AC: Odyssey jsem začala hrát jen tak mimochodem. Mám ráda řeckou mytologii, ale po některých recenzích jsem neměla velká očekávání. A goddamn, to byla skvělá hra. AC hry pro mě vynikají především atmosférou, kterou pro mě ostatní hry nemají. Princip toho, že hry pokrývají velké časové etapy života hrdinů na mě navíc prostě funguje. A u Odyssey tohle všechno běželo jak má. Měla jsem sice někdy problém stoprocentně vnímat hlavní příběh, ale to bylo zapříčeněno tím, že je ta hra prostě hrozně dlouhá. Paradoxně jsem člověk, který primárně ve hrách plní hlavní příběh a vedlejší úkoly jsou pro mě skutečně vedlejší. Tady jsem to měla naopak. Nejvíc mě bavilo jezdit po mapě, jen tak se kochat, zabíjet mytická zvířata a užívat si Řecko.
Hru jsem hrála za Kassandru, na jejíž dabing jsem si musela hodně zvykat (ale oproti Alexiovi zlatá Kassandra). Oproti jiným AC hrám mě tady mnohem víc bily do očí opakující se pohyby postav v cutscénách (jestli uvidím ještě jedno založení rukou tak rozmlátím ovladač).

Co se týká postav:
Z hlediska příběhu mě fakt zabolelo nevyužití potenciálu Brasida, kterej tam prostě měl bejt dýl a taky to měl být romance option. Jako nezlobte se na mě, Kassandra/Alexios vohnou kdejakou fuchtli / kdejakýho vobejdu, ale takovýhleho kocoura ne? Tak určitě. Cutscéna ve který se Brasidas objeví je snad nejlepší z celý hry, ale je extrémně random. Člověk si hledí svýho, plní úkoly hlavního příběhu a pak najednou mezi plameny epicky vkráčí Brasidas. Jako, námitky nemám, jen bych prosila houšť a větší kapky.

Fakt jsem nenáviděla Sokrata, to byla tak otravná postava a při každý jeho promluvě jsem si přála jeho pomalou a bolestivou smrt.
Nejdřív jsem taky nenáviděla Alkibiada, ale nakonec to byla jedna z nejlepších postav.

Hlavní příběh jsem nakonec dohrála, ale bylo to pro mě spíše trpké. Vzhledem k délce hry je fakt, že abyste měli "šťastný konec", tak musíte v rozplizlosti cca 80 hodin dělat určitá správná rozhodnutí, která za mě prostě nebyla moc jednoznačná (nebo jsem prostě nedávala dostatečně pozor, ale kruci... 80 hodin... normálně pro mě není problém vnímat hlavní příběh, ale tohle fakt nešlo) a fakt, že mi v příběhu nakonec zemřela matka i Alexios, to mě prostě fakt štve. Jednou jsem si zkusila nahrát uloženou hru, ale jen jsem dosáhla toho, že místo toho, aby Alexios Myrrine zabil, tak mě jenom zavrhla. A jak říkám, hlavní příběh pro mě fakt nebyl to hlavní, tak jsem to nakonec trpce oželela.
Ač s výtkami, bylo to super a říkám si, že si někdy zkusím pečlivěji zahrát hlavní příběh, abych měla happy end podle svýho gusta, ale bůhví kdy to bude.