Co tu po nás zbude? Je smrt naší konečnou a dokáže si člověk vůbec její důsledky uvědomit?
A jaký je vlastně smysl našeho bytí?

V době obrovského rozmachu AI se dostávám ke hře, ve které AI hraje primární roli. Talos je sice v jádru poměrně obyčejnou logickou hrou postavenou na desítkách obtížností postupně rostoucích a od sebe oddělených výzvách, přesto svým filozofickým přesahem ve hráči vyvolává ať už přímo či nepřímo spoustu otázek. Takových otázek, na které se příliš mnoho her nezaměřuje.

Při hraní The Talos Principle jsem měl pocit, že prožívám něco výjimečného. Byla to skutečná radost, procházet se ve vizuálně nádherně zpracovaném světě, to vše za podkresu skvělé hudby, mnohdy dokonale epické. Ač je hratelnost značně repetitivní a příběh podáván velice nenápadně, hra si mě plnohodnotně získala a já dychtil po tom odhalit její tajemství - především jsem nemohl odolat pokušení, zjistit, co se skrývá na vrcholu věže, od čehož se mě celou dobu snažil odradit božský hlas.

Myslím, že nemá smysl se více rozepisovat, i když bych mohl. Hru si zkrátka musíte prožít. Samozřejmě ji můžete proběhnout jen jako sérii logických výzev. A i tak se budete pravděpodobně dobře bavit. Talos však nabízí daleko více. Hlavně se nenechte odradit štítkem logická - pokud vynecháte hvězdičky, je obtížnost hry dobře vybalancovaná.