První hra, kterou jsem od studia Deconstructeam hrál a jsem velmi mile překvapen. O hře jsem věděl už nějaký ten pátek, nicméně koupě byla dost impulzivní. Dobré recenze, nízká cenovka a především vidina toho, že by mi The Cosmic Wheel Sisterhood mohlo zprostředkovat podobný zážitek, jako se to podařilo skvělému Citizen Sleeper před rokem. Ve výsledku hra není zas tak podobná, ale hned na úvod řeknu, že jsem si ji užil ještě o chlup víc.
Exil čarodějky Fortuny se minimálně v první polovině blíží spíše jiné pixel-artové VN hře, kterou jsem nedávno hrál, a tou je Coffee Talk. Hraní většinu času probíhá tak, že sedíte u stolu a čtete příběhy jiných čarodějek, přičemž občas vám hra předhodí nějaký ten flashback při kterém prožijete kousek minulosti pro lepší seznámení se s postavami. Tentokrát ale nikomu nevaříte kávu, nýbrž při tom povídání čarodějkám vyložíte budoucnost z karet. Ty jsou jakousi alternativou k tarotu a můžete si je sami tvořit jak po stránce vlastností, tak i po stránce designu. Hra v tomhle ohledu nabízí výborný plot twist, který celý zážitek značně táhne nahoru.
A právě v ten moment končí podobnost se zmíněným Coffee Talk a hra začíná dohánět také zmiňovaný Citizen Sleeper. Vaše karty a veškeré rozhodování hraje zásadní roli v příběhu a hra tak nabízí poměrně vysokou znovuhratelnost. Cokoliv, co uděláte, má totiž velmi znatelný dopad na vývoj příběhu, což jde nejvíce pozorovat v momentě, kdy se hra v druhé polovině přehoupne do jakéhosi politického simulátoru. Hra před vás také staví poměrně těžké morální rozhodnutí s každým dalším rozhovorem, přičemž krásné na tom všem je, že nic není černobílé a i když jste kovaní dobrodějové, tak pro vás téměř nikdy nebude existovat jen jedno "správné" rozhodnutí.
Výtku bych měl snad jen jednu jedinou a tou je romance. Jedna věc je, že nehraje příliš velkou roli, nicméně je přítomna, ale mnohem horší je, že mi ji hra vyloženě vnutila příliš uspěchaným způsobem bez nějaké citové gradace. Nemám tušení, zda se jí dalo nějak předejít či zda pro romanci byly i jiné volby, nicméně vývoj, který jsem měl v mém průchodu, byl rozhodně dost neuspokojivý a působil vyloženě random, aniž bych si byl vědom, že bych měl nějakou možnost do něj zasáhnout. Jak jsem ale řekl, romance nehraje v příběhu velkou roli, tudíž nejde o nic podstatného.
The Cosmic Wheel Sisterhood je příběhově velmi intenzivní a bohatá záležitost, kde přibližně osmihodinový průchod budete mít podpořený příjemným soundtrackem a pěkným pixel-artem, přičemž po dohrání je velká šance, že si to budete chtít zopakovat. Varuji však všechny případné konzervy a maskulinní lidi, že hra míří opačným směrem od vašeho vnímání světa, tudíž si můžete ušetřit čas a nervy, neb některé scény a celkový vibe se vám líbit opravdu nebude.
Exil čarodějky Fortuny se minimálně v první polovině blíží spíše jiné pixel-artové VN hře, kterou jsem nedávno hrál, a tou je Coffee Talk. Hraní většinu času probíhá tak, že sedíte u stolu a čtete příběhy jiných čarodějek, přičemž občas vám hra předhodí nějaký ten flashback při kterém prožijete kousek minulosti pro lepší seznámení se s postavami. Tentokrát ale nikomu nevaříte kávu, nýbrž při tom povídání čarodějkám vyložíte budoucnost z karet. Ty jsou jakousi alternativou k tarotu a můžete si je sami tvořit jak po stránce vlastností, tak i po stránce designu. Hra v tomhle ohledu nabízí výborný plot twist, který celý zážitek značně táhne nahoru.
A právě v ten moment končí podobnost se zmíněným Coffee Talk a hra začíná dohánět také zmiňovaný Citizen Sleeper. Vaše karty a veškeré rozhodování hraje zásadní roli v příběhu a hra tak nabízí poměrně vysokou znovuhratelnost. Cokoliv, co uděláte, má totiž velmi znatelný dopad na vývoj příběhu, což jde nejvíce pozorovat v momentě, kdy se hra v druhé polovině přehoupne do jakéhosi politického simulátoru. Hra před vás také staví poměrně těžké morální rozhodnutí s každým dalším rozhovorem, přičemž krásné na tom všem je, že nic není černobílé a i když jste kovaní dobrodějové, tak pro vás téměř nikdy nebude existovat jen jedno "správné" rozhodnutí.
Výtku bych měl snad jen jednu jedinou a tou je romance. Jedna věc je, že nehraje příliš velkou roli, nicméně je přítomna, ale mnohem horší je, že mi ji hra vyloženě vnutila příliš uspěchaným způsobem bez nějaké citové gradace. Nemám tušení, zda se jí dalo nějak předejít či zda pro romanci byly i jiné volby, nicméně vývoj, který jsem měl v mém průchodu, byl rozhodně dost neuspokojivý a působil vyloženě random, aniž bych si byl vědom, že bych měl nějakou možnost do něj zasáhnout. Jak jsem ale řekl, romance nehraje v příběhu velkou roli, tudíž nejde o nic podstatného.
The Cosmic Wheel Sisterhood je příběhově velmi intenzivní a bohatá záležitost, kde přibližně osmihodinový průchod budete mít podpořený příjemným soundtrackem a pěkným pixel-artem, přičemž po dohrání je velká šance, že si to budete chtít zopakovat. Varuji však všechny případné konzervy a maskulinní lidi, že hra míří opačným směrem od vašeho vnímání světa, tudíž si můžete ušetřit čas a nervy, neb některé scény a celkový vibe se vám líbit opravdu nebude.
