Vzpomenu-li si na gameplay původního prvního dílu hororové série Dead Space, vybaví se mi výjimečně dusná a stísněná atmosféra, kterou jsem ve hrách do té doby neznal. Už tehdy si mě proto první díl velice získal (95%) a zbylé dva díly jsem proto nemohl vynechat. A jelikož jednička pro mě z celé třídílné série vždycky byla tím nejlepším, nešlo si Remake i za vyšší peníz ani omylem nechat ujít.
Důkladné přepracování grafického designu sice klade na PC nemalé nároky, ale přestože jednička před patnácti lety vypadala nadprůměrně, Remake je ještě mnohem výše. Pohyb po lodi Ishimura má tak ještě lepší atmosféru a všechno vrzání, jiskření, polotma i šepoty zejména se sluchátky na uších lze vnímat až do morku kostí. Kdo by však čekal, že je jen o grafice, mýlil by se. Částečných změn doznaly i původní lokace, které byly rozšířeny a pohyb po lodi Ishimura je tak rozsáhlejší, s větší volností a novou možností vedlejších úkolů, kterou jsem však já osobně nevyužil.
Další věcí, kterou si při vzpomínce na Remake vybavím, je mnohem menší předvídatelnost, v jakém okamžiku mě nekromorfové překvapili. Pokud jsem v roli Isaaca jejich útok nepřežil, vrátil se k checkpointu a čekal, že v konkrétní pasáži a chvíli se na mě vrhnou ve stejném místě nepřátelé znovu a já již tak tentokrát na ně budu lépe načasovaný, mohl jsem na to velice rychle zapomenout, jelikož se na pár vzácných výjimek objevili v místě, kde předtím rozhodně nebyli a často i v jiném počtu a složení.
Nemalou změnou, kterou Remake nabídl, jsou i nepřátelé samotní. Ti sice zůstali vesměs stejní a jejich vybíjení mělo stále ten správný říz s nemalými kapky potu po jejich zdárné eliminaci. Rozdíl však vidím zejména v tom, že oproti původní jedničce, kterou jsem minimálně dvakrát dohrál, si nevybavuji, že bych na střední obtížnost i přes nemalý tuning dvou hlavních zbraní zhruba v poslední třetině hry v důsledku nadmíru tuhých nepřátelských nekromorfů trpěl nedostatkem munice. Získané kredity jsem tak byl nucen utratit právě za munici a tím se mi tak rozplynul sen o Isaacově nejnovějším ochranném a nemálo drahém obleku, který kromě místa v inventáři poskytuje i vyšší míru ochrany před nepřáteli. A musím říct, že poslední zhruba hodina hry mi ukázala, jak velký handicap tím mám a jak si o to více boje s nepřáteli musím "užívat“. Zmiňovanou tuhost nepřátel nakonec završil finální boss, na kterém si dal Remake precizně záležet a který mi proti původnímu dílu připadal mnohem zákeřnější a boj s ním tak výrazně tužší.
Co dodat? Remake Dead Space se rozhodně povedl a pro fanoušky prvního dílu, k nimž se budu vždycky hrdě hlásit, by měl být takřka herní povinností. Pro mě to sice ke konci byla trochu silná nálož, ale nutno v kladném slova smyslu uznat, že i o tom Dead Space je a dělá ho vlastně ještě lepším.
Důkladné přepracování grafického designu sice klade na PC nemalé nároky, ale přestože jednička před patnácti lety vypadala nadprůměrně, Remake je ještě mnohem výše. Pohyb po lodi Ishimura má tak ještě lepší atmosféru a všechno vrzání, jiskření, polotma i šepoty zejména se sluchátky na uších lze vnímat až do morku kostí. Kdo by však čekal, že je jen o grafice, mýlil by se. Částečných změn doznaly i původní lokace, které byly rozšířeny a pohyb po lodi Ishimura je tak rozsáhlejší, s větší volností a novou možností vedlejších úkolů, kterou jsem však já osobně nevyužil.
Další věcí, kterou si při vzpomínce na Remake vybavím, je mnohem menší předvídatelnost, v jakém okamžiku mě nekromorfové překvapili. Pokud jsem v roli Isaaca jejich útok nepřežil, vrátil se k checkpointu a čekal, že v konkrétní pasáži a chvíli se na mě vrhnou ve stejném místě nepřátelé znovu a já již tak tentokrát na ně budu lépe načasovaný, mohl jsem na to velice rychle zapomenout, jelikož se na pár vzácných výjimek objevili v místě, kde předtím rozhodně nebyli a často i v jiném počtu a složení.
Nemalou změnou, kterou Remake nabídl, jsou i nepřátelé samotní. Ti sice zůstali vesměs stejní a jejich vybíjení mělo stále ten správný říz s nemalými kapky potu po jejich zdárné eliminaci. Rozdíl však vidím zejména v tom, že oproti původní jedničce, kterou jsem minimálně dvakrát dohrál, si nevybavuji, že bych na střední obtížnost i přes nemalý tuning dvou hlavních zbraní zhruba v poslední třetině hry v důsledku nadmíru tuhých nepřátelských nekromorfů trpěl nedostatkem munice. Získané kredity jsem tak byl nucen utratit právě za munici a tím se mi tak rozplynul sen o Isaacově nejnovějším ochranném a nemálo drahém obleku, který kromě místa v inventáři poskytuje i vyšší míru ochrany před nepřáteli. A musím říct, že poslední zhruba hodina hry mi ukázala, jak velký handicap tím mám a jak si o to více boje s nepřáteli musím "užívat“. Zmiňovanou tuhost nepřátel nakonec završil finální boss, na kterém si dal Remake precizně záležet a který mi proti původnímu dílu připadal mnohem zákeřnější a boj s ním tak výrazně tužší.
Co dodat? Remake Dead Space se rozhodně povedl a pro fanoušky prvního dílu, k nimž se budu vždycky hrdě hlásit, by měl být takřka herní povinností. Pro mě to sice ke konci byla trochu silná nálož, ale nutno v kladném slova smyslu uznat, že i o tom Dead Space je a dělá ho vlastně ještě lepším.
Half-Life 2: Episode Two