to minimálně do té doby, než jsem se naučil efektivně používat komba a další schopnosti, které je potřeba nabíjet. Asi nejdůležitější pak bylo si uvědomit, že si do svého oblíbeného komba musím dát především nabíjecí presseny, abych mohl častěji používat speciální schopnosti.
Dobře jsou zpracované i souboje s bossy. Asi nejvíc mi dal zabrat robot Zorn, protože se mi při jeho zaseknutí ruky skoro pokaždé jak na potvoru vybil spammer. Zbytek bossů pak byl o tom se především vyhýbat všem útokům a ve vhodné chvíli použít vhodnou schopnost. Nejvíc pak naštvalo, když jsem následně nezvládl rychlý Quick Time Event a mohl si poslední pasáž vesele zopakovat. To si mohli vývojáři odpustit, ale na druhou stranu je těch QTE opravdu jen málo.
Skvělou součástí je pak procházení ukradených vzpomínek, které se následně využívají k získání dalšího postupu a hlavně změna vzpomínek ostatních. Sice mi občas celkem trvalo, než jsem přišel na správnou kombinaci změněných částí, aby došlo k požadovanému závěru, ale tyto pasáže byly pro mě pokaždé asi tou nejvíc zajímavou částí.
Graficky hra vypadá dobře, zde nemám výtek. Co mi ale vadilo, byla kamera. Zvláště v soubojích tak často nebylo pořádně vidět, kdo kde je a kdo zrovna útočí. A vzhledem ke zmíněné zvolené těžké obtížnosti jsem tak často zbytečně přicházel o životy. Pak si ještě mohli vývojáři odpustit nepřeskočitelné cut scény, především ty mezi kapitolami, protože jsem často na začátku nové kapitoly končil s hraním a když jsem se další den ke hře vrátil, musel jsem si projít celou delší cut scénu znovu.
Hra má své neduhy, ale není to nic neodpustitelného. Příběh je zajímavý, souboje zábavné, možná by neškodilo trošku navýšit obtížnost v podobě různých cest při skákání po římsách. Každopádně bych pro první hraní doporučil nehrát na nejtěžší obtížnost, zbytečně jsem se tak rozčiloval v momentech, kdy jsem jen nechápal některé mechaniky hry.
A řekl bych, že celkem obstojně. Nilin má vymazanou paměť a spousta věcí do sebe tak nějak nezapadá. Jak už to tak v příběhových hrách bývá, tak jejímu průvodci - tajemnému Edgeovi - jsem od začátku nevěřil nos mezi očima a očekával, že na konci bude všechno tak trochu jinak. No a tak trochu jsem měl pravdu, protože jde o hlavního záporáka hry H3O, ale vlastně také ne, protože samotný pomáhající Edge byl jen jeho odštěpenou součástí.
Hratelnost je pak postavena na nepříliš náročném parkouru a soubojích. Parkour spočívá především ve skákání přes nejrůznější římsy, kde bylo vždy celkem jasné, kam je potřeba se dostat. Souboje pak byly pro mě trošičku náročnější, než by bylo zdrávo. Ale to bylo způsobené tím, že jsem se na začátku hry rozhodl hrát kvůli achievementům hned na nejtěžší obtížnost. Došlo tedy na celkem časté umírání a to minimálně do té doby, než jsem se naučil efektivně používat komba a další schopnosti, které je potřeba nabíjet. Asi nejdůležitější pak bylo si uvědomit, že si do svého oblíbeného komba musím dát především nabíjecí presseny, abych mohl častěji používat speciální schopnosti.
Dobře jsou zpracované i souboje s bossy. Asi nejvíc mi dal zabrat robot Zorn, protože se mi při jeho zaseknutí ruky skoro pokaždé jak na potvoru vybil spammer. Zbytek bossů pak byl o tom se především vyhýbat všem útokům a ve vhodné chvíli použít vhodnou schopnost. Nejvíc pak naštvalo, když jsem následně nezvládl rychlý Quick Time Event a mohl si poslední pasáž vesele zopakovat. To si mohli vývojáři odpustit, ale na druhou stranu je těch QTE opravdu jen málo.
Skvělou součástí je pak procházení ukradených vzpomínek, které se následně využívají k získání dalšího postupu a hlavně změna vzpomínek ostatních. Sice mi občas celkem trvalo, než jsem přišel na správnou kombinaci změněných částí, aby došlo k požadovanému závěru, ale tyto pasáže byly pro mě pokaždé asi tou nejvíc zajímavou částí.
Graficky hra vypadá dobře, zde nemám výtek. Co mi ale vadilo, byla kamera. Zvláště v soubojích tak často nebylo pořádně vidět, kdo kde je a kdo zrovna útočí. A vzhledem ke zmíněné zvolené těžké obtížnosti jsem tak často zbytečně přicházel o životy. Pak si ještě mohli vývojáři odpustit nepřeskočitelné cut scény, především ty mezi kapitolami, protože jsem často na začátku nové kapitoly končil s hraním a když jsem se další den ke hře vrátil, musel jsem si projít celou delší cut scénu znovu.
Hra má své neduhy, ale není to nic neodpustitelného. Příběh je zajímavý, souboje zábavné, možná by neškodilo trošku navýšit obtížnost v podobě různých cest při skákání po římsách. Každopádně bych pro první hraní doporučil nehrát na nejtěžší obtížnost, zbytečně jsem se tak rozčiloval v momentech, kdy jsem jen nechápal některé mechaniky hry.
