Nejsem zrovna fanoušek závodních her a platí to i pro podobné extrémnější variace, ačkoliv k těm si najdu cestu o něco snáze. Co si vzpomínám tak poslední podobná záležitost byl asi druhý Carmageddon. Díky tomuto odstupu pro mě byla relativně tradiční hratelnost demoličního derby, kterou Twisted Metal přináší, celkem osvěžující. Alespoň zpočátku. V příběhovém režimu začínáte duelem v kompaktní aréně a postupně se propracováváte do rozlehlejších lokalit s více protivníky. Nejčastější kulisou jsou různé části městské zástavby s jednoduchým rozložením. Vítanou změnou je pouze finále na střechách. Většina lokací není moc velká, ale předposlední Cyburbia je výjimkou a svou rozlohou mě překvapila. Šest lokací ale není mnoho a režim pro jednoho hráče tak na jeden průchod dlouho nevydrží.

Krátkost je částečně kompenzována množstvím dostupných vozidel a jejich řidičů. Od tradičních šíleností jako je klaun ve zmrzlinářském voze po policistu, vybere si snad opravdu každý. Každé vozidlo má jinou speciální zbraň a jiných příběhový konec, ale jde pouze o změnu v závěrečném textu. V některých případech se liší i velice krátká animace odjezdu. Motivace k opakovanému hraní tedy existuje, ale není moc velká. Původně hra obsahovala více propracované závěrečné scény, ty se ovšem do finální verze nedostali. YouTube je samozřejmě jistota. Ačkoliv bylo každé další hraní o něco snazší a rychlejší, šestý průchod už byl dost nudný a být delší tak do toho nejdu. Silná stránka hry je bezpochyby ve hře více hráčů u jedné obrazovky, tu jsem ale nezkoušel. Technické zpracování odpovídá době a platformě. Ve výsledku jde o lehce nadprůměrnou záležitost, která slušně zabaví tak na dvě tři hraní a pokud vás láká demoliční derby se zbraněmi, tak vyzkoušením chybu neuděláte.