Je mi jasné, proč se jedná o jednu ze stěžejních VN na západním trhu. Hra není příliš divná, nesoustředí se jen na pročítání tun textu, ale přináší i další aktivity a herní mechaniky a zasazena je do pochopitelného prostředí. Zkrátka představuje skvělou příležitost, jak do žánru nakouknout. Jasně, občas je frustrující, že jste všechno pochopili, ale hra po vás vyžaduje konkrétní postup. To však beru jako nutnou daň za dobu a platformu, na kterou hra původně vznikla. Původní, GBA, verze byla jistě hodně odlišná, jenže já jsem dohrál už před lety 3DS verzi a letos jsem si střihnul verzi pro Switch. Jasně, v obou případech jde o HD remaster, ale i tak můžu srovnávat.  
Několikrát se mi na Switchi stalo, že hra začala rychle přeskakovat text a kdybych netušil o co jde, asi bych si text musel dohledat (ne vždy se jde snadno vrátit). Také mi trochu chyběly drobné 3DS gimicky – možnost zakřičet do mikrofonu „Objection!“, „Take that!“nebo „Hold it“, což rozhodně není něco, co vás bude bavit celou herní dobu. Ve chvíli, kdy po dlouhém přemýšlení najednou zahlédnete jasnou cestu, jak dál je však možnost zakřičet, tak strašně odměňující. Stejně tak možnost odfouknutí prášku pro snímání otisků… blbost, ale ten feeling za to stojí. Na druhou stranu, jsem rád, že hra existuje na tolik rozdílných platforem a je přístupná takřka každému. Stojí za to!

P.S. Snad jen kritika k poslednímu, až v remastru přidanému případu. Občas z něj čpí, jak moc chtěli autoři dodatku hráče šokovat nejrůznějšími zvraty a odhaleními. Někdy je lepší tlačit na pilu méně.