Ach, další Silent Hill. Značka pro kterou mám slabost a objektivně jí nadhodnocuji. Už když jsem tenkrát, jako novinku, viděl první díl, dusivá a temná atmosféra neznáma mě uhranula. Zatímco první tři díly jsem zhltnul a nechal se u nich pořádně vyděsit a naladit melancholickou náladou, ve čtvrtém díle už to začalo trochu skřípat. Autoři se s hratelností chtěli posunout dál a experimentovali. Pořád to bylo děsivé, ale příběh nějak ztrácel sílu. Jak by teda asi měl vypadat pátý díl? Pokračování The Room? Ne, je to prequel vracející se ke kořenům se vším všudy. Jen už nemá takové ambice. Je to dáno hlavně cílovými konzolemi. Kdo neměl v roce 2007 pěkně drahé (alespoň tady u nás) PSP, mohl si to dát na PS2 rok po vydání PS3. Origins asi neměl být pro masy.
Silent Hill asi pro masy nikdy nebyl. Osobně jsem znal pár lidí, kteří to zkusili, ale při postupu se tak báli, že to radši vzdali. Bohužel, to je asi největší výtka k Origins. Ač se hra vrací ke kořenům, už nedokáže navodit tak děsivou atmosféru. Nepřátelé sice vypadají děsivě, ale je jich příliš mnoho. Navíc hrajete za hrdinu, který to se zbraněmi umí. Má jich hodně k dispozici a má do nich dostatek nábojů. Vždyť stačí jen pořádně prohledat všechny exteriéry ve kterých nemusíte nikoho zabíjet a nábojů pro kompletní vystřílení všech interiérů bude dost.
Můj největší nepřítel byla nakonec kamera. Jak se přepíná, tak se přepíná i osa ovládání. Dost citlivě. Často se mi stávalo, že při útěku se přepnula kamera, hrdina se rychle otočil a běžel nazpátek. Prvek se zrcadly je zajímavý nápad. Bohužel je až moc vydřený na dřeň. Díky tomu ztrácí pekelná strana Silent Hillu na přitažlivosti. Vlastně, získává na přitažlivosti. Stane se z ní rutina. Už tolik neděsí.
Podle posledních řádků by se mohlo zdát, že Origins je propadák, ale to není pravda. V první řadě hru zachraňuje perfektní hudba. Kdy se zdá, že Akira Yamaoka je na samém vrcholu a nebál bych se zdejší soundtrack zařadit k tomu nejlepšímu ze série. V druhé řadě je to klasická hratelnost. To nekonečné zkoušení v každých dveří na chodbách ručně kreslené mapy. Hledání zápisků. Hledání indícií v zápiscích pro plnění hádanek. Nostalgie jako hrom. Hru navíc pohání srozumitelný příběh, který vypraví tak, jak by měl nultý díl vyprávět. Vůbec není od věci si hru doplnit o film z roku 2006 a všechno do sebe krásně zapadne.
Není to vrchol série. Není to hra, na kterou by se mělo dlouho vzpomínat. Je to dobře odvedená práce. Je to část mozaiky, která přesně zapadla do jednoho malého příběhu. Za mě v pohodě. Hru jsem si i přes pár výhrad užil. Z vyprávění začátku příběhu mám dobrý pocit. Hlavní hrdina je v pohodě.
"Sága pokračuje"
Silent Hill asi pro masy nikdy nebyl. Osobně jsem znal pár lidí, kteří to zkusili, ale při postupu se tak báli, že to radši vzdali. Bohužel, to je asi největší výtka k Origins. Ač se hra vrací ke kořenům, už nedokáže navodit tak děsivou atmosféru. Nepřátelé sice vypadají děsivě, ale je jich příliš mnoho. Navíc hrajete za hrdinu, který to se zbraněmi umí. Má jich hodně k dispozici a má do nich dostatek nábojů. Vždyť stačí jen pořádně prohledat všechny exteriéry ve kterých nemusíte nikoho zabíjet a nábojů pro kompletní vystřílení všech interiérů bude dost.
Můj největší nepřítel byla nakonec kamera. Jak se přepíná, tak se přepíná i osa ovládání. Dost citlivě. Často se mi stávalo, že při útěku se přepnula kamera, hrdina se rychle otočil a běžel nazpátek. Prvek se zrcadly je zajímavý nápad. Bohužel je až moc vydřený na dřeň. Díky tomu ztrácí pekelná strana Silent Hillu na přitažlivosti. Vlastně, získává na přitažlivosti. Stane se z ní rutina. Už tolik neděsí.
Podle posledních řádků by se mohlo zdát, že Origins je propadák, ale to není pravda. V první řadě hru zachraňuje perfektní hudba. Kdy se zdá, že Akira Yamaoka je na samém vrcholu a nebál bych se zdejší soundtrack zařadit k tomu nejlepšímu ze série. V druhé řadě je to klasická hratelnost. To nekonečné zkoušení v každých dveří na chodbách ručně kreslené mapy. Hledání zápisků. Hledání indícií v zápiscích pro plnění hádanek. Nostalgie jako hrom. Hru navíc pohání srozumitelný příběh, který vypraví tak, jak by měl nultý díl vyprávět. Vůbec není od věci si hru doplnit o film z roku 2006 a všechno do sebe krásně zapadne.
Není to vrchol série. Není to hra, na kterou by se mělo dlouho vzpomínat. Je to dobře odvedená práce. Je to část mozaiky, která přesně zapadla do jednoho malého příběhu. Za mě v pohodě. Hru jsem si i přes pár výhrad užil. Z vyprávění začátku příběhu mám dobrý pocit. Hlavní hrdina je v pohodě.
"Sága pokračuje"
Pro: stará dobrá hratelnost, perfektní hudba, hnusná monstra, hlavní hrdina se s tím nemaže
Proti: příliš mnoho nepřátel, příliš mnoho zlé reality = méně strachu, nepohodlná kamera