SOMA šla opravdu hodně mimo moji komfortní zónu, ale to ostatně prakticky celé zadání 7. kategorie letošní výzvy. Od toho však výzva tak nějak je a já jsem v konečném důsledku moc rád, že jsem se odhodlal zrovna k tomuto kousku. Zážitek to sice není perfektní, ale velmi specifický a nezvyklý.

Do SOMy se mi nechtělo hlavně z toho důvodu, že Amnesii od stejných tvůrců nebo Outlast bych prostě psychicky nedal. Je mi krajně nepříjemné, když se postava proti hrůzám nemůže aktivně bránit. K mému (částečnému) překvapení je SOMA prakticky spíše filozofickým traktátem na téma "lidství" než prvoplánová lekačka plná monster. Střetů s polorobotickými obludnostmi je vlastně ve hře jen pár a laciné lekačky hra (skoro) neobsahuje. Strach tak pramení z pečlivě budované atmosféry a nepříjemném pocitu izolace v nehostinném prostředí. Vlastně se budete mnohdy více obávat neviděného a prazvláštních zvuků z okolí, než již odhaleného monstra, které se plouží kus před vámi.

Autory musím pochválit za opravdu skvělé nazvučení, které celkovému zážitku hodně přidává. Velmi dobrý je i dabing. I přes upřímnou pochvalu však musím přiznat, že jsem hrál spíše za světla a se zvukem lehce ztišeným oproti běžnému hraní. Zážitek jsem si tak dělal cíleně méně intenzivní, ale to jednoduše proto, abych se u hraní nepos*al :).

Na zajímavém příběhovém prostředí a atraktivním zasazení hra celá stojí a naštěstí jde o pilíře bytelné. Vyprávění působí zpočátku mysteriózně, ale k dílčímu podstatnému odhalení ohledně situace protagonisty Simona dojde vlastně až překvapivě brzy. Poté hra sice ztratí něco ze své tajuplnosti, ale plně odhalí svůj záměr předkládat hráči někdy až nepříjemné otázky na téma lidství a co vlastně znamená být člověkem. Samotné putování stanicemi v hlubinách oceánu pak funguje spíše jako spojnice zajímavých myšlenek autorů s volnou interpretací. Velmi se povedlo i samotné finále a byť pozorný hráč musí podobné rozuzlení očekávat, nic mu to neubírá na síle. Podivně nevyužitá mi přišla jen dějová linka týkající se hlavního záporáka v podobě umělé inteligence WAU, která je vyprávěna spíše stylem "jen tak mimochodem" a její konečné zničení tak nemá zdaleka takové grády, jak by mohlo. 

Po stránce hratelnosti jde o poměrně jednoduchou adventuru, kde však máte většinou příjemný pocit, že jste přišli na záměr autorů, jak dále pokračovat. Žádný zásek by nastat neměl a všechny hádanky dávaly smysl. Problém jsem měl pouze s otevřením jedněch dveří relativně na začátku hry, kde se však rozbil skript. Načtení uložené pozice naštěstí pomohlo. Než jsem si uvědomil, že může být o chybu na straně hry, nějakou dobu jsem si podvodním prostředím pobloudil. Vyloženě mizerná po stránce hratelnosti mi přišla jen pasáž po zničení WAU, kdy vás pronásleduje mechanická ryba, za což však může částečně také jeden bug. Hra samotná velmi dobře odsýpá a délka v podobě cca 10 hodin mi přijde naprosto adekvátní. I v normálním módu není větší problém ani s nepřáteli. Snad s jedinou výjimkou totiž neznamená střet s nimi automatický GAME OVER a po této stránce je hra poměrně benevolentní. To je však spíše dobře. Z nepřátel musím rozhodně vypíchnout FLESHERA, na kterého se nesmí hráč dívat.

SOMA je tak bezesporu povedený hororový kousek s přesahem, který nelze odbít jako prvoplánový walking simulator s tunou lekaček. Vyniká skvělou atmosférou, promyšleným zasazením i předkládáním znepokojivých otázek. Příběh bych si možná dokázal představit ještě více dotažený a hratelnost různorodější, přesto rozhodně hodnotím pozitivně. A to se mi do toho původně vůbec nechtělo.

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 7.  Silnější přežije!: Dohraj hru, ve které jsi nucen se vyhýbat hrozbě, bez možnosti útoku či bránění se." – Hardcore varianta (původně jsem zkoušel rozehrát na základní variantu Subnautica, ale to je hra s herními mechanikami pro můj hráčský vkus tolik nepříjemnými, že jsem ji musel na neurčito odložit)

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 143. hodnotící;  zdarma v rámci PS Plus