Origins vyšlo v době, kdy jsem AC hry moc nehrála (měla jsem za sebou 1, 2 a BF), ale bylo mi to hrozně doporučované, že je to úplně jiné, skvělé, úžasné a ještě Egypt, což je prostě moje. Nicméně jsem se k tomu dostala poprvé až pár let zpátky a vlastně mě to moc nebavilo. A přitom, když to začalo a Bayekovi zemřel syn, tak mě ten způsob, jak se to stalo, strašně dostal. To mi přišlo zvládnutý vážně dobře. Pak jsem odehrála hádám třeba hodinu a půl a nechala jsem to být. Vzpomínám si, že jsem měla hroznej problém pochopit, jakou hru teda hraju, protože jsem od AC byla zvyklá na něco úplně jiného. Po nějaké době jsem se dostala k Odyssey a přes trošku kulhavé začátky mě to fakt hodně chytlo. Po dohrání jsem se vrátila k Origins a byla jsem strašně zklamaná. Přitom jak starověký Egypt, tak starověké Řecko je něco, co je mi fakt hodně blízké, takže to rozhodně nebylo prostředím, nebo zasazením děje.
Bohužel mi nesedla ani žádná z postav, která se ve hře objevila. Ať už hlavní, nebo vedlejší. Za celou dobu, se mi nepodařilo najít si cestu k Bayekovi a Aya mi byla vyloženě nesympatická a hraní za ní mě dost obtěžovalo. Až na pár vedlejších úkolů mě tam nic moc neoslovilo. Jediné, co mi to zachraňovalo byl Egypt a soundtrack. A klasicky atmosféra, no. To je pro mě něco, co má skoro každá AC hra, ale tady to teda bylo fakt jen tak tak, a musela jsem se hodně snažit.
Dohrát Originis pro mě bylo fakt těžké. Hlavně protože jsem si řekla, že to teda dotáhnu, ač mě to vlastně moc nebavilo a neustále jsem kvůli té touze mít to konečně za sebou, bojovala s tím, že úkoly hlavního příběhu vyžadovali vyšší level, než jsem měla já. Takže jsem byla nucená (!) hrát vedlejší úkoly, které mě prostě fakt nebavily. To se mi prostě v Odyssey nedělo. Když měl nějakej úkol vyšší level, tak jsem si řekla - ok, jdu teda nejdřív dělat tohle a užila jsem si to. Když se mi to dělo tady, tak jsem si řekla - jesus fucking christ, nechte mě to konečně dohrát. Když bych to měla srovnat s Odyssey, mám pocit, že Origins prostě chybí osobnost, nějakej vnitřní duch, kterýho Odyssey má.
Většinou, když ve hře strávím tolik času, tak (i když mě to ze začátku tolik nebere) si "zvyknu" a podlehnu tomu, co mi vývojáři předložili. Origins jsem dohrála, řekla jsem si "konečně", a hru jsem odinstalovala.
Takže, je mi líto, fakt bych chtěla, fakt jsem se snažila, ale prostě to nebyl můj šálek kávy.