Z Immortals of Aveum bude po komerční stránce nejspíš pořádný průšvih. Všechny dostupné ukazatele k tomu alespoň směřují a průměr z recenzí jen těsně nad sedmičku nejspíše odrazuje hráče od toho, aby za novou magickou střílečku od neznámého studia vyplázli takřka dva litry. Je to škoda, podle mě hra do propadliště dějin nepatří, i když z pomyslné hrany nejspíše již přepadla...
IoA je magickou FPS, kde klasické kvéry střídají ničivá kouzla. Jasně, nejde o úplně převratnou myšlenku a o něco podobného se pokoušel už Lichdom: Battlemage a do jisté míry vlastně i nedávné Ghostwire: Tokyo. Aveum však vypadalo ambiciózně a s přimhouřením očka bych řekl, že většině slibů hra dostála. Nebyla to úplně láska na první pohled, ale nakonec jsem si hru dost užil.
Autoři hodně sází na příběh a pro vyprávění vybudovali zcela nový svět. Hlavně zpočátku není úplně jednoduché se zde zorientovat, čemuž dopomáhá i slušné množství novotvarů a smyšlených názvů pro různé magické koncepty. Co však zpočátku vypadá na ohranou variaci na "Vyvoleného" se postupně promění v celku zajímavé vyprávění s nejedním zvratem. Příběh drží slušně hru pohromadě a putování světem dává smysl. Hra je členěna do 18 kapitol, není však ani zdaleka tak lineární, jak se může zpočátku zdát. Do lokací se můžete a někdy i musíte vracet, většinou v souvislosti se získáním nové magické schopnosti.
Kontroverzním prvkem však jistě bude způsob vyprávění. Postavy hovoří soudobým jazykem a občas se hra až moc na sílu snaží být “cool”. Autoři ve stvořených postavách zjevně natáhli ruku k současným teenegerům a uvolněné dialogy mohou leckomu vadit. Tohle je ale dost subjektivní a za sebe musím říct, že byť dokáží být postavy místy trochu otravné, zážitek ze hry mi to nakonec nezkazilo.
Hratelností mi hra připomněla nejvíce asi novodobý Doom (skvělá FPS), zejména pak Eternal. Vedle střílení tak na hráče čeká i poměrně dost skákání a překonávání překážek. Občas mi nepřišlo ovládání úplně přesné, ale dá se na něj zvyknout. Největší frustrace přichází v okamžiku, kdy na plošinku nedoskočíte úplně, což znamená automaticky pád do propasti. Hlavní hrdina se totiž sveřepě odmítá za okraj zachytit.
I když hra hráči předložila vcelku funkční nové univerzum, největším lákadlem je bezesporu akční hratelnost a destruktivní magie. Hlavní hrdina Jak dokáže ovládat všechny tři magická odvětví a libovolně tak mezi typy magie přepínat. V jednotlivých magických elementech lze poměrně jasně vidět předobraz v reálných zbraních a třeba má oblíbená Rudá magie tak jasně supluje brokovnici. Boj je uspokojivý a sesílání kouzel také. Možná by to chtělo trochu pestřejší repertoár speciálních kouzel. Střílení se však okouká až v pozdějších fázích hry, kdy již přestává Aveum překvapovat a nepřátele se začnou opakovat. Na poměry žánru jde však o poměrně dlouhý kousek a i při jen poměrně ledabylém průzkumu hravě sežere dvacet hodin.
Jedním z lákadel měl být Unreal Engine 5, na kterém hra běží. Po vydání jsem na PS5 zápasil s divným filtrem, díky kterému byla grafika mdlá a vybledlá. Momentálně je už ale vše v pořádku a Aveum umí být v některých pasážích vážně pěknou hrou. Na PC je to však údajně vykoupeno masakrálními HW nároky a špatným technickým stavem.
Pocit si ze hry nakonec odnáším dost pozitivní. Jde o zábavnou střílečku s neotřelým arzenálem z obstojně vystavěného univerza. Ne každému budou pochuti zdejší postavy a způsob vyprávění, i tak jde o poctivý a na poměry žánru i poměrně dlouhý zážitek, který by si zasloužil více hráčské pozornosti. Naznačený druhý díl tak nejspíše nikdy nespatří světlo světa.
Hodnocení na DH v době dohrání: 65 %; 2. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)
IoA je magickou FPS, kde klasické kvéry střídají ničivá kouzla. Jasně, nejde o úplně převratnou myšlenku a o něco podobného se pokoušel už Lichdom: Battlemage a do jisté míry vlastně i nedávné Ghostwire: Tokyo. Aveum však vypadalo ambiciózně a s přimhouřením očka bych řekl, že většině slibů hra dostála. Nebyla to úplně láska na první pohled, ale nakonec jsem si hru dost užil.
Autoři hodně sází na příběh a pro vyprávění vybudovali zcela nový svět. Hlavně zpočátku není úplně jednoduché se zde zorientovat, čemuž dopomáhá i slušné množství novotvarů a smyšlených názvů pro různé magické koncepty. Co však zpočátku vypadá na ohranou variaci na "Vyvoleného" se postupně promění v celku zajímavé vyprávění s nejedním zvratem. Příběh drží slušně hru pohromadě a putování světem dává smysl. Hra je členěna do 18 kapitol, není však ani zdaleka tak lineární, jak se může zpočátku zdát. Do lokací se můžete a někdy i musíte vracet, většinou v souvislosti se získáním nové magické schopnosti.
Kontroverzním prvkem však jistě bude způsob vyprávění. Postavy hovoří soudobým jazykem a občas se hra až moc na sílu snaží být “cool”. Autoři ve stvořených postavách zjevně natáhli ruku k současným teenegerům a uvolněné dialogy mohou leckomu vadit. Tohle je ale dost subjektivní a za sebe musím říct, že byť dokáží být postavy místy trochu otravné, zážitek ze hry mi to nakonec nezkazilo.
Hratelností mi hra připomněla nejvíce asi novodobý Doom (skvělá FPS), zejména pak Eternal. Vedle střílení tak na hráče čeká i poměrně dost skákání a překonávání překážek. Občas mi nepřišlo ovládání úplně přesné, ale dá se na něj zvyknout. Největší frustrace přichází v okamžiku, kdy na plošinku nedoskočíte úplně, což znamená automaticky pád do propasti. Hlavní hrdina se totiž sveřepě odmítá za okraj zachytit.
I když hra hráči předložila vcelku funkční nové univerzum, největším lákadlem je bezesporu akční hratelnost a destruktivní magie. Hlavní hrdina Jak dokáže ovládat všechny tři magická odvětví a libovolně tak mezi typy magie přepínat. V jednotlivých magických elementech lze poměrně jasně vidět předobraz v reálných zbraních a třeba má oblíbená Rudá magie tak jasně supluje brokovnici. Boj je uspokojivý a sesílání kouzel také. Možná by to chtělo trochu pestřejší repertoár speciálních kouzel. Střílení se však okouká až v pozdějších fázích hry, kdy již přestává Aveum překvapovat a nepřátele se začnou opakovat. Na poměry žánru jde však o poměrně dlouhý kousek a i při jen poměrně ledabylém průzkumu hravě sežere dvacet hodin.
Jedním z lákadel měl být Unreal Engine 5, na kterém hra běží. Po vydání jsem na PS5 zápasil s divným filtrem, díky kterému byla grafika mdlá a vybledlá. Momentálně je už ale vše v pořádku a Aveum umí být v některých pasážích vážně pěknou hrou. Na PC je to však údajně vykoupeno masakrálními HW nároky a špatným technickým stavem.
Pocit si ze hry nakonec odnáším dost pozitivní. Jde o zábavnou střílečku s neotřelým arzenálem z obstojně vystavěného univerza. Ne každému budou pochuti zdejší postavy a způsob vyprávění, i tak jde o poctivý a na poměry žánru i poměrně dlouhý zážitek, který by si zasloužil více hráčské pozornosti. Naznačený druhý díl tak nejspíše nikdy nespatří světlo světa.
Hodnocení na DH v době dohrání: 65 %; 2. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)
VED
Pro: Svět je nakonec vlastně celkem zajímavý; příběh a scénář (z větší části); zábavné souboje a kouzla; na FPS slušná délka
Proti: Postavy a styl vyprávění nesednou mnoha (starším) hráčům; nekonzistentní grafika; v pozdějších fázích hry přichází lehký stereotyp