Možná to bude znít jako protimluv, ale na Atlas Fallen jsem se dost těšil, ačkoliv jsem od něj neměl příliš velká očekávání. Výsledek mne i tak bohužel trochu zklamal. Z Atlas Fallen jde cítit, že autoři z Deck13 usilovali o velkolepý kousek v zbrusu novém univerzu a převratnými mechanismy. Na to, aby mohli zdatně konkurovat současné AAA produkci, jim však zjevně chyběly nejen finance, ale bohužel i dostatečný talent.
Tvůrci načrtnuli velmi zajímavý svět, který však zadupali mizernou prezentací. Příběh je už na první dobrou trochu nudná variace na tisíckrát viděné. Bezejmenný hrdina shodou okolností se stává vyvoleným spasitelem všehomíru a nejlépe do večera je potřeba svrhnout despotického boha Thelose. Prostě klasika. Jen vám tady k vašemu snažení krásně svítí sluníčko a práší písek.
Ohraná kostra zápletky by možná nevadila, chtělo by to jen notnou dávku epiky a zajímavé postavy. V tomto ohledu však hodně podráží nohy mizerný scénář jak dialogů, tak psaného lore světa. Repliky jsou unylé a bez života, to samé platí pro prakticky všechny postavy včetně vašeho protagonisty. Vše podtrhuje i dost průměrný anglický dabing. Paradoxní je, že tvůrci na příběh dost sází, což však vůbec nefunguje.
Mrtvě bohužel působí i celý svět, byť na první pohled pohledný. Vedlejší úkoly se omezují na zadání ve stylu dojdi odsud támhle, najdi ztraceného kámoše, nebo poraz bandu přízraků za kopcem, což je v kombinaci s mizernými postavami dost vražedná kombinace.
Je to škoda, protože soubojový systém i přes jistá omezení a zamčení většiny schopností za aktivní kameny esencí, dokáže pobavit a souboje umí být napínavé. Zdejší nepřátelé v podobě přízraků sice co do designu možná vykazují až zbytečnou uniformnost, plejáda jejich schopností je dostatečně pestrá. Zajímavý je i systém Momenta, které generujete během soubojů – a čím více ho máte, tím jsou vaše útoky na jednu stranu ničivější, na tu druhou se však zvedá i utržené poškození.
Atlast Fallen umí i na PlayStationu česky. Kvalita titulkového překladu není převratná, občas se pletou rody, nebo něco zůstane trochu ztraceno v překladu. Velká paráda je třeba postava se jménem “Úchylný kněz”, který však žádnou inklinaci k perverznostem během celého úkolu neprojevuje. Bůh ví jak ho pojmenovali autoři. Diskutabilní kvality překladu však nevnímám jako zápor, na rozdíl od většiny konkurence je český překlad alespoň přítomný.
Místy fajn akční adventura v zajímavém světě, který však autoři bohužel absolutně nezvládli odprezentovat. Sázka na příběh se slaboučkým scénářem vyjít snad ani nemohla. Solidní průzkum i fajn souboje s nepřáteli hru naštěstí do určité míry zachraňují. Pořád však zůstává pachuť z toho, jak zajímavý mohl Atlas Fallen být, ale v konečném důsledku úplně není. Tak třeba příště, Deck13.
Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi; hodnocení se o půlbodík liší, nakonec mne přesvědčila poslední relativně zábavná lokace, kterou jsem při původní recenzi neměl zcela projitou)
Tvůrci načrtnuli velmi zajímavý svět, který však zadupali mizernou prezentací. Příběh je už na první dobrou trochu nudná variace na tisíckrát viděné. Bezejmenný hrdina shodou okolností se stává vyvoleným spasitelem všehomíru a nejlépe do večera je potřeba svrhnout despotického boha Thelose. Prostě klasika. Jen vám tady k vašemu snažení krásně svítí sluníčko a práší písek.
Ohraná kostra zápletky by možná nevadila, chtělo by to jen notnou dávku epiky a zajímavé postavy. V tomto ohledu však hodně podráží nohy mizerný scénář jak dialogů, tak psaného lore světa. Repliky jsou unylé a bez života, to samé platí pro prakticky všechny postavy včetně vašeho protagonisty. Vše podtrhuje i dost průměrný anglický dabing. Paradoxní je, že tvůrci na příběh dost sází, což však vůbec nefunguje.
Mrtvě bohužel působí i celý svět, byť na první pohled pohledný. Vedlejší úkoly se omezují na zadání ve stylu dojdi odsud támhle, najdi ztraceného kámoše, nebo poraz bandu přízraků za kopcem, což je v kombinaci s mizernými postavami dost vražedná kombinace.
Je to škoda, protože soubojový systém i přes jistá omezení a zamčení většiny schopností za aktivní kameny esencí, dokáže pobavit a souboje umí být napínavé. Zdejší nepřátelé v podobě přízraků sice co do designu možná vykazují až zbytečnou uniformnost, plejáda jejich schopností je dostatečně pestrá. Zajímavý je i systém Momenta, které generujete během soubojů – a čím více ho máte, tím jsou vaše útoky na jednu stranu ničivější, na tu druhou se však zvedá i utržené poškození.
Atlast Fallen umí i na PlayStationu česky. Kvalita titulkového překladu není převratná, občas se pletou rody, nebo něco zůstane trochu ztraceno v překladu. Velká paráda je třeba postava se jménem “Úchylný kněz”, který však žádnou inklinaci k perverznostem během celého úkolu neprojevuje. Bůh ví jak ho pojmenovali autoři. Diskutabilní kvality překladu však nevnímám jako zápor, na rozdíl od většiny konkurence je český překlad alespoň přítomný.
Místy fajn akční adventura v zajímavém světě, který však autoři bohužel absolutně nezvládli odprezentovat. Sázka na příběh se slaboučkým scénářem vyjít snad ani nemohla. Solidní průzkum i fajn souboje s nepřáteli hru naštěstí do určité míry zachraňují. Pořád však zůstává pachuť z toho, jak zajímavý mohl Atlas Fallen být, ale v konečném důsledku úplně není. Tak třeba příště, Deck13.
Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi; hodnocení se o půlbodík liší, nakonec mne přesvědčila poslední relativně zábavná lokace, kterou jsem při původní recenzi neměl zcela projitou)
VED
Pro: Atraktivní kostra světa; slušný průzkum; nepřátelé a zásahové zóny; pěkná brnění
Proti: Plytký scénář a slabý dabing; poměrně mrtvý svět; horší variabilita úderů zbraněmi